Otevřený dopis prezidentu republiky

Vážený pane prezidente
Ačkoliv jsem Rom, což v dnešní době a v této zemi evokuje všelijaké asociace, tak se kupodivu snažím být dobrým člověkem a zejména řádným otcem svých dvou dětí. Vzdělám je v historii naší země, vodím je do muzeí, na hrady a zámky, do zoologických zahrad a také na sportovní utkání. U nás ve městě zejména na hokejová a také fotbalová utkání. Za svůj život jsem byl přímo několikrát konfrontován s nerovným zacházením a jsem v takové, myšlenkové fázi, že diskriminaci vlastní osoby omlouvám. Snažím se vžít do pocitu diskriminujícího, a byť zpravidla argumentuje v rámci kolektivní viny, tak jeho zdůvodnění vnímám z lidského hlediska jako oprávněné. Můj postoj mi dopřává ten luxus, že se málo co dotkne mých pocitů. Ano, je to poněkud zvrácené. Jestli se však nějaká podivnost dotkne mé osoby přímo, je to výjimečný jev, který bolí o to citlivěji, pokud se to dotkne i mých dvou malých dětí, je tak říkajíc „oheň na střeše“.

Více »