Nacionalisté uvnitř romské komunity začínají hrát prim. Aktivismus zaměňují za národovectví a pod rouškou návratu k tradičním romským hodnotám a kultuře se vlastně odkopávají. Problém nastává ve chvíli, kdy se ke slovu dostanou lidé, kteří se domnívají, že ve třetím tisíciletí lze definovat něco jako tradiční romské hodnoty a navíc tyto glorifikovat. Není to nic jiného než snaha po separaci na základě odlišnosti. Začleňování do společnosti se tím pádem odsouvá na vedlejší kolej a na odiv se dává jinakost.

Uvědomte si proto pánové a dámy, že jsme původně národem nomádů a návrat ke kočování není možný. Zamyslete se nad tradičními hodnotami a názorovými proudy po kterých voláte. Úcta ke stáří byla vždy spíše v našem podání podřízeností starším a k něčemu takovému bychom se vracet neměli v tradiční podobě. Vnímání ženy jen a pouze jako hospodyně, rodičky a matky také není v pořádku. Nejde ani tak o generově nevyvážený vztah, ale spíše o faktické znemožňování sebeuplatnění romským ženám ze strany jejich blízkých. Odpor k homosexuálům je také tradičně romskou hodnotou. A mohl bych pokračovat. Volání po návratu k něčemu co je dávno překonanou minulostí a co by se dalo nazvat tmářstvím mi přijde prostoduché a prvoplánově vyčurané. Je prostě vidět, že ti, kteří takto smýšlejí zaspali v devadesátých letech minulého století. Nemají vizi do budoucna a nedovedou si přiznat, že jsme mimo hlavní vývojový proud jako etnická/národnostní menšina a nedovedli jsme se adaptovat na změny. To je v zásadě odrazový můstek pro potencionální způsob řešení, který ovšem nejde mnohým pod vousy a tím pádem sázejí na osvědčené a velice nebezpečné volání po semknutosti na základě etnické příslušnosti. Emancipace a její podpora uvnitř romské komunity je něco diametrálně odlišného od nacionalismu, ale to si musí nejprve uvědomit ti, kteří se domnívají že jsme homogení společenství.
Nevidím nic škodlivého na přejímání morálních hodnot zvenčí o to více, že jsme občané konkrétního státu a tím pádem se respekt ke zdejší etice stává slušností a samozřejmostí. Chybu vidím nejen ve volání po návratu do středověku, ale také v tom přejímání závadných způsobů chování, ať už tradičních, nebo moderních. Tradiční romská kultura je folklor, který patří do muzea v Brně. Hýčkejme si svoji kulturu, nezapomínejme na ní, ale nestavme na ní jako na základech, protože takový základ bude chatrný a již jsme se o tom v novodobé historii přesvědčili.
Naše specifičnost je zjevná, ale hledejme cesty, které vedou k emancipaci. Nebuďme zpátečníci a oportunisté, ale navrhujme skutečně racionální a života schopná opatření. Nacionalismus (národovectví) je zlo ve všech jeho podobách a barvách.
Závěrem trochu mimo téma:
Možná by mi mohl někdo z těch co mají plnou pusu solidarity, sounáležitosti, semknutosti a jednoty poradit. Na facebooku mám jednu přítelkyni české národnosti se kterou občas chatuji a diskutuji na různá témata. Takové to virtuální přátelství. V komentářích se dáma jeví velice rozumě a když přijde řeč na problematiku soužití mezi majoritou a minoritou, tak se většinou shodneme na kompromisu. Skvělá ženská, která nevnímá svět černo-bílou optikou a paradoxně ona je matkou poškozeného (zbitého) chlapce z Nového Boru. Když mi napsala zprávu v neděli na facebook, že jejího syna zmlátili Romové a že nehodlá ani přes to házet všechny do jednoho pytle tak jsem zdvořile poděkoval, ale neměl jsem slov. Nevěděl jsem jak se k tomu postavit, co k tomu napsat. Druhý den jsme si telefonovali a Já se snažil být oporou a projevil lítost a rozhořčení. Rozloučili jsme se v dobrém, avšak já stále cítím divnou pachuť. Jsem rozčilený nad lidskou zlobou a v takovém případě mi veškeré řeči o jednotě a sounáležitosti přijdou nepatřičné.