Exkluzivně: Novým šéfredaktorem časopisu Týden se stane František Nachtigal, bývalý šéfredaktor bulvárního deníku Aha. Vydavatel Sebastian Pawlowski vyhodí okolo 20 lidi z dosavadního týmu.
Osud šéfredaktora časopisu Týden je zpečetěn: odchází pracovat do vydavatelství Mladé Fronty Dnes, Mafry.
Fabiano Golgo www.port.cz
Zatím není rozhodnuto do jaké pozice nastoupí. Mafra si ho představuje na místě, kde by dohlížel na všechny její tituly, ovšem Dalibor Balšínek se přiklání k šéfování MfDnes.
Pravděpodobné je, že skončí jako šéfredaktor týdeníku, který by Mafra chtěla vydávat již od příštího roku.
První projekt na tento týdeník připravil Jaroslav Plesl už minulý rok, ale nebyl schválen vedením. Důvodem byla příliš nákladná výroba. Problém byl, že Plesl se nechal inspirovat rozsáhlýma německýma týdeníkama, jako např. Der Spiegel, což je pro český trh nereálné. Navíc projekt byl ve velké míře zaměřen na politiku a proto by neoslovil širší publikum.
Tak to vypadá, že příštího roku bude mít Česká republika další polobulvární časopis ala Balšínek.
Zatímco černoši zaznamenali velké vítězství v dlouhé válce za občanská práva, nejvíce v amerických volbách prohráli homosexuálové. Státy Kalifornie, Arizona, Florida a Arkansas hlasovaly proti významným právům homosexuálů.
Voliči v Kalifornii schválili ústavní dodatek, který zakázal sňatky osob téhož pohlaví. Od květnového rozhodnutí kalifornského Nejvyššího soudu uzavřelo v Kalifornii sňatek asi 18 000 homosexuálních dvojic. Protože však jde o ústavní dodatek, je možné, že jejich sňatky budou nyní zrušeny. Arizona a Florida také schválily dodatky, které zakázaly jakoukoliv možnost, že by mohly být sňatky homosexuálů legalizovány.
V Arkansasu voliči schválili nařízení, které zakazuje neprovdaným dvojicím, aby fungovaly jako adoptivní rodiče. Z reklam pro toto opatření bylo zjevné, že je namířeno proti homosexuálům.
Obdobné zákazy práva uzavřít sňatek či adoptovat děti platily už před těmito volbami v 27 amerických státech.
I když jsou skoro po celé Evropě práva homosexuálů zajištěna, v Americe je evangelikálská tradice stále velmi silná a brání se pokroku. Přesvědčení, že existuje jen jediná pravda, je motorem pro diskriminaci proti homosexualitě.
Co se týče jiné kontroverzní kulturní otázky, Michigan schválil používání marihuany pro lékařské účely a Massachusetts dekriminalizoval vlastnictví unce či menšího množství marihuany.
Nepředstírejme si, že Američané z jednoho dne na druhý přestali být rasisty. Barack Obama sice má podivné jméno a vypadá jako černoch, ale jeho hlas nezní černošsky. Už po dvou letech života v Americe jsem se naučil poznávat černochy i v telefonu, i když jsem je neviděl. Důvodem je to, že Afroameričané hovoří zvláštní verzí angličtiny, znavou Ebonics. Jejich výslovnost se od standardní angličtiny dost odlišuje, například při časování sloves a při používání podstatných jmen. Obama tak ale nemluví.
Zatímco mnozí hovořili o tom, zda je Amerika připravena poslat do Bílého domu černocha, činitelé Obamovy předvolební kampaně si byli dobře vědomi, jak rasově rozhádaný je americký národ, a tak zařídili, aby se v reklamách neustále hovořilo o tom, že má Obama bělošské prarodiče a matku. Jeho odcizený keňský otec se tak stal jen kuriozitou v pozadí. Podprahový signál byl zjevný: Obama má sice tělo černocha, ale jeho mysl je bělošská. Jeho kulturní vzdělání je bělošské. I když byla jeho matka antropoložka (proto si vzala Keňana a pak Indonésana a měla s ními děti), jeho babička byla typická bělošská Američanka z konzervativního Kansasu.
Obama přijal černošskou kulturu, když se oženil s Michelle a měl s ní děti. Pro ty, kdo znají Spojené státy, je samozřejmé, že jeho šance oženit se s běloškou by byly daleko komplikovanější, protože dodnes drtivá většina bělošských rodin není ochotna přidat do svého genetického rezervoáru potomka z Afriky.
Je to podobné, jako když mnoho - i když ne většina - lidí je ochotno "tolerovat" existenci homosexuálů, avšak nikoliv ve vlastní rodině.