Lupič z Velké vlakové loupeže propuštěn

Britský ministr spravedlnosti Jack Straw bude propuštět Ronalda Biggsu z vězení (před měsícem ještě milost pro Biggse odmítl). Osmdesátiletý Biggs byl v sobotu převezen z Norwichské věznice do nemocnice v Norfolku kvůli zápalu plic. Podle lékařů nemá "mnoho nadějí" svoji nemoc vzhledem ke svému věku přežít.

Ve čtvrtek 8. srpna 1963, krátce po třetí hodině ranní, právě když začalo svítat, přišly britské banky během několika minut o dva miliony šest set tisíc liber v největší vlakové loupeži všech dob, kterou spáchalo 15 lidí. Jeden z nich byl Ronald Biggs. Loupežná skupina tehdy získala 2,3 milionu liber.

Biggs unikl z vězení na provazovém žebříku, opatřil si nové identifikační papíry a v Paříži si nechal udělat novou tvář. Poté jel do Sydney. Odsud musel zamířit do Brazílie, kde se oženil. Britská policie ho zde dopadla v době, kdy jeho manželka otěhotněla. Biggsovi se narodil syn Michael. Díky tomuto faktoru ho brazilské úřady odmítly vydat. Brazílie podle zákona nesmí vydat muže, který čeká dítě s Brazilkou.

Od této doby se šířila sláva Ronnieho Biggse po celé Brazílii, resp. celém světě. Slavné osobnosti z různých zemí za ním dojížděly, aby se s ním mohly setkat. O Velké vlakové loupeži se natočil i film, Biggse si zahrál zpěvák a občasný herec Phil Collins.

V roce 2001, zejména kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu, projevil nezvykle obyčejné přání. Chtěl si dát poslední sklenici piva v jednom z britských barů. Bulvární deník The Sun jeho cestu zpět zafinacoval, ale policie ho zatkla ihned po příletu.

Slavný otec, slavný syn
Existuje však jiná hlavní postava v tomto příběhu: Mike Biggs, jeho brazilský syn.

Znám Mika od doby, kdy mu bylo deset let. Uváděl televizní pořad pro děti jménem "Balao Magico" (Kouzelný balón) na obrovské televizní síti Globo Network.

Ronald Biggs byl v Brazilií velmi populární. To, že vykradl vlak, mu poskytlo auru hrdiny. Svým způsobem byl Biggs určitým vtipem, mužem, jemuž se podařilo přelstít policii v zemi Agathy Christie a Sherlocka Holmese. Biggs tento image podporoval: všude se energicky prezentoval jako usměvavý outlaw. Vydělával tím, že si nechal platit za autogramy, za trička se svou fotografií a za účast na večírcích ve svém domě. Lidi vtipkovali, že je Biggs tak velký, že potřebuje dvě "g".

Brazílie si velmi cenila člověka, který vyhrál nad úřady, takže nikdo si moc nemyslel, že je na Biggsovi něco špatného. Usuzovali, že nikoho nezabil a nikoho přímo neokradl, jen vládu (a toho si v Brazílii lidé taky cení). A tak měl Biggs v Brazílii dlouhý karneval, udělal ze sebe samotného karikaturu a - jako typický Angličan - na tom vydělával.

Jediné, co katolickým matkám v Brazílii poněkud vadilo, bylo podezření, že Mike byl počat jen z jediného důvodu, aby Biggs nemohl být vydán do Británie. Mohu svědčit o tom, že sám Mike měl své momenty pochybností, měl pocit, že je zneužíván. Tento pocit pramenil ze skutečnosti, že jeho otec se vůči němu příliš neprojevoval citově, po většinu doby oslavoval sám sebe a věnoval se turistům. Ani práce dětského televizního moderátora se Mikovi nelíbila, ale bylo to něco, co dojednal s televizí jeho otec, byla to další publicita (pro obě strany).

Jeden bývalý režisér tohoto televizního pořadu, který nedávno natáčel v Praze záběry pro nějaký nový seriál, mi shodou okolností vyprávěl o Mikovi a jeho bouřlivém vztahu k jeho otci. Zmínil se o tom, že Mike byl velmi rád, že jeho otec po určitou dobu nebyl schopen hovořit na veřejnosti a dál se chovat jako šašek. Pak jsem slyšel teorii, že si Mike nikdy pořádně neuvědomil, že jeho otec se chová chladně jako Angličan a že je anglickým otcem, nikoliv vřelým brazilským otcem jako otcové jeho kamarádů. Tento emocionální odstup, který neustále naplňoval i Ronaldův pompézní hovor, byl jen charakteristickým rysem jeho kultury.

Ronald Biggs mnohokrát prohlašoval, že by se jednoho dne chtěl podívat zpět do Anglie - ne na trvalo, ale aby si tam dal v místní hospodě pivo. Tak o tom hovořil v brazilských časopisech už někdy v sedmdesátých a v osmdesátých letech. Problém je v tom, že se možná stal obětí svého vlastního syna, který svého otce "prodal".

Zaprvé je nutno vyjasnit, že Biggsova rodina měla už asi pět let před jeho navraátu do Británie vážné finanční potíže. Mike, když mu bylo 13, přestal vystupovat v televizi a přestal být všeobecně známý, nikdy neuspěl posléze v žádném dobře výdělečném zaměstnání. Ronald neuměl šetřit s penězi. Žil naplno a na budoucnost nemyslel. Domníval se, že jako celebrita bude mít vždycky peníze. Ale časy se změnily a v podstatě už žil jen na úvěr. Situace začala být tak kritická, že rodina neměla ani peníze na Ronaldovo léčení. A brazilské zdravotnictví je horší než sebevražda.

V roce 2000 Mike oznámil, že prodává práva na film o svém otci. Právník získal od něho plnou moc podepisovat se Ronaldovým jménem, protože Ronald byl nemocen. V únoru 2000 ale vyšlo najevo, že jako reklamní trik, aby si svět připomněl, kdo je Ronald Biggs, a aby byl film o něm víc výdělečný, Mike by musel poslat svého otce do vězení. Jeden producent z amerických Universal Studios, spojený s bývalou ženou Stevena Spielberga Amy Irvingovou, která je nyní provdána za brazilského režiséra Bruna Barreta, dokonce argumentoval, že zápletka filmu nemá konec, takže návrat do vězení by byl vhodným závěrem, zejména pro americké diváky. Bohabojná a zákonů poslušná "americká rodina" by nepřijala film, v němž by sympatický exot zvítězil nad zákonem.

Simony, dívka, která uváděla televizní pořad v Brazílii v osmdesátých letech spolu s Mikem, mi sdělila, že Mike nezaváhal ani na okamžik. Hned začal vyjednávat Ronaldův návrat. Dokonce se vydal k osobnímu jednání s britským bulvárním deníkem The Sun. Simoně to vysvětlil asi takto: "Můj otec vystupoval strašně rád jako celebrita a byl hrdý na to, že je jeho život jako hollywoodský film. Poskytnu tomuto životnímu příběhu závěr, jaký si zaslouží." Freud by tomu rozuměl.

Exkluzivně
V roce 2007 dělal jsem s Ronalden Biggsem kratký rozhovor:

FG - Pane Biggsi, stálo za to opustit svobodu pro jedno poslední pivo?

Bude to stát za to, až mi dájí milost. Všechno, co chci, je poslední pivo.

FG - Ale pivo vám mohou přinést dozorci ve vězení...

Ne, to nemohou. Musí to být v hospodě. Chci se naposled cítit jako pravý Brit.

FG - Ale jste kriminálník. Proč byste měl mít něco navíc než ostatní vězni?

Měl bych! Někteří z místních vězňů jdou např. na Vánoce ke své rodině. Komu bych co mohl udělat, když sotva chodím? Veřejnost mě vidí buď jako hrdinu, či antihrdinu. Nikoho jsem nezabil. Udělal jsem chybu a platím za to. Co může být horší, než opustit tuhle celu v rakvi?

Biggs v roce 1963