Fabiano Golgo

23. 02.

Hájek a jeho gay farář

Fabiano Golgo Přečteno 43488 krát

Když jsem viděl Petra Hájka vstoupit do kostela, nemohl jsem si pomoc, můj „papparazziový“ pud mě přemohl a musel jsem ho následovat. Seděl jsem hned za ním, během nedělní mše. Chtěl jsem vidět jak vypadá člověk, který si myslí, že jsem deviant. Chtěl jsem vidět, jak vypadá zblízka a jak se chová česká Anita Bryant.

Neočekával jsem však, že ho budu i cítit. Nejen silný pach čerstvě vykouřené cigarety, ale zejména takový pach, který známe od starých lidí, kteří žijí ve vlhkém prostředí. Pach několikanásobně nošeného saka. A do toho všeho ještě byla cítit nějaká umělá pomáda na vlasy.

Musel jsem se zasmát, když vstoupil kněz a další tři faráři a k tomu ještě mladý kluk, který je tam na výpomoc. A to proto, že jeden z těch farářů, který stál před Hájkem je homosexuál. Poznal jsem ho, protože mne před pár lety oslovil na internetové seznamce pro gaye. To bylo v době, kdy jsem se rozhodl dělat investigativní rešerši o homosexualitě mezi katolickými knězi.

Původní text ZDE v Deníku Referendum

Už na začátku studia na novinářské fakultě ve Spojených státech jsem se pokoušel infiltrovat mezi náboženské fanatiky. Ke konci jednoho semestru oznámil náš profesor, že následující semestr po nás bude chtít investigativní reportáž s použitím infiltrace.

Rozhodl jsem se tento úkol splnit dřív a během léta jsem se stal členem hnutí Hare Krišina. O pár let po té jsem byl pokřtěn Mormony. A jindy jsem vstoupil k Svědkům Jehovovým. A přitom jsem ateista... Když se vloni objevila možnost vstoupit do intimity určitého faráře, který se do mě zamiloval, neztrácel jsem čas a šel do toho.

Nebylo to poprvé, co jsem zneužil sexuální zájem o sebe, abych se dostal k privilegovaným informacím. Podobně jsem se zachoval, když mě oslovil jeden radní z Českého rozhlasu, bývalý exponent Bobovize, který nedávno nastoupil na ministerstvo školství. Věděl jsem, že je to unikátní příležitost dostat se k pravdě a zákulísí o křídle Jany Bobošíkové během televizní krize v ČT před dvanácti lety.

Mým zájem nebyl vystavit toho faráře pohrdání, pálit čarodějnice, ale zjistit jak je homosexualita rozšířená mezi knězi. Pro člověka, který vyrůstal v největší katolické zemi na světě a který chodil do katolické školy, to nebyla žádná novinka. Homosexualita mezi knězi tam byla veřejným tajemstvím. Běžně se povídaly vtipy typu „farář přijde na kafe, tak schovejte děti“.

Během dospělého života jsem v gay prostředí potkal několik knězů. Proto mě nepřekvapilo, že jsem skončil v posteli s člověkem, který tímto aktem porušil několik přikázání... a o jeho sbírce knih Paula Coelha, zařazenými mezi Biblí a životopisem Jana Pavla II nemluvě.

Hlavní cíl mé infiltrace byl dosažen, když mi ukázal album fotek ze seminářů kněží, kde mi říkal, kdo všechno z nich je gay. Trochu se mi pak zvedl žaludek, když mi ukázal desítky fotek ze skupinových dovolených. Jachty, exotické části světa. „Tenhleten je farář od blablabla, tenhleten je kněz u blablaba“ a tak podobně.

Za platy, které dostanou od Ministerstva kultury, si užívali nekřesťanský život. Moje naivní představa, že knězi žijí asketickým životem, v nějakém malém pokoji, kde je jen postel, noční stolek s Biblí a malá skříň s hábitem, byla vyvrácena. Jeden farář měl svoje vlastní luxusní auto a v prostorech jinak opuštěné fary měl svůj luxusní byt, který tajil za dveřmi, s vkusnou a drahou dekorací.

Tohle vše je důležité v situaci, kdy se Dominik Duka stal kardinálem a zároveň okázale vyjadřuje podporu konzervativní politice Václava Klause či extrémistickému hnutí D.O.S.T. Protestovat proti tomuto postoji kardinála Duky je marné a nelogické, neboť naopak právě dodržuje současnou linii Vatikánu. Papež Benedikt XVI. aktivně bojuje například proti homosexualitě nebo právům žen v církvi.

Musí to však být frustrují pro tolik „vojáků“ Vatikánu, pracovat pro instituci, která je odsuzuje. Když jsem konfrontoval faráře s tím kontrastem mezi jejich reálným životem a tím co kážou, měli odmítavý postoj. Schizofrenickým způsobem se separovali na dva lidi, jeden vede život osobní a ten druhý „jen“ dělá svou práci.

Neměl jsem zájem ukazovat přímo na toho faráře nebo na jiného v médiích bulvárním způsobem, že je gay. A to proto, že je to způsobeno pokrytectvím judeo-křesťanské společnosti. Ještě v nedávné minulosti by muž v Itálii, Polsku, Španělsku nebo třeba v Brazílii, který by se do třiceti let neoženil, začal být podezřelý z homosexuality, jež je kvůli církvi zdémonizovaná. Běžným řešením bylo vstoupit do církve, stát se farářem a věnovat život Ježíši.

Dokonce nejde neuvažovat o podprahově homosexuálním podtextu polonahého svalnatého Ježíše Krista na kříži. Nebo všechny fráze o silné lásce k němu a další věci, které určítě by u Freuda vyvolaly plno otazníků. A popsané stovky případů pedofilie v katolickém prostředí jsou výsledkem potlačované homosexuality mezi starou generací kněžích.

Když jsem pracoval na několika projektech v Bruselu, udělal jsem zkušenost, že řada eurobyrokratů pomlouvá Evropskou unii. Také když mluvím s kolegy z České televize, slyším na ni jen stížnosti. Mezi některými faráři jsem zas slyšel plnou kritiku nejen papeže a jeho doktríny, ale také utajování vnitřní korupce v místních farnostech.

Zkrátka mnoho knězů vstoupilo do této profese částečně kvůli skutečné víře, částečně aby nemuseli doma vysvětlovat absenci ženy, ale částečně také proto, že je to práce - bezpečná celoživotní práce, nenáročná a do určité míry mocná.

Neobávám se, že Dukův nebo hradní nebo vládní ultrakonzervatizmus ohrožují tradiční český liberální pohled na společenská témata. Radikálové jsou často hodně slyšet, a proto máme pocit, že můžou zavřít už otevřené dveře. Je pravda, že určitá menšina radikálů v Německu byla schopna svůj antisemitismus rozšířit napříč celou společností, ale měli k tomu už připravenu živnou půdu.

Minulý týden byl Adam B. Bartoš atakován v Reflexu a Respektu (a na Facebooku) za to, co napsal na svém blogu. Pan Bartoš blábolil, jak časopis KRAUS je součástí nějakého židovského spiknutí o ovládnutí světa nebo něčeho podobného; jeho text byl tak směšný, že mi ani nezůstal v paměti. Prý je časopis KRAUS, kde jsem jedním z autorů, plátek pro pravdoláskaře a homosexuály.

Údajně na Bartoše někdo podal trestní oznámení. I když se mne ten text dotýká, jako autora zníněného časopisu, nevidím důvod proč ho chtít zcenzurovat. Neznám názor, který by si zasloužil být zakázaný. Pokud není pro podobně diskriminační myšlenky živná půda, nemůže text pana Bartoše získat přizeň kohokoli, kdo by už takové názory dříve neměl.

Blouznění o židovském spiknutí za účelem ovládnutí světa je staré a ne tak nerozšířené téma. Diskriminace homosexuálu je pořád živá. Ale i tak se neobávám, že nějaký článek může změnit situaci k horšímu nebo lepšímu. Je to prostě nerelevantní. Je to intelektuální onanování pro ty, kteří takovým nesmyslům už věří.

Bartoš přitom nemluví jinak než spousta republikánských kandidátů na prezidenta v USA. A určitě uvítal takovou reklamu. Dokonce si dal práci najít mou e-mailovou adresu a poslat mi výběr ze všech článků, které o něm napsali. To, co běžný Čech říká a vtipkuje o Romech každou chvíli, se od toho, co píše Bartoš, tolik neliší.

Hájek, Klaus, Bátora a Bobošíková jsou českými ekvivalenty Tea Party. Těží z ekonomické krize, konfliktů s Romy a z nejistoty občanů, jejich životy se zhoršili po nástupu demokracie. Přitahují lidi, kteří jsou prostě naštvaní. Kteří se cítí bezmocní vůči politickým orgiím. Kteří hledají řád. Stejně jako lidé, kteří akceptují nějakou církev jako návod, jak vnést do chaosu jménem život řád; a co je ještě horší, i do toho, co přijde po životě.

Jenže když jsem se díval na Hájka v kostele uvědomil jsem si, že přímo před ním stojící člověk, který má být součástí jeho armády pro šíření křesťanských hodnot českou společností, je nevědomě sabotér. Žádný strach, konzervativní křesťanské hodnoty kacířskou českou kulturu neopanují, protože mezi těmi, kteří by za ně měli bojovat, je spousta těch, kdo sami konají právě to, proti čemu slovy bojují.

Sexuální skandály katolických duchovních:
ZDE
"Katolický kněz František Merta z Jižní Moravy byl v roce 2001 odsouzen k podmínečnému odnětí svobody a k zákazu práce s mládeží za pohlavní zneužívání ministrantů a dalších mladých chlapců v Napajedlech, Holešově a dalších jihomoravských působištích. Svou vinu popíral. Trestní oznámení na něj podal v květnu 2000 Václav Novák, bývalý student bohosloví. Obvinil též arcibiskupa Jana Graubnera, že o zneužívání dětí věděl a řešil stížnosti pouze tím, že Mertu překládal na jiné působiště. Graubner svůj postup odůvodnil tím, že měl informace jen z druhé ruky, a policie trestní oznámení na arcibiskupa odložila jako bezpředmětné. V říjnu 2000 Graubner údajně Nováka označil za chorobného. Václav Novák byl posléze vyloučen z teologické fakulty UP, protože nesložil do uzavření semestru patřičné zkoušky. O kauze ve své době referovala většina sdělovacích prostředků.

Václav Janečka v otevřeném dopise Janu Graubnerovi z 12. července 2000 tvrdí, že v téže oblasti v roce 1987 pohlavně zneužíval chlapce též kněz Jan Slíva v Prusinovicích, byl za to odsouzen a arcibiskup Graubner rovněž oznámení neřešil.

Přibližně v roce 1998 proběhla médií aféra, jejímž účastníkem byl katolický kněz František Provazník, farář v Lysicích. Dvě žačky místní základní školy byly učitelkou potrestány fyzicky (dřepy) a dvojkami z chování za to, že se odmítaly účastnit tance při hodině tělesné výchovy kvůli údajně heavy metalové hudbě, ve které shledávaly vulgární a násilnické prvky, a kvůli nepřiměřeným dotekům při tanci. Z tělesné výchovy nebyly vůbec klasifikovány. Podle médií byly dívky i jejich rodiče k těmto postojům manipulovány farářem Františkem Provazníkem. Rodiče své námitky ke způsobu výchovy předali řediteli školy a státním orgánům, ti však názory rodičů neakceptovali. Novináři při ověřování případu však navíc poukazovali na to, že farář Provazník poučoval tyto dívky v sexuálních věcech způsobem, který se dá považovat za sexuální zneužívání. Farář byl později zbaven kněžského úřadu údajně kvůli špatnému vlivu na děti."

Gay Vatican Priest Caught

20. 02.

Bravo, pane Smetano! A hanba paní Langerové!

Fabiano Golgo Přečteno 34792 krát

Jako Jihoameričan se tu cítím doma. Míra korupce v České republice je velmi podobná. Zejména co se týká její beztrestnosti. U nás, jako u vás, se politici už ani nestydí, když jsou chyceni se špinavýma rukama. I lidé z Kavkazu se tu mohou cítit jako doma, protože kde jinde na světě může manželka politika soudit případ, který souvisí s jeho stranou?

Původní text ZDE v Deníku Referendum

Markéta Langerová deklarovala, že se necítí podjatá v případě člověka, který poškodil politické plakáty mimo jiné i z ODS. A že ho tudíž může klidně soudit. V civilizované zemi by její nadřízení takovou nehoráznost nedovolili.

To, že se paní Langerová nestydí, je jasné. Jinak by se styděla za vlastního manžela. Například za jeho lobbování za podnikatele Luďka Sekyru, napojeného na šéfa podsvětí Františka Mrázka, nebo za to, že její manžel nevýhodně pronajal lázeňské domy v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Františkových Lázních a Luhačovicích a tím stát připravil o skoro sto miliónů korun… Nebo za zakázku na praní uniforem za čtyřiapadesát milionů korun bez výběrového řízení, které provedla firma jeho kamaráda Tomáše Paclíka.

Ale v zemi, kde člověk který vedl zpravodajství ve veřejnoprávní televizi, a dále v ní vykonává vysoké funkce, aniž by přitom viděl sebemenší problém v naštěvování narozeninových oslav toho samého Ivana Langera, tedy člověka, o kterém se otevřeně mluví jako o jednom z největších Machiavelli české politiky, se není co divit.

Milan Fridrich říkal, že je to jeho soukromá věc, a to je stejně důvěryhodné jako pocit paní Langerové, že není podjatá. Nerozumí, že císařově manželce nestačí být věrná, že tak musí i vypadat. Jeho i její arogance jsou důkazem, jak vůbec nechápou, že za jejich práci platíme my, nikoliv soukromá sféra.

Česká televize teď docela evidentně hraje karty podle Klausovy a Nečasovy linie. Je zajímavé, jak třeba pořadu Q - zaměřenému na homosexuály - po vstupu nového vedení začali každý týden posouvat vysílací čas. Nyní je vysílán v čase, který je určen pro reprízy - 0:20. Asi doufají, že Ladislav Bátora v té době již spí.

Česká republika spadla na úroveň třetího světa, co se týká zneužívání moci a kašlání na názor veřejnosti. Proto Langer dál v zákulisí vede své loutky navzdory tomu, že voliči docela nestandardně dali najevo, zakroužkováním jiných kandidátů, že nechtějí aby tento člověk spojený s kmotry pokračoval ve své „práci“.

Žijeme v zemi, kde žena, která zcela evidentně dostala vysokoškolský diplom podezřelým způsobem, neumí jmenovat ani jednoho profesora a ani adresu fakulty, kam prý chodila, není vůbec potrestaná, a stále hraje důležitou politickou roli a zůstává ve funkci poslankyně v parlamentu. V zemi, kde se zavírá fakulta, ale neodebírají se podezřelé diplomy, kvůli kterým má být zrušena. Zkrátka v zemi „fintařů“, kde ti u moci jsou Švejkem a my ostatní jsme sabotovanými Rakušany.

Nestydí se ani média, která dál dávají prostor Vítu Bártovi, i poté co jsme slyšeli nahrávku, která by byla někde jinde vážným důvodem, aby zmizel z veřejného života. Kde Alexandr Vondra a Pavel Bém platí našimi penězi absurdní částky za jinak daleko levnější služby. Kde ministr školství otevřeně lže, že nedostal dopis z Evropské Unie, a kde radní Českého rozhlasu evidentně protizákonně vykonává práci na jeho ministerstvu.

Smetana radši půjde na sto dní do vězení, než by přijal trest za něco, za co by měl být spíše oceněn. Smetana měl pravdu, když odmítl zaplatit pokutu nebo vykonat sto hodin obecně prospěšných prací, protože si žádný trest nezaslouží. A to proto, že každá civilizovaná společnost akceptuje určitou míru občanského protestu neboli „civil disobedience“.

Kdyby poškodil normální majetek, měl by za to být potrestán, ale v momentě, kdy poškodil politické plakáty, dělal to v rámci svého práva na protest proti politické situaci. Je to jako rozdíl mezi sprejerem, který kvůli vlastnímu egu píše své jméno na zeď, a tím, který chce vyjádřit nějaký politický nebo umělecký názor. Samozřejmě pokud nejde o chráněnou budovu nebo majetek. Jinak by si všichni disidenti v bývalém režimu zasloužili své tresty za občanskou neposlušnost.

Smetana to udělal správně, protože chce poukázat, jak se trestají malé ryby, zatímco ty velké, včetně manžela paní soudkyně, stále plavou v rybníce.

Postoj Smetany je obdivuhodný. Málokdo v České republice by obětoval svojí vlastní svobodu vyššímu ideálu. Stala se zemí, kde se cení být bezpáteřným a hledat jen vlastní pohodlí. Kde lidé už přestali chápat poctivou práci jako správnou cestu k bohatství, a kde se bere demokracie jako něco, co přijde shora a nikoliv jako systém, který musí vytvořit oni sami. Národ opatrníků, kde revoluce může vznikat jedině, pokud se zdraží pivo nebo rohlíky.

Proto není divu, že skoro jednotně drtivá většina Čechů jde proti Romům. Našli si někoho, kdo je ještě horší než oni sami. To vidím i díky tomu, že když píšu kritiku na Českou republiku, nejtypičtější reakce je „a je to snad lepší u vás?“ Jako kdyby to byl zápas v tom, kdo je horší. Pokud budeme pokračovat v tomto směru, za chvíli bude jen málo zemí ke srovnávání.

09. 02.

BudWar? O jednom malém pivovaru, který překáží v používání značky Budweiser

Fabiano Golgo Přečteno 33052 krát

Ahoj Fabiano, jsem rád, že jsem tě našel tady na facebooku. Naše bývalá kolegyně Aline mi doporučila, ať se obrátím na tebe. Říkala, že poté co jsme skončili ve škole, ses odstěhoval do Prahy. Asi se ti tam hodně líbí, co? Že jsi tam už patnáct let! Prý jsi pořád takový revolucionář jako ve škole. Ještě platí tvůj nick Che Golgo?

Každopádně ti nepíšu, abych vzpomínal na dobu, kdy jsme měli dlouhé vlasy, ale potřebuju projednat pracovní záležitosti. Teď dělám pro Ambev. Jsem v oddělení mezinárodních akvizicí a dostal jsem za úkol udělat rešerši o jednom malém pivovaru tam u vás v nějakém zapadákově, který nám překáží v používání značky Budweiser po celým světě. Kolega se zabývá přímo tím pivovarem, ale já mám složitější úkol. Musím sestavit takový seznam politických garnitur a vlivných lidí, kteří můžou stát v cestě privatizaci toho malýho pivovaru.

Původní text ZDE v Deníku Referendum

Náš prezident je proti úplatkům, ale mezi námi, bez toho to asi nejde, že? Prý se v takovýhlech věcech Česká republika neliší moc od Brazílie...

Pokusil jsem se zjistit nějaký informace, ale ten jazyk je fakt šílený. Ani Google překladač ho nezvládne dobře.

Je jasné, že dostaneš odměnu za jakoukoliv informaci, kterou nám poskytneš. Tak zdravím do Prahy a doufám, že si snížil počet vykouřených fajfek, oproti našim Red Hot Chilli Peppers dnům…

===

Ahoj Churchille (nebo tě už tak nenazývají, řečníku?), tak ty si nakonec opravdu skončil u nějaký zlý korporace, jo?

Hele, upřímně řečeno tohle není můj šálek kávy. I proto, že bych nerad viděl Budvar zprivatizovanej. Ale protože jsem pořád tvým dlužníkem za to, jak jsi neustále chodil ven, abych já mohl spát s tvým spolubydlícím na koleji a ještě si hlídal, jestli paní Wiggins nejde na kontrolu, tak ti můžu doporučit pár lidí, kteří by ti s tím mohli pomoc. (xxxxxxx)

Každopádně si vždycky vítán v mém bytě v Praze, stejně jako ta celá naše Kerouacovská parta, hehehe…

===

Díky za tipy Fabiano. Předpokládám, že do půl roku přiletím s dalšíma lidmi z firmy do Prahy, tak se s tebou určitě sejdu na nepracovní večeři. Děkuju za pozvání, ale samozřejmě využiju právo na pětihvězdičkové hotely, neboť tady ve firmě tečou prachy jako pivo během karnevalu.

===

Ahoj Winstone, dlouho ses neozval. Jak probíhá ta vaše akce s českýma kmotrama? Mám se začít bát, že se Budvar přejmenuje na Brahmu?

===

No, záměrně jsem tě neinformoval, protože si dobře pamatuju, jak jsi pořád prohlašoval, že „nemravný tajemství nemá právo být utajený“. Ale za třiačtyřicet dní budu v Praze, tak ti povyprávím, jak probíhá naše jednání s vašimi lidmi. Ale můžu říct, že jsem byl překvapen, jak jsou levní!

===

No dobře, ale ty jsi uzavřel pakt s ďáblem, tak mi dlužíš alespoň nějaký sladkosti ze zákulisí. Dám ti na to embargo jeden rok. To stačí ne? Ty jsi vždycky byl rychlej ve fotbale.

===

Věděl jsem, že skončíš vydíráním. Ale dej mi dva roky, protože ti vaši Češi jsou pomalý jako Mexičani. Do jednání se teď připletli naši partneři z Ameriky, takže je to teď složitý.

===

Dobře, dám ti dva roky, ale chci jména a čísla. Nezveřejním to dokud nebude těsně před prodejem nebo dokud neodejdeš z firmy.

===

Doufám, že můžu věřit slibu ateisty. Řeknu ti to jenom takhle. Bez určitýho lobisty, který se jmenuje Ivo R. a jednoho politika, který se jmenuje Miroslav K., máme prý na to zapomenout. Stanovená cena je milion eur na hlavu. Jenže ten seznam politiků je delší. Už máme čtrnáct jmen, ty vole! Ale nedělej s tím bordel, prosím tě. Přestaň se snažit o spásu světa, prosím!

===

Jistě, pane premiére, ale jak to dopadlo s tím Donathem a Savovem?

===

No vynikající, ti dva. Ten Savov nemá žádný prachy. Takže naši Belgičani mají velmi složitý plán, ale víc ti neřeknu.

===

Čau, doufám, že jsi dorazil v BR v pořádku, a že ten náš večer v Chapeau Rouge tě přesvědčil, že nemáte kupovat český pivovar, ale český pivo. Musím ti ale přiznat, že si těžko můžu nechat pro sebe všechny ty informace, který jsi mi dal. Nebudu mluvit přesně o těch číslech a všech jménech, ale nemůžu to jen tak ignorovat, že máte takový tým lidí, kteří na tom intenzivně pracujou přímo tady v terénu. Dovol mi aspoň napsat o těch reklamních projektech a PR akcích, abyste přesvědčili Čechy, že Brazilci nejsou tak zlý (čemuždiky mně moji čtenáři nebudou věřit, hahahaha). Jsou to informace, který se netýkají přímo tebe, ale jiných lidí v jiných místech, tak se nedostaneš do problémů.

===

Ajajajaj, tušil jsem, že mě dostaneš do úzkých. Díky tomu co mi ti Arabové prodali vedle záchodů, jsem mluvil víc, než jsem měl. Ach jo.

A mimochodem, ten Budvar mi moc nechutnal. Jsem spíš teď fanoušek Velveta.

Nezapomeň, že jsem jen malá ryba, ty potvoro. Na rozdíl od tebe, můj tatínek není daňový právník. Tak já tu práci potřebuju. Můj přítel je číšník a nemá ani na tu kosmetiku, kterou pořád kupuje, hihihihi… Kdopak bude platit nájem?

=========

Ahoj, už uběhly dva roky a pořád nic? Co se děje? Vzdali jste se?

===

Ne, ale jak jsem ti říkal. Náš prezident je papežštější než papež a prostě nemá rád korupci. Navíc premiér byl, pak nebyl, pak zase byl a teď musíme počkat, až bude nějaká skutečná vláda. Mezi tím nás vysávají kvůli volební kampani, takže uvidím, jak to dopadne.

===

Díky, každopádně jsem se sešel s tím druhým Brazilcem a on, jak mě nezná z dob vejšky, tak dost mluvil. Ale mám pocit, že ti politici a hlavně ten lobbista si s vámi jen hrajou a budou posouvat ten prodej, tak dlouho jak je jen budete moc měsíčně sponzorovat. Jak říkala ta manželka od toho vašeho manažera, bylo to poprvé, kdy viděla tolik buranů pohromadě, v té restauraci Le Terroiru. Skočili do toho francouzského jídla jako by to bylo německý žrádlo a vypili to francouzské víno jako Rusové vodku. Nemluvě o tom, jak jeden politik dával lístek na parkoviště - za dvacet korun - k proplacení!

===

No, kamaráde, teď jde spíš o naše interní války mezi tzv. strategiemi „Van Sá“ versus „Sicupira“, jak jsem ti vyprávěl. Hlavně se prezident nechce plést do žádných korupčních skandálů. Zrovna teď se chceme stát tzv. „zelenou firmou“.

==========

Proč tak dlouho mlčíš?

===

Ahoj, jednání se zase zpomalilo. Ale ten zrzavej podvodník, ehm podnikatel, už koupil ten pivovar za ty peníze, co jsme zprostředkovali. Tak teď to jde už mimo mě. Jen vidím, jak připravujou různé PR plány v našem oddělení. O ty vysoký šachy se starají daleko důležitější lidi, než jsem já. A hele, ta fotka toho chlapa u Berlusconiho, tak jak ho pán bůh stvořil, je fakt ten Mirek, ten co s námi jednal?

02. 02.

Kuba není Libre

Fabiano Golgo Přečteno 31934 krát

Minulý týden jeden bývalý americký diplomat svědčil přes videokonferenční hovor u argentinského soudu, který se zabývá kauzami krádežemi novorozenců argentinských disidentů v době vojenské diktatury (1976-83) a tzv. špinavou válku (guerra sucia). Elliot Abrams přiznal, že Bílý dům věděl o této rozšířené praxi a snažil se dojednat s tehdejším Argentinským velvyslancem Luciem Albertem Garcíou del Solar, aby tyto neprávem odebrané děti byly navráceny prostřednictvím katolické církve. Argentinská junta tento návrh odmítla s tím, že by z těchto potomků komunistických „potvor“ vyrostla nová generace revolucionářů.

Původní text ZDE v Deníku Referendum

Mercedes Beatriz Landa teprve nedávno zjistila, že vyrůstala u adoptivních rodičů a její otec ji ve skutečnosti ukradl od mladé levicové matky Marthy Gertrudis Hlaczik. V posledních letech bojuje spolu s občanským hnutím Avuelas de la Plaza de Mayo (Babičky z Květnového náměstí) a Madres de la Plaza del Mayo (Matky z Květnového náměstí) za odsouzení dalších lidí, kteří se na tomto teroru podíleli. Jí samotné se podařilo vyhrát soud, který poslal jejího adoptivního otce na osm let do vězení.

Její případ pomohl otevřít další podobné kauzy. Jen v únoru jich začíná dalších dvanáct. Bude se také mimo jiné řešit znásilnění, mučení a vraždy mladých lídí, kteří byli považováni za levicově orientované. Odhaduje se zmizení třiceti tisíc občanů a pětiset novorozenců mezi lety 1976-79. Mezi obviněnými nejsou jen vojenští hodnostáři, ale také lékaři a policisté.

V prosinci roku 2010 byl už odsouzen na doživotí za zavraždění 31 politických vězňů a za další zločiny proti lidskosti nejvýznamnější president diktatury - generál Jorge Rafael Videla, který otevřeně prohlásil, v roce 1975, že ať je zabito tolik lidí, kolik je nutné k tomu, aby se Argentina očistila od komunistů. Generál Videla byl na doživotí odsouzen už v roce 1985 v procesu s vojenskou juntou, dostal se ale na svobodu v roce 1990 díky milosti tehdejšího prezidenta Carlose Menema.

Mezi odsouzenými je i někdejší kapitán argentinského námořnictva Alfred Astiz, přezdívaný „blonďatý anděl smrti“, který se zodpovídal za únos a vraždu dvou francouzských jeptišek, novináře a tří zakladatelů organizace hájící lidská práva. Dohromady dvanácti bývalým představitelům argentinské diktatury uložil soud doživotní tresty za unášení, mučení a zabíjení levicových disidentů.

Po vítězství Fidela Castra na Kubě se snažil Washington ovlivnit celý latinsko-americký kontinent proti komunismu. Podobně jako v některých arabských zemích, kde Amerika raději podporovala diktátorské režimy v jejich boji proti muslimským extremistům, u nás sponzorovala vojenské puče v „šachových hrách“ v rámci Studené válce. Diky tomu jsem vyrostl ve vojenské diktatuře (1964-1985), stejně jako mí sousedé v Argentině, v Uruguayi (1973-1985), v Bolívii (1964-1982), v Paraguayi (1949-1989), v Chile (1973-1990), v Peru (1968-1980) – pokud mluvíme jen o Jižní Americe.

Většina těchto zemí nakonec musela vyměnit návrat k demokracii za amnestii zločinů spáchaných během diktatury. Argentina však našla odvahu k anulaci této amnestie v roce 2007, kdy byla prohlášena za protiústavní. Díky tomu jsme se také dozvěděli, že kolem čtyř tisíc lidí bylo vyhozeno z vojenských letadel a vrtulníků do Atlantického oceánu. Bývalý námořník Adolfo Scilingo dodal, že tito lidé před svou krutou smrtí ještě museli tančit...

Zároveň se v Brazílii, kde prezidentka Dilma Rousseff byla sama mučena v rukou policie během diktatury, uvažuje nikoli o zrušení amnestie - mimo jiné, protože armáda má tradičně velmi silné postavení v brazilské kultuře, ale o takzvané komisi pravdy, podle vzoru postapartheidistické Jižní Afriky.

Je ale pozoruhodné, že právě teď je prezidentka Dilma na oficiální návštěvě Kuby a mlčí o věznění disidentů na Castrově ostrově. Je zajímavé, že i zde v Deníku Referendum pravděpodobně většina lidí četla ty první odstavce týkající se porušení lidských práv ze strany ultrapravicového režimu v Argentině s pocitem hrůzy, ale jako Washington v souvislosti s Arabským světem raději ignorují diktátorský režim Castrova klanu jen proto, že jakoby naším jménem ukazují prostředníček strýčkovi Samovi. Kuba je jen symbol. Je to dogma pro ty, kdo vidí sobecké a imperialistické způsoby americké zahraniční politiky a přejí si, aby existovat David, který se dokáže postavit americkému Goliášovi.

Důležitá otázka je, zda se dá na Kubě aplikovat termín „socialistická“. Je dost těžké spojovat její model s tím, co se píše v knihách Karla Marxe. Je to spíše státní kapitalismus nebo stranický feudalismus v područí rodinného klanu. Kubánský stát je jako Pán, který platí extrémně nízké platy a vyžaduje po svých zaměstnancích aplaus a bezpodmínečnou ideologickou poslušnost. Výrobní prostředky nejsou, jak chtěl Marx, v rukou pracujících a kolem sebe Kubánec vidí jen všeobjímající stát, vlastníka strojů, průmyslu, národní infrastruktury i všech rozhodnutí, která o jejích národu dělají. Život na Kubě je ze všech stran spoután diktaturou, která se snaží udržet lidi ve strachu před mocnými úřady a centrální plánování není schopno zajistit to, co lidé normálně potřebují. Kdyby obhájci kubánského režimu navštěvovali Kubu a pobývali tam „po kubánsku“, nebyli by tak optimističtí.

Předminulý týden zemřel další člověk, který skončil ve vězení jen proto, že si dovoloval kritizovat systém. Blogerka Yoani Sánchez pořád nemůže cestovat do jiných zemí, kde již obdržela několik ocenění za odvahu říci pravdu. Na Kubě jsou lidé donuceni žít v minulosti a levicově myslící lidé na celé planetě (kteří jinak bojují za lidská práva a lepší život všech) přehlížejí, že je jen málo rozdílů mezi Fidelem Castrem nebo jeho bratrem Raúlem a Husním Mubarakem nebo Muammarem Kaddáfím. Dokonce Egypťané se měli lépe, co se týče svobody, než se mají Kubánci, neboť vždy mohli svobodně cestovat. Pokud země potřebuje dát svým občanům souhlas k návštěvě jiných zemí, nebo musí cenzurovat informace a zakazuje opozici, pak to může být pouze proto, že její vláda je špatná. Fidel poslal na smrt mnoho tisíc lidí, jejichž „zločinem“ bylo požadovat politické změny anebo kteří chtěli vydávat zpravodajství a nikoliv jen tisknout propagandu.

Jak jsem už několikrát napsal, pokud to, co Castrův klan a jejich přisluhovači přinesl Kubě je takový pokrok, jak nás přesvědčují salonní levičáci, kteří žijí ve své pohodlné evropské realitě, pak by nemělo být nutné, aby mlátili mladé bloggerky jako Yoani Sánchez. Jakým nebezpečím může být někdo, kdo píše blog, když skoro nikdo na Kubě nemá přístup k internetu? Samotné obtěžování Yoani Sánchez je důkazem, že Castrova vláda je urážlivá, autoritativní, diktátorská a nespravedlivá. Kubánské obyvatelstvo je rukojmím Castra a jeho stárnoucího gangu bývalých revolucionářů, kteří se proměnili v diktátory. Vidím Fidela tak trochu, jako by se rovnal sovětským vojákům, kteří „osvobodili“ Československo od nacismu. Málokdo si tehdy uvědomil, že osvoboditelé budou stejně tak utlačitelští jako předchozí utlačitelé, které vyhnali.

Kuba jako laboratoř pro nebe na zemi prokazatelně selhala. Neustále obviňovat americké embargo z toho, že je Kuba chudá, je čirou propagandou. Pravdou je, že kubánský režim selhal jako systém, v němž lidé nemohou rozhodovat sami za sebe. A každý takový paternalistický stát je nakonec ochromen neschopností svého obyvatelstva vytvářet hodnoty a řídit sama sebe. Je sice pravda, že zatímco „americký kolaborant“ prezident Fulgencio Batista nechal kubánské obyvatelstvo hladovět bez vzdělání a bez zaměstnání, Castro poskytl Kubáncům základní vzdělání, zdravotnictví zdarma a státní zaměstnání. Ale daleko více než Batista vraždil Fidel lidi, kteří se proti němu postavili, věznil svobodomyslné osoby a odsoudil celé obyvatelstvo Kuby k tomu, aby se obešlo bez většiny hmotného komfortu. Pokud je cenou za to, že je celá populace gramotná a zdravotní péči zdarma, je zákaz politické opozice, zákaz cestování do zahraničí a zákaz svobodného vyjadřování myšlenek příliš vysokou cenou.

Jeden můj zdroj, který je brazilským diplomatem, mi řekl, že brazilská zpravodajská služba věří, že po prezidentských volbách v USA budou obnoveny ekonomické vztahy mezi Kubou a Amerikou. Dokonce si Brazílie vzala na triko toto zprostředkování. A také bylo rozhodnuto na brazilském ministerstvu zahraničních věcí, že se má Brazílie pokusit stát nejdůležitějším spojencem Kuby a proto bude sponzorovat několik klíčových částí její ekonomiky: do určité míry se říká, že má nahradit roli, kterou v minulosti hrál Sovětský svaz. O to se snažila Venezuela, ale v poslední době se její ekonomika oslabila natolik, že už na to nemá sílu. Ještě k tomu to vypadá, že prezident Hugo Chávez nevyhraje svůj boj s rakovinou.

Díky tomu, že nedávno nahradila Brazílie Británii jako šestá největší ekonomika světa, teď začíná využívat svůj mezinárodní vliv. Prezidentka Dilma Rousseffová přinesla šet set miliónů dolarů na obnovu přístavu Porto de Mariel, který směřuje k Miami a bude sponzorovat vědeckou průzkumnou laboratoř, která hledá efektivnější léčení rakoviny, ještě bude platit zmodernizování stomatologické péče, bude investovat na pokračování lékařského vzdělání a na vývoj zemědělské techniky na Kubě. A také na to co je považováno za to nejdůležitější, což je hledání ropy pod mořem v jejich zálivu.

V zemi, která je všeobecně chválena pro své zdravotnictví, se nemocnice rozpadají, pacienti si musejí např. sami kupovat vlastní chirurgický šicí materiál na černém trhu. Veškeré moderní zařízení, které má Kuba a všechny důležité léky jsou k dispozici jen pro zahraniční pacienty a pro místní aparátčíky. Průměrný občan se musí spokojit se zdravotnictvím, které by nebylo přijatelné nikde v civilizovaném světě.

Jen doufejme, že se potom nebudeme dívat na brazilskou prezidentku jako na Ronalda Reagana, který také ignoroval porušování lidských práv a podporoval diktatury. Ostatně jako spousta čtenářů.

Další článek v Deníku Referendum: Tak tu máme český guláš, pánovééé

PLUS: Exkluzivní rozhovor s Oscarem Niemeyerem (104 let a stále chodí do práce)

Archiv článků: únor 2012

Hájek a jeho gay farář

Bravo, pane Smetano! A hanba paní Langerové!

BudWar? O jednom malém pivovaru, který překáží v používání značky Budweiser

Kuba není Libre

Blogeři abecedně