13. 09.

Proč je tolik homosexuálních katolických duchovních [publikovat nebo nepublikovat, tot´ otázka...]

Vážený pane Golgo,

mohl bych Vás poprosit o podpory publikaci přiloženého článku "Proč je tolik homosexuálních katolických duchovních"?

Je to důležité.

Strávila jsem hodně času nad článkem, který si myslím, že se povedl.

Viz níže nelehkou konverzaci s redakcí Britských listech (začínejte od konci).

Ocenil bych, kdybyste publikaci článku podpořil dopisem do redakci Britských listech neboli jinak.

Píšu pod pseudonymem a vzhledem k tomu, že redakce Britských listů neráda článek publikuje pod pseudonymem a alespoň jeden z členů redakci má předsudky vůči homosexuálům (viz dopis pana Dolejšího níže), máte i mé svolení článek (po případného přepracování) publikovat pod Vaše jméno, ať už v Britských listech nebo jinde, pokud byste měl čas a chuť.

Osobně bych ráda viděla, aby článek vyšel dříve, než bude sněmovna hlasovat o církevních restitucích dne 18.9.2012.

Nevíte náhodou o jiné médium, které by článek mohlo publikovat?


S díky a pozdravem,

Františka Balzarová [toto je pseudonym - pozn. FG]

-------------------------

Proč je tolik homosexuálních katolických duchovních

Tento příspěvek razí tezi, že pravidlo celibátu a zákaz ženských a homosexuálních [1] kněží v římskokatolické církvi vede paradoxně k několikanásobně vyššímu zastoupení homosexuálních duchovních v řadách římskokatolické církve, než je tomu jinde ve společnosti. Pokud by veřejnost uznala práva homosexuálů na rodinný život s partnerem a s dětmi, tak by počet knězi klesl, protože atraktivita církevního života pro homosexuálního člověka ve srovnání s civilním životem by se výrazně snížila.

Postoj Svatého stolce týkající se práv osob LGBT
Římskokatolický papež Benedikt XVI počátkem ledna 2012 pronesl, že „nejdůležitější [prostředí pro vzdělávání dítěte je] rodina, založená na sňatku mezi mužem a ženou. Nejedná se přitom o prostou konvenci, ale spíše o základní buňku každé společnosti. Z tohoto důvodu představuje politika, která podkopává rodinu, hrozbou pro samotnou budoucnost lidstva".
Zdroj (v angličtině. Téměř všechny odkazy v tomto článku jsou v angličtině). Článek v ČJ.

Benedikt XVI tehdy volal po politických krocích proti uznání práva osob LGBT (lesby, gayové, bisexuálové a transsexuálové) zakládat rodinu.

Homosexualita je v římskokatolické církvi běžná
USA je jediná země, kde jsou k dispozici data o homosexualitě v řadách římskokatolického duchovenstva.
Odhaduje se, že cca 25-50% všech římskokatolických kněží v USA jsou homosexuálové. V celé mužské populaci USA se odhaduje, že cca 1% jsou čistě homosexuální a 4-6% jsou bisexuální. V jedné studii přiznalo 44% dotázaných amerických římskokatolických kněží, že v jejich diecézi nebo v jejich náboženském řádu existuje "homosexuální subkultura". Homosexuální subkultura byla definovaná jako „skupina osob, které mají vlastní přátelství, společenské sešlosti a slovník". Úmrtnost na AIDS mezi americkými kněžími se odhaduje být cca čtyřikrát vyšší, než u celé populace. V roce 1989 se odhadovalo, že více než polovina mužů studující na kněze nebo jáhna byli homosexuálové. Zdroje: Wikipedie, Wikipedie a str. 99 zde.

Vysoký výskyt homosexuálů v římskokatolické církví je přímým důsledkem některých pravidel v římskokatolické církvi, která regulují sexualitu duchovních. Římskokatolický papež má pravomoc tato pravidla zrušit, ale z praktického hlediska by zrušení pravidel krátkodobě mohlo přinést hned několik nežádoucích „vedlejších účinků“.

Pravidla v katolické církvi týkající se sexuality – celibát, zákaz ženských kněží a homosexuálů:

Celibát - Celibát jako norma v římskokatolické církví se datuje od pátého století, ale účinné postihy ze jeho porušení byly zavedeny až kolem 11. a 12. století: děti kněze byly prohlášeny za nevolníky a ženatí kněží měli zákaz sloužit církevní obřady. Zavedením pravidla celibátu byla zajištěna akumulace majetku pro římskokatolickou církev - majetek bezdětného a svobodného kněze připadlo po jeho smrti církvi (viz od str. 90 zde a str. 5 zde). Pravidlo celibátu je i mezi kněžími kontroverzní, např. většina polských kněží by si přála, aby toto pravidlo bylo zrušeno (viz průzkum zde), a stejný názor má i asociace katolických kněží v Irsku (viz zde . Někteří arcibiskupové a kardinálové přitom zrušení pravidla taktéž podporují (viz zde).

Zákaz svěcení žen
V římskokatolické církvi žena nesmí být vysvěcena na kněze, ani jáhna. Obdobně jako u pravidla celibátu, ani zde se nejedná o pravidlo mající svůj původ v Bibli. Ještě v dobách raného křesťanství se ženy mohly stát kněžkami (viz zde)a ve východních oblastech katolické církve byly ženy svěceny na jáhny až do jedenáctého století (viz zde). Marie Magdalena nosila ještě kolem roku 1000 titul „apoštolka apoštolů" a zanechala za sebou své evangelium (viz zde a zde).

Zákaz homosexuálů
Homosexuálové nemohou být vysvěceni na kněze bez ohledu na to, zda žijí v celibátu či nikoliv. Církev začala vnímat homosexualitu nepřátelsky až ve 12. a 13. století (viz zde). V Římě, kde sídlí Svatý stolec, však podle článku zde mezi kněžími homosexualita bují. Zákaz je také často ignorován v USA (viz zde).

300 katolických teologů volalo v minulém roce po zrušení těchto tří výše uvedených pravidel a proti autokratickému řízení římskokatolické církve, viz Wikipedie.

Homosexualita jako kariérní výhoda v římskokatolické církví

Řízení římskokatolické církve
Vedení římskokatolické církve se nazývá Svatý stolec a sídlí v Městském státu Vatikánu. Svatý stolec je jiné jméno pro diecézi biskupa římského, tj. papeže. Svatý stolec si jako jediná organizace na světě přisvojuje stejný mezinárodní právní status jako suverénní státy. Podobně jako nadnárodní korporace, není ani Svatý stolec svou existencí závislý na svém sídle ve Vatikánu. Svatý stolec je tvořen papežem, římskou kurií a zahraniční misí papeže.

Papež má „z Božího ustanovení plnou a vrcholnou moc nad celou římskokatolickou církví, moc, kterou vždy může vykonávat neomezeně“ (Wikipedie). „Vatikán [a Svatý stolec] lze považovat za poslední monarchii na západě, kde panovník má skutečnou a absolutní moc [, kde] papež je král [...], s autoritou a jurisdikcí, která v moderní době nemá obdoby“ (viz zde).

Papež jmenuje všechny biskupy (cca 5000 kleriků po celém světě, odstupují ve věku 75 let) a kardinály, kteří volí dalšího papeže (odstupují ve věku 80 let a je jich cca 120), plus další hodnostáře jako jsou papežští nunciové nebo arcibiskupové. Římská nebo papežská kurie „je ústřední administrativní a soudní orgán Svatého stolce, který slouží papeži ke správě věcí katolické církve“ (Wikipedie) a skládá se z několika různých institucí. Vedoucí institucí jsou v drtivé většině kardinálové nebo arcibiskupové (viz zde).

K centralizaci moci v katolické církvi kolem papeže a římskokatolického biskupa začalo docházet až v 11. století. (viz zde). Centralizační proces je možné názorně ilustrovat na příkladu používání titulu „papež“. Titul papež byl nejprve používán ve východních církvích: biskup a patriarcha v Alexandrií získal tento titul kolem roku 240 n.l. a nosí jej dodnes. O pár set let později si začal konkurovat v boji o moc v katolické církvi římský biskup s biskupem v Alexandrii a osvojil si taktéž titul papež. “ (viz zde a existuje i dnes i třetí papež, viz zde). Během středověku nosilo titul papež v západních církvích jen několik biskupů, zatímco ve východních církvích nosili titul papež běžní kněží - obdobně jako jsou dnes někdy častováni titulem „otec“. Titul papež byl oficiálně vyhrazen pro exkluzivní označení biskupa římského až v 11. století.

Kariérní možnosti kněze v církevní hierarchii a kultura mlčení:
Pouze dvě církevní „funkce“ v rámci duchovenstva římskokatolické církve jsou svěcené: biskup a kněz. Funkce arcibiskupa, kardinála nebo papeže svěceny nejsou. Kněží spadají pod konkrétní diecézi, ve které vládne biskup.

Římskokatolická církev definuje vztah biskupa a kněze následovně: biskup je „vysokým knězem“ a nositelem „linií“ apoštolů – je moderním apoštolem. Kněz je uváděn jako pomocník biskupa a je vůči němu v podřízeném postavení. Podle katolického katechismu (čl. 1555-1568) platí, že „kněží při svém vysvěcení slibují poslušnost biskupovi. Polibek, který biskup dává kněžím na konci svěcení, znamená, že biskup považuje kněze za své spolupracovníky, syny, bratry a přátele, a že oni mu na druhé straně dluží lásku a poslušnost“. Biskup má nejen moc nad kariérním postupem kněze, ale může i knězi, který upadl v nemilost, například zakázat sloužit mši nebo udělovat jiné svátosti, příp. jej může také přeložit do jiné farnosti.

O laxnosti v trestání ze strany biskupů a nedbalosti v případech týkající se pedofilie se vyjádřil Msgr. Charles Scicluna, nejvyšší státní zástupce Vatikánu pro případy týkající se zneužívání dětí. Msgr Scicluna „odsoudil „smrtelnou kulturu mlčení nebo omerta“ a „účelové popírání známých fakt“ jako hrubé přečiny proti spravedlnosti. Vatikánský funkcionář uvedl, že v několika notoricky známých případech biskupové neaplikovali platné postupy pro trestání kněží, kteří zneužívali děti. Je nepřijatelné, aby platné normy nebyly dodržovány, řekl. Žádná strategie pro prevenci zneužívání dětí nebude nikdy fungovat, pokud se k jejímu dodržování lidé nezavážou a nepřijmou za ni odpovědnost, shrnul Msgr. Scicluna. Biskupové, kteří selhali v trestání duchovních za zneužívání dětí a kteří zametali stopy tohoto zneužívání, páchali církevní zločiny“, poznamenal Vatikánský státní zástupce. Uznal, že pouze papež může trestat biskupy, ale navrhoval, aby papežští nunciové v jednotlivých zemích předkládali důkazy pro Svatý stolec, aby papež mohl biskupy potrestat. Biskupové vždy měli pravomoc trestat kněze zneužívající děti a obdobně má papež pravomoc trestat nedbalé biskupy, řekl Msgr. Scicluna. Není třeba měnit kanonické právo, ale je potřeba „aplikovat to, co máme“, řekl“ (zdroj).

Jezuitský kněz Thomas J. Reese pojmenoval problém „nedotknutelnosti“ biskupů následně:
Vatikán také musí odvést svoji práci. Nemá očividně problém vyšetřovat jeptišky nebo teology, „katolické publikace jsou cenzurované a loajalita je tou nejdůležitější ze všech ctností“. Biskup může být rychle odstraněn, pokud jen naznačí, že je možné otevřít diskuzi na téma ženy a ženatí kněží v církvi, ale biskupové, kteří vůči dětem selhali, zůstávají. Pouze v Irsku byli někteří biskupové odstraněni, protože nedokázali ochránit děti, a to na zásah jednoho odvážného arcibiskupa, a pod tlakem premiéra a vlády. Taková nečinnost je hájená hierarchií, protože se obává „skandalizování ze strany věřících“, i když ve skutečnosti je to hierarchie, která „skandalizovala věřící“. „Mluvit pravdu o moci není v římskokatolické církvi vítané „ (zdroj ).

Z výše uvedeného vyplývá, že biskupové mají na jedné straně velkou moc ve svých diecézích, zejména nad „svými“ kněžími, kteří jim slíbili „poslušnost“ a „lásku“, ale na druhé straně mají minimální zodpovědnost za činy „svých“ kněží, nebo i za činy vlastní, protože papež je málokdy odvolává za „osobní“ selhání.

Kněz může se svolením své diecéze sloužit u Svatého stolce. 80 % administrativního personálu u Svatého stolce jsou kněží a 2/3 jsou Italové. Kněží u Svatého stolce jsou obvykle špatně placení a vykonávají i velmi nekvalifikované práce, jako je například třídění novin apod., pro které není potřeba vysokoškolského vzdělání nebo svěcení. Pro kariéru u Svatého stolce je nutné mít vysoce postaveného „mecenáše“, který kvalifikaci knězi zajistí a dostává ho výše a výše, někdy až k vysvěcení na biskupa. Jedná se o systém postavený na síti „staré gardy“ a na „strýčkování“. Naprostá loajalita kněze vůči jeho „mecenášovi“ je absolutní nutností a předpokládá se, že hodnoty a morálka kněze je totožná s morálkou a hodnotami „mecenáše“ (viz zde).

Pouta mezi všemi duchovními jsou posílena doktrínou o kněžství, která praví, že pouze duchovní může komunikovat s Bohem při podávání svátosti jako jsou mše nebo odpouštění hříchů. Jinými slovy: doktrína kněžství dává duchovního stavu v římskokatolickou církví monopol na komunikaci s Bohem. Duchovní v římskokatolické církvi proto tvoří kastu, která se segreguje od ostatních věřících. Z důvodu jeho „exkluzivní“ blízkosti k Bohu nelze „neposlušného“ kněze zbavit kněžství proti jeho vůli, biskup může jen zakázat, aby kněz vykonával svoji práci (viz zde). Bez kněží jsou věřící, dle římskokatolické doktríny, odsouzeni k životu bez Boží lásky. [4] Doktrína kněžství vznikla v 5. století (viz zde). Z exkluzivní blízkosti kněze k Bohu přirozeně vzniká kultura, kde porušování pravidel celibátu a homosexuality, ale i pedofilie, se považují za exkluzivně problém duchovního stavu a zájmy veřejnosti nejsou brány v potaz, dokud veřejnost „neohrožuje“ fungování církve. Viz zde a podobnou úvahu na zde, zde a zde - příklady, jak kultura mlčení či „krytí zad“ funguje v praxi. Odhaduje se, že 2/3 amerických biskupů v roce 2002 nechali kněze obviněné z pedofilie sloužit dál, nebo je přemístili a dali jim nové úkoly (viz zde - obsahuje i přehled rozsahu pedofilie v Americké římskokatolické církvi).

Všeobecně uznávaný kardinál Carlo Maria Martini shrnul, jak touha po kariéře v církevní hierarchii vede ke vzniku kultury mlčení: “Bohužel jsou kněží, kteří usilují o svěcení biskupa, a uspějí. Jsou biskupové, kteří mlčí, protože vědí, že jinak nebudou povýšeni do vyšší diecéze, nebo nebudou moci kandidovat na kardinála. Tento typ kariérismu je jedna z největších chorob v dnešní církvi, protože brání kněžím a biskupům mluvit pravdu a přímo je nutí činit a říkat pouze to, co vyhovuje jejich nadřízeným – což je velmi špatná služba Papeži“. (viz str. 125 zde.

Demokracie v raném křesťanství a v jiných církví:

Prvních pár set let po narození Krista byli biskupové voleni a odvoláváni samotnými členy kongregace – hlasovali i otroci a ženy. Římský biskupát byl do druhého století řízený radou biskupů nebo radou starších. Biskup tehdy nebyl vnímán jako obdařený Božím neboli apoštolským charisma, rozdílným a „vyšším“ než u ostatních věřících (viz Didache– kapitoly 11 a 15, zde a dále zde, zde a zde). Už kolem druhého století se objevovali názory, že biskup je neodvolatelný, ale doktrína, že biskup coby „hlava všech by měl být zvolen všemi“, byla odstraněna až v jedenáctém století tím, že římský biskup a papež si přisvojil právo jmenovat ostatní biskupy (viz zde).

Církevní demokracie je například praktikována v americké Evangelické luteránské církvi, kde biskup je volený 1000-hlavým sněmem, kde lajci mají 60 % zastoupení (půlka mužů a půlka žen) a 40 % jsou duchovní (viz zde).

Švédská luteránská církev má jako historicky první otevřeně homosexuální biskupku pro diecézi Stockholm, Evu Brunne. Brunne žije spolu s kněžkou v registrovaném partnerství. Eva Brunne byla zvolená majoritou hlasů v biskupských volbách, kde hlasy skupiny duchovních a skupiny věřících mají oba přibližně stejnou váhu.

Dvojí životy římskokatolických duchovních
Tím, že pravidlo celibátu a zákaz homosexuálů značně omezují kněží v jejich soukromých životech, tak je přirozené, že jsou systematicky a „tajně“ porušována. Mnozí kněží si proto zvolí vést dvojí život. Jeden život jako „vzorný“ duchovní a jeden soukromý, sexuálně aktivní, život (viz zde a zde). Veřejní kritici, či hříšníci nejsou tolerováni (viz zde a např. případ slovenského arcibiskupa Bezaka zde) a často se mluví o kultuře mlčení u svatého stolce (viz např slova jednoho biskupa). Benediktinský kněz a psycholog A.W. Richard Sipe píše: „Kultura duchovních [v římskokatolické církví] zvýhodňuje sociopaty – lidi, jejichž slova a činy nejsou propojené. Experti na Vatikán píšou, že je jednodušší být povýšen za správná slova (a i pomocí sexuálních taktik) než za poctivost a spravedlivost“. Jinými slovy, v římskokatolické církvi funguje nejen autokracie, ale i mediokracie.

Klasický příklad dvojího života kněží přinesla italská televizní reportáž, ve které se reportér vydával za homosexuálního prostituta, a nafilmoval několik kněží v Římě, kteří mu za homosexuální styk s ním platili. Jednou z těchto osob byl i uznávaný teolog Monseignor Tommaso Stencio. Když byl Monseignor Stencio suspendován ze svých činností, objevilo se v médiích, že Stencio má „seznam jmen a okolností, které implikují jistý počet kněží a i biskupů, kteří pracují v Kurii“. Monseignor Stencio již není suspendovaný a žádný seznam inkriminovaných se na veřejnosti neobjevil (viz zde).

Z tohoto příběhu (jsou i další podobné) lze konstatovat, že v římské kurií došly věci tak daleko, že lidé na sebe navzájem sbírají kompromitující informace. Tím je znemožněna jakákoliv reforma, neboť poté by vyšlo najevo na veřejnosti, jaký postoj je skutečně aplikován v římské kurii, a jak se liší od deklarovaného postoje Svatého stolce. Důvěryhodnost Svatého stolce, a tím i římskokatolické církve, by v takovém případě vzala za své. Druhé úskalí tkví v riziku, že duchovní u Svatého stolce, který žije dvojí život, může být snadno vydírán a „ovládán“ zvnějška.

Kultura mlčení o sexualitě, a zejména homosexualitě, u Svatého stolce vede k tomu, že Svatý stolec nevypracuje účinná opatření proti sexuálnímu harašení, kterážto jsou běžná ve velkých organizacích – to však zřejmě některým výše postaveným církevním hodnostářům vyhovuje.

Nakonec je nutné říci, že kultura mlčení pomáhá utajit i zločiny římskokatolických duchovních, jako je pedofilie.

Odříkávání heterosexuálního kněze je pokušením homosexuálního kněze
Homosexualita přináší značnou nerovnost do církevní hierarchie.

- Když se heterosexuální muž stane knězem, musí odmítat život se ženou po svém boku. Naštěstí se nemusí ve své práci moc často setkávat se ženami a podléhat pokušení. Může se naopak plně věnovat pastorační činnosti.

- Když se homosexuální muž stane knězem, žije celý život bok po boku s muži. Práce homosexuálního kněze s jinými knězi je jedno nepřetržité pokušení. Pokud kněz pokušení „podlehne", může žít takřka „normálním" životem se svým partnerem, s tím rozdílem, že však nemůže zakládat rodinu a musí svůj homosexuální vztah tajit. Pokud je nadřízený kněze též homosexuál, může se kněz dostat nahoru v církevní hierarchii výměnou za sexuální služby, které mu na rozdíl od heterosexuálního kněze může relativně „bezstarostně“ poskytovat (viz např. zde).

Zvýhodnění homosexuálů v kariéře zřejmě platí pro všechny hierarchické organizace, do jejichž vyšších pater mají téměř výhradně přístup pouze muži, například: armáda, větší korporace nebo veřejná administrativa. Čím více společnost přiděluje nižší společenský status homosexuálům a znemožňuje jim vést v očích veřejnosti normální život, tím více představuje život v „mužských“ organizacích lákavou alternativu.

Zde jeden skutečný příběh na téma předchozí úvahy.

O skutečných důvodech proč se Svatý stolec staví proti právům homosexuálů
Výše bylo diskutováno, jak Svatý stolec svými pravidly vytváří prostředí, které zvýhodňuje homosexuální kněží a jejich sexuální aktivity, pokud jsou „diskrétní“.

Níže jsou uvedeny důvody, proč se Svatý stolec staví obecně proti veřejně projevené homosexualitě a zejména proti právům homosexuálních osob na zakládání rodiny. Cílem není podat úplný, vyčerpávající výčet důvodů.

1) Pokud by homosexuální kněží mohli vést normální rodinný život, který je okolím brán jako „normální“, tak by se snížila motivace homosexuálního člověka „utéct“ do katolické církve a stát se duchovním. Římskokatolická církev by už neměla konkurenční výhodu coby „prostředí přátelské pro homosexuály“ oproti okolnímu světu. Tím by se církvi snížil příliv homosexuálních duší do duchovního stavu a zároveň by se zvýšily odchody homosexuálních duchovních (viz Wikipedie a reportáž zde a zde. Pokud by si homosexuální kněží mohli veřejně založit rodinu, pak by v některých případech mohli být donuceni z čistě ekonomickými důvody opustit církev – neboť jejich plat by nestačil uživit rodinu s dětmi. Odchodem homosexuálních kněží z církve by vyšel veřejně najevo rozsah homosexuálních aktivit v římskokatolické církvi, což by odradilo mladé „heterosexuální“ muže od volby dráhy římskokatolického kněze. Tím by se počty kněží snížily. Již dnes je nedostatek kněží v několika zemích Evropy (viz zde, zde a zde, zde. V USA, kde mají v některých státech homosexuálové právo založit si rodinu, klesl počet římskokatolických seminaristů, tj. osob studující na kněze nebo jáhna ze 49000 v roce 1965 na 5000 v roce 2012 viz zde a zde. V současnosti, kdy je nedostatek kněží, je pochopitelné, že jakákoliv změna ve společnosti, která může vést ke snížení počtu kněží, je Svatém stolcem vnímaná jako hrozba. Taková změna je například právo osob LGBT na stejný společenský status jako mají ostatní lidé, včetně práva osob na založení rodiny.

2) Omezení zneužití moci v církevní hierarchii. Sexuální vztahy mezi nadřízenými vytvářejí velmi silná pouta - jak emocionální, tak i z důvodu sdílení onoho „zakázaného tajemství“. Jinými slovy, sexuální vztah s nadřízeným umožňuje rychlejší kariéru v hierarchických strukturách. To platí pro každou hierarchickou organizaci a římskokatolická církev není výjimkou (viz zde, zde a zde). Práva osob LGBT na založení rodiny by ohrozily životní styl a moc aktivně homosexuálních duchovních na vyšších pozicích (pro příklad viz blisty zde, viz zde pro výčet homosexuálních biskupů v USA). Autokratické fungování římskokatolické církve by mohlo být ohroženo, pokud by kněží měli možnost odejít z církve a otevřeně žít partnerský život se svým partnerem. Byla by ohrožena ona předepsaná „láska“ a „poslušnost“ kněze vůči jeho biskupovi. Nadřízený, který byl zvyklý zneužívat svou pozici k získávání sexuálních služeb od svých podřízených, by v prostředí otevřeném k homosexualitě riskoval svou pozici z důvodu oprávněného obvinění ze sexuálního harašení a jiných zločinů spojených se sexuálním zneužíváním (viz příklady zde, zde a zde).

3) Nejistá sexuální identita hodnostářů u Svatého stolce. Úředníci Svatého stolce a papež římskokatolický musejí žít v celibátu. Proto je možné, že ti, kteří celibát skutečně dodržují, mají komplikovaný a nevyřešený pohled na vlastní sexuální identitou a neumějí diskutovat otázky o sexualitě. Jedna studie zadaná americkými biskupy indikovala, že dvě třetiny katolických duchovních jsou psychosexuálně nedospělí a že osm procent kněží jsou i psychosexuálně špatně vyvinutí, přičemž někteří z nich jsou i pedofilové (viz knihu a href=“http://books.google.cz/books?id=RI6nonzOZvsC&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false“ target=“_blank“>Sexual Abuse in the Catholic Church: A Decade of Crisis, 2002-2012. Nedávný proslov papeže z června 2012 tuto domněnku potvrzuje. Když Benedikt XVI mluvil o skandálech s pedofilií u římskokatolických duchovních v Irsku , řekl "jak máme vysvětlit skutečnost, že osoby, které pravidelně obdrželi Kristovo tělo a přiznali své hříchy ve svatosti Zpovědi, takto ublížili? Zůstává to záhadou". [4] Homofobie některých církevních hodnostářů může, ať už vědomě či nevědomě, sloužit k zakrývání a potlačení vlastní homosexuality (viz zde a zde).

Shrnutí
V římskokatolické církví je větší počet homosexuálních kněží, než je na veřejnosti známo. Římskokatolické církvi nevadí homosexualita jako taková, ale veřejně projevená homosexualita. Tento postoj zajistil dříve příliv homosexuálů do církve, kde mohli skrytě žít dvojí životy - jeden život kněze a jeden sexuálně aktivní život zejména s jinými kněžími. Skrytě homosexuální kněz měl oproti svému heterosexuálního protějšku několik výhod:
 neměl důvod vyvádět církvi majetek a církev opouštět za lepším životem mimo ni
 neměl nemanželské děti a ženu, kterou by musel živit
 jeho sexuální vztahy jinými kněžími zůstaly „v církevní rodině“
 mohl mít sexuální vztahy s okolními kněžími a biskupy, a tím získat rychlejší kariérní postup.

Pokud může homosexuální kněz žít rodinným životem se svým partnerem a se svými dětmi, který je jeho okolím považován za normální, pak se kněžský život stane pro homosexuála mnohem méně zajímavým. Tím klesne i počet kněží, což nejen sníží „blahobyt“ některých biskupů, ale v konečném důsledku i moc biskupů, papeže a celé římskokatolické církve.

====


---------- Původní zpráva ----------
Od: Frantiska.Balzarova@seznam.cz
Datum: 11. 9. 2012
Předmět: Re: clanek k publikaci - homosexualni kneze

Vážený pane Dolejší, vážená redakce Britských listech,

posílám dodatek k mému dopisu níže.

Pan Dolejší psal:

"Expremiérovi Topolánkovi hrubiánské vyjádření na adresu homosexuálů politicky zlomilo vaz. To je důkaz toho, že homosexuální menšina v ČR není utlačovanou menšinou, má naopak značný vliv."

Já jsem odpověděla:

"Souhlasím s tím, že "homosexuální menšina" má "značný vliv".

Značný vliv však má právě z důvodu, že menšina je utlačována.

Váš argument nedokazuje, že homosexuálové nejsou utlačené.

Často se stává, že menšina má "značný vliv" právě z důvodu, že je "utlačovaná", viz např. židé, kteří jako jediní mohli půjčovat peníze za úrok během středověku."

K příkladu výše bych rád přidala další příklad utlačované menšiny, která má "značný vliv".

Jedná se o japonskou "jakuzu" tvořená nejnižší kastou "nečistých" či "burakamin" , viz zajímavou četbu zde (zejm. pod rubrikou "Jaderní vyděděnci" na straně 2): http://www.ceskapozice.cz/zahranici/svetove-udalosti/japonsko-se-naostro-pustilo-do-valky-s-jakuzou

Tím jsem dodala další příklad jak "utlačený" má "značný vliv".

Pan Dolejší psal:

"Proto je podle mého názoru zcestné tvrdit, že se homosexuálové musejí utíkat do církve. Dávno nemusejí. Pokud tak přesto někteří činí, má to
jiné důvody než ty, že by je většinová společnost nepřijala"

Evidentně jsou vydané články v Britských listech, které tvrdí, že "homosexuálové musejí utíkat do církve"

Dovolují si citovat v zaslaným příspěvku citovaný článek Britských listů "Homosexuální katolická církev - kdy skončí její přetvářka?" od Fabiano Golgo (http://blisty.cz/art/10386.html)
Znám v České republice osobně dva homosexuální kněze, jeden je z New Yorku a druhý z Olomouce. Měl jsem s nimi dlouhé debaty o tom, proč se rozhodli stát se knězem, dověděl jsem se o předsudcích proti homosexualitě, s nimiž ve svém prostředí vyrostli - je ironické, že tyto antihomosexuální předsudky šířila hlavně katolická církev. Oba si původně vybrali kněžské povolání jako způsob jak zakrýt své sexuální tužby, jak je potlačit. Byli přesvědčeni, že si je vybral Bůh pro zkoušku, kterou splní s úspěch jen potud, pokud budou mít hlubokou víru a pokud budou dodržovat celibát.

[...]

Homosexuální kněží začínají jako oběti vlastního prostředí (není divu, že v současnosti má Vatikán vážné problémy, protože se málokdo chce stát knězem - počet žádostí o vstup do kněžského stavu poklesl od roku 1966 o kolosálních 78 procent, neboť žijeme nyní v daleko méně náboženském světě a předsudky proti homosexuálům se v mnoha městských společnostech rozplynuly.) Avšak kněží už nejsou obětmi, když manipulují mladými chlapci - věřícími, aby je dostali k sobě do postele. A to, že katolické církvi trvalo tak dlouho, aby proti tomu zasáhla - a zasahuje proti tomu nikoliv z přesvědčení, ale jen proto, že jí sdělovací prostředky dělají v této věci skandál - vede k tomu, že církev jen přichází o další věřící...
http://blisty.cz/art/10386.html


S pozdravem
Balzarová


---------- Původní zpráva ----------
Od: Frantiska.Balzarova@seznam.cz
Datum: 10. 9. 2012
Předmět: Re: clanek k publikaci

Vážený pane Dolejší, vážená redakce Britských listech,


Mohu po třetí poprosit o sdělení zda a případně kdy počítáte s publikací přiloženého článku?


Pane Dolejší, Vy píšete:

"z čeho prosím soudíte, že je stále třeba, aby veřejnost uznala práva homosexuálů na život s partnerem a dětmi [?]"


Komentář:
Nesoudím, že je třeba uznat "právo homosexuálů na život s partnerem a dětmi".
Ve svém příspěvku tvrdím, že uznání "právo homosexuálů na život s partnerem a dětmi" by snížilo moc římskokatolické církví, a že to je důvodem proč římskokatolická církev se staví proti uznání "právo homosexuálů na život s partnerem a dětmi" (viz kapitola "O skutečných důvodech proč se Svatý stolec staví proti právům homosexuálů").

Prosím o konkrétní citaci kde vyslovují tvrzení výše.
Zda se mi, že zde používáte argument "straw man", a že mě přisuzujete tvrzení, které jsem nevyslovila.

Citují opět jednu část článku:
"Pokud by homosexuální kněží mohli vést normální rodinný život, který je okolím brán jako „normální“, tak by se snížila motivace homosexuálního člověka „utéct“ do katolické církve a stát se duchovním. Římskokatolická církev by už neměla konkurenční výhodu coby „prostředí přátelské pro homosexuály“ oproti okolnímu světu. Tím by se církvi snížil příliv homosexuálních duší do duchovního stavu a zároveň by se zvýšily odchody homosexuálních duchovních

(viz Wikipedie a reportáž zde a zde.

Pane Dolejší, Vy píšete:

"[z čeho prosím soudíte] že právě to že to [tj. uznání práva homosexuálů na život s partnerem a dětmi veřejnost] neudělala je důvodem nadreprezentace homosexuálů v církvi?"


Komentář:

Jak jsem psala, mohou homosexuálové žít přirozenějším životem s partnerem v církví, než na veřejnost, pokud to dobře tají pro veřejnost.

Předložila jsem pro podporu tohoto argumentu několik kvalitních článků.

Předpokládám, že jste články četl (jako například tento: http://www.spiegel.de/international/world/interview-with-gay-theologian-david-berger-a-large-proportion-of-catholic-clerics-and-trainee-priests-are-homosexual-a-730520.html) a přikládám proto další článek níže.

http://www.spiegel.de/panorama/interview-mit-priester-kuegler-katholische-kirche-ist-groesste-transnationale-schwulenorganisation-a-386709.html


Pane Dolejší, Vy píšete:

"Kromě pravicových extrémistů v ČR homosexuály přece již nikdo nediskriminuje."


Komentář:

Vaše tvrzení je nepravdivé.

Dle Všeobecné deklaraci lidských práv, čl.16 platí, že: "Muži a ženy, jakmile dosáhnou plnoletosti, mají právo, bez jakéhokoli omezení z důvodů
příslušnosti rasové, národnostní nebo náboženské, uzavřít sňatek a založit rodinu."


Nyní se zvedají hlasy pro zařazení osob LGBT do výčtu osob, které mají právo "uzavřít sňatek a založit rodinu". Viz např zde (Ban Ki-Moon):http://www.huffingtonpost.com/joseph-huffhannon/ban-ki-moon-lgbt-rights-speech_b_1372745.html


Zkuste se představit jak by Váš vlastní život vypadal, pokud byste se musel na veřejnosti obdržet plivance protože svého partnera veřejně políbíte a nemohl by legálně vychovat své vlastní dětí se svým partnerem.


Pane Dolejší, Vy píšete:

"Expremiérovi Topolánkovi hrubiánské vyjádření na adresu homosexuálů politicky zlomilo vaz. To je důkaz toho, že homosexuální menšina v ČR není utlačovanou menšinou, má naopak značný vliv."


Komentář:

Souhlasím s tím, že "homosexuální menšina" má "značný vliv".

Značný vliv však má právě z důvodu, že menšina je utlačována.

Váš argument nedokazuje, že homosexuálové nejsou utlačené.

Často se stává, že menšina má "značný vliv" právě z důvodu, že je "utlačovaná", viz např. židé, kteří jako jediní mohli půjčovat peníze za úrok během středověku.


Píšu v článku "Zvýhodnění homosexuálů v kariéře zřejmě platí pro všechny hierarchické organizace, do jejichž vyšších pater mají téměř výhradně přístup pouze muži, například: armáda, větší korporace nebo veřejná administrativa. Čím více společnost přiděluje nižší společenský status homosexuálům a znemožňuje jim vést v očích veřejnosti normální život, tím více představuje život v „mužských“ organizacích lákavou alternativu."


Jinými slovy: lidé, které se musejí starat o rodinu a o partnera nemají tolik času dělat kariéru.

Lidé, které mohou nabízet sexuální služby svým nadřízeným v celo-mužských organizacích mohou ještě urychlit svou kariéru.


Pane Dolejší, Vy píšete:

"Proto je podle mého názoru zcestné tvrdit, že se homosexuálové musejí utíkat do církve. Dávno nemusejí. Pokud tak přesto někteří činí, má to
jiné důvody než ty, že by je většinová společnost nepřijala"


Komentář:

Jak píšete jedná se o Váš názor.

Váš názor není doložený.


Používáte opět argument straw man.

Netvrdím, že "homosexuálové musejí utíkat do církve".

Tvrdím, že homosexuálové přirozeně jsou více zastoupené v římskokatolické církvi, než ve spolčenosti, a to z důvodu, že římskokatolická církev jím často může nabízet lepší život, než v okolní společnosti.

Považují své výroky za dobře doložené.

Mé tvrzení výše neznamená, že všichni homosexuálové utečou nebo "musejí utíkat" do církve, ale pouze, že to dělají značně častěji, než heterosexuálové.

Tvrdím, že římskokatolická církev by ztratila moc, pokud by homosexuálové mohli si založit rodinu a žít na veřejnosti akceptovaný život.

Pokud chcete snížit moc římskokatolické církví, je nutné pochopit jak funguje.

Fungování římskokatolické církví nepochopíte, pokud nepochopíte pokřivenou politiku celibátu.


Vážená redakce, pan šéfredaktor Čulík mě požádal o doložení nepodložených výroků.

Obdobná pravidla by snad i měly platit pro názory ostatních redaktorů, když chtějí zabránit publikaci daného článku.


Děkují předem za jednoznačnou odpověď ohledně publikaci přiloženého článku.
Prosím o Váš odpověď do 18h zítřejšího dne 10.9.2012.

S pozdravem

Balzarová




---------- Původní zpráva ----------
Od: Karel Dolejsi
Datum: 7. 9. 2012
Předmět: Re: clanek k publikaci

Vážená paní Balzarová,

z čeho prosím soudíte, že je stále třeba, aby veřejnost uznala práva
homosexuálů na život s partnerem a dětmi, a že právě to že to
neudělala je důvodem nadreprezentace homosexuálů v církvi?

Kromě pravicových extrémistů v ČR homosexuály přece již nikdo
nediskriminuje. Expremiérovi Topolánkovi hrubiánské vyjádření na
adresu homosexuálů politicky zlomilo vaz. To je důkaz toho, že
homosexuální menšina v ČR není utlačovanou menšinou, má naopak značný
vliv.

Proto je podle mého názoru zcestné tvrdit, že se homosexuálové musejí
utíkat do církve. Dávno nemusejí. Pokud tak přesto někteří činí, má to
jiné důvody než ty, že by je většinová společnost nepřijala.

Pěkný den,

Karel Dolejší

07.09.12, Frantiska.Balzarova@seznam.cz :
>
> Vážený pane šéfredaktore a ostatní členy redakce Britských listech,
>
>
>
>
> ráda bych se vás po druhé zeptala zda a případně kdy počítáte s publikací
> přiloženého článku,
>
>
> který jsem Vám zaslala v emailem dne 4.9.2012 (viz níže) po zapracování
> připomínek pana šéfredaktora.
>
>
>
>
> Nejpřirozenější by bylo článek publikovat anonymně, což však bylo panem
> šéfredaktorem zamítnuto.
>
> Navrhovala jsem následně možnosti, aby někdo si článek osvojil, nebo aby se
>
> článek vydal pod pseudonymem "Františka Balzarová".
>
>
> Přiložený článek je velmi kvalitně rešeršovaný a projednává citlivé,
> aktuální a podstatné téma, o kterém se v ČR jinak moc nepíše.
>
> Na článku jsem pracovala několik desítek hodin.
>
>
> Kladu si dotaz, zda téma homosexuálních duchovních v římskokatolické církví
>
> není pro vás moc citlivé.
>
>
>
>
> Ráda bych vás poprosila o odpověď na tento email do pondělí, 10.9.2012, 12:
> 00h poledne.
>
> Pokud jste do té doby neopodvěděli zkusím najít jiný způsob jak článek
> zveřejnit.
>
> Děkují za pochopení.
>
>
> S pozdravem
> Balzarová
>
> ---------- Původní zpráva ----------
> Od: Frantiska.Balzarova@seznam.cz
> Datum: 5. 9. 2012
> Předmět: Re: clanek k publikaci
> "
>
> Dobrý den,
>
>
>
>
> rád bych se Vás zeptala zda a případně kdy počítáte s publikací článku,
> který jsem Vám zaslala v emailem dne 4.9.2012 (viz níže).
>
>
>
>
> S pozdravem
>
> Balzarová
>
>
>
>
>
> ---------- Původní zpráva ----------
> Od: Frantiska.Balzarova@seznam.cz
> Datum: 4. 9. 2012
> Předmět: Re: Re: clanek k publikaci
> "
>
> Dobrý den,
>
>
>
>
> pokud nelze článek publikovat anonymně navrhují, aby člen redakce, např.
> Vy,
> nebo někdo jiný článek publikoval pod vlastním jménem.
>
>
> Pokud nikdo se nechce pod článkem podepsat, tak publikujte článek pod mým
> jménem.
>
>
>
>
> Ad. "Tvrzení, že celibát existoval v katolické církvi pro posílení její
> ekonomické moci, je nezdokladovaný." -
>
>
>
>
>
> Na straně 1 pod rubrikou "Celibát" přidala jsem následnou závorku v
> následné
> větě:
>
> "Zavedením pravidla celibátu byla zajištěna akumulace majetku pro
> římskokatolickou církev - majetek bezdětného a svobodného kněze připadlo po
>
> jeho smrti církvi (viz od str. 90 > DP5TL63BbNQC“(http:////books.google.cz/books?id=DP5TL63BbNQC%E2%80%9C)
> target=“_blank“>zde a str. 5 > wpaper/0042.html“(http:////ideas.repec.org/p/iso/wpaper/0042.html%E2%80%9C)
>
> target=“_blank“>zde)."
>
>
>
>
> První věta pod rubrikou "Dvojí životy římskokatolických duchovních" nově
> zní
> :
>
>
> "Tím, že pravidlo celibátu a zákaz homosexuálů značně omezují kněží v
> jejich
> soukromých životech, tak je přirozené, že jsou systematicky a „tajně“
> porušována."
>
>
>
>
> S pozdravem
>
> Františka Balzarová
>
>
>
>
>
> ---------- Původní zpráva ----------
> Od: Jan Culik
> Datum: 3. 9. 2012
> Předmět: Re: clanek k publikaci
> "Díky, je to zajímavý text, ale nemůžeme ho publikovat anonymně, to by
> ohrozilo jeho věrohodnost.
>
> Tvrzení, že celibát existoval v katolické církvi pro posílení její
> ekonomické moci, je nezdokladovaný.
>
> JČ
>
> On 09/03/2012 07:39 AM, Frantiska.Balzarova@seznam.cz wrote:
>>
>> Dobrý den,
>>
>>
>>
>> prosím o publikaci přiloženého textu, který jsem napsala.
>>
>> Prosím článek publikujte bez uvedení autora, jelikož se jedná o citlivé
>> téma.
>>
>>
>>
>> S pozdravem
>>
>> Balzarová"

04. 09.

Prečo je Golgo hulvát a Hájek vyšinutý, pán Jakl?!

>Ladislav.Jakl@hrad.cz>
> Komu: "peter.maly@centrum.cz"
> Datum: 30.08.2012 16:09
> Předmět: RE: Prečo je pán Hájek tak netolerantný?
>

Dobrý den.
Na pana Hájka byste se měl ptát spíše pana Hájka.
Za sebe říkám, že se mi pan Hájek nezdá být netolerantní, je spíše zásadový.
A vyšinutý mi přijde spíše hulvát Golgo.
Zdraví
L. Jakl
________________________________
From: peter.maly@centrum.cz [mailto:peter.maly@centrum.cz]
Sent: Monday, August 27, 2012 4:34 PM
To: Jakl Ladislav
Subject: Prečo je pán Hájek tak netolerantný?

Dobrý deň, pánJakl,

Pán Hajek by si mal uvedomiť, že svojímsprávaním stavia priekopy medzi ľuďmi.Môžete mu to vysvetliť? Ocitá sa sto rokov za opicema. Prečítalsom si článokp Golgi, ktorý ma utvrdzuje v tom, že pánHájek je vyšinutý.

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/fabiano-golgo.php

http://denikreferendum.cz/clanek/13789-ve-virtualni-hospode-o-prague-pridu

 

S pozdravom,

P.Maly