Mnoho lidí reagovalo na muj článek o Fidelu Castrovi - "Fidel je stejným vrahem jako CIA" (http://blisty.cz/art/35193.html) - starou mantrou o tom, že má prý Kuba dokonalé zdravotnictví. (Jako kdyby měl celý národ povinnost za zdravotnictví a školství přijmout nedostatek veškerých jiných základních potřeb a likvidaci svobody projevu a pohybu…) Ale ani mýtus o všeobecném zdravotnictví na Kubě není uveden v řádném kontextu a je plný propagandy.
V zemi, která se všeobecně chválí za její zdravotnictví, se nemocnice rozpadají, pacienti si musejí sami kupovat vlastní chirurgický šicí materiál na černém trhu a je téměř nemožné najít běžné léky, jako je aspirin či sirup proti kašli.

A to nemá nic společného s americkým embargem, jak se snaží mnozí tvrdit. Kuba má nejmodernější zdravotnictví pro cizince, tam jsou k dispozici nejmodernější léky i nejmodernější technologie. Jak je to možné? Fidel si může kupovat, kolik léčiv chce, téměř z libovolné jiné země na světě. Embargo existuje jen na výrobky z USA, avšak už dlouhá desetiletí není Amerika jedinou zemí, která vyrábí moderní lékařské zásoby, technologii a léky.
A Fidel skutečně kupuje množství moderních léků a zařízení, včetně technologie pro zubaře za miliony dolarů, kterou koupil loni z Brazílie. Avšak všechno to moderní zařízení, které kupuje Kuba, a všechny ty důležité léky jsou k dispozici jen pro mnoho soukromých klinik, postavených pro zahraniční pacienty a pro místní aparátčíky. Průměrný občan se musí spokojit se zdravotnictvím, které by nebylo přijatelné nikde v civilizovaném světě. Castro nevydává peníze na veřejné nemocnice a kliniky.

Zatímco preventivní lékařská péče a diagnostické testy jsou zadarmo, pacienti musejí platit za léky, předepisované jim ambulantně, také za ušní, zubní a ortopedické procesy, za kolečková křesla a za berle. A stejně jako v České republice účtují lékaři v nemocnicích pacientům zvláštní honoráře pod stolem za lepší či rychlejší služby.



Jiným mýtem je kojenecká úmrtnost na Kubě. Už r. 1957 měla Kuba nejnižší kojeneckou úmrtnost v Latinské Americe! A to bylo za nenáviděného a později Castrem svrženého prezidenta Fulgencia Batisty. Podle tehdejších oficiálních statistik OSN měla tehdy Kuba třináctou nejnižší kojeneckou úmrtnost na světě. To znamenalo, že Batistova Kuba byla před Francií, Západním Německem, Japonskem, Izraelem, Rakouskem, Itálií a Španělskem – všechny tyto země však Kubu v této statistice během Castrova režimu předstihly. Postavení Kuby v kojenecké úmrtnosti pokleslo z 13. místa za Batistovy éry na poslední místo z pětadvaceti zemí, citovaných za Fidelovy éry.
V konvenční analýze kubánské kojenecké úmrtnosti také chybí údaje o velmi vysoké potratovosti, která, protože místní lékaři tradičně označují mnohá těhotenství za "vysoce riziková", snižuje kojeneckou úmrtnost. Procento potratů na Kubě je třetí nejvyšší na světě.

Jiným údajem je údaj o počtu lékařů na jednoho obyvatele. Už v roce 1957 byl počet lékařů a zubařů na Kubě na jednoho obyvatele stejný jako v Holandsku a vyšší než v Británii.

Nemusíte mi věřit, podívejte se na fotografie z nemocnic Hospital Nacional a Placetas. Všimněte si, že poličky pro léky jsou téměř prázdné, postele jsou ve strašném stavu a všude je špína. Tyto fotografie jsou z loňska.
Jak řikají Kubánci v soukromí, zdravotnictví je zadarmo, protože taky za nic nestojí…