Aby byla zachována nedotknutelnost národů
Bylo nebylo, obyvatelé hlavního města byli zvlášť potěšeni, že budou mít možnost vnutit své ctnostné hodnoty jiným. Samozřejmě, lidé začali okamžitě nahlas dramaticky dohadovat, kteří vůdci by byli nejvhodnější jako představitelé, ale vzhledem k tomu, že k takovým hádkám tam docházelo často, nikdo si toho nevšímal.
Avšak existovali i lidé, kteří se obávali. Projevovali odpor vůči téměř všemocnému zrůdou a viděli jí jako hrozbu a násilné omezení jejich víry. Stejně jako existovaly určité země, které buď částečně anebo úplně propadly, několik jiných jejímu vlivu nepropadlo.
Byla to země, kterou jen částečně přesvědčila jakékoli tvrzení odjinud. Mnoho obyvatel chápalo, že nemůže být schopen poskytnout prospěch všem skupinám žijícím na jeho území. Pár lidí i si uvědomovalo, že ten nový Pán jen slibuje, aby si získal poslušnost lidí. Mnoho obyvatelé prostě nechápaly, co je na ten nový Pán tak atraktivního. Její politika byla zjevně kontraproduktivní a proti veškerému zdravému rozumu. „Nám se tady vede tak dobře“, prohlašovali obyvatelé, „To nedává smysl!“
Ale svou bolest rychle překonali a vrátili se k debatě mezi vesnicemi. Někteří z nich kritizovali nedávnou praxi přijímání filozoficky nesprávných cizinců z tak deprimujících zemí, jako Schwartzvillu, a - což bylo nejhorší - i z ji(ž)ných kontinentů. Jedna složka obyvatelstva byla odsouzena za to, že požadovala, aby - jestliže se tito uprchlíci nepřizpůsobí a nestanou se během času seriózními objektivní (jak se sami o sobě říkají místních) byli deportováni, aby byla zachována nedotknutelnost národů.
Když se země rozhodla překřtít se na evropský, Stát se octl na rozcestí. Nová Evropa se aktivně o státu ucházel, bez ohledu na velký věkový rozdíl mezi nimi. Ale se zbavila svého hněvu a zvládla plně zbytkové filozofie ztraceného království, kteří dočasně obývali bývalé území.
A tak během času před téměř incestními požadavky nekapitulovala. Jenomže poslední stránka této pohádky se ztratila, a tak nikdo neví, jestli žili spolu šťastně až do smrti.
Avšak existovali i lidé, kteří se obávali. Projevovali odpor vůči téměř všemocnému zrůdou a viděli jí jako hrozbu a násilné omezení jejich víry. Stejně jako existovaly určité země, které buď částečně anebo úplně propadly, několik jiných jejímu vlivu nepropadlo.
Byla to země, kterou jen částečně přesvědčila jakékoli tvrzení odjinud. Mnoho obyvatel chápalo, že nemůže být schopen poskytnout prospěch všem skupinám žijícím na jeho území. Pár lidí i si uvědomovalo, že ten nový Pán jen slibuje, aby si získal poslušnost lidí. Mnoho obyvatelé prostě nechápaly, co je na ten nový Pán tak atraktivního. Její politika byla zjevně kontraproduktivní a proti veškerému zdravému rozumu. „Nám se tady vede tak dobře“, prohlašovali obyvatelé, „To nedává smysl!“
Ale svou bolest rychle překonali a vrátili se k debatě mezi vesnicemi. Někteří z nich kritizovali nedávnou praxi přijímání filozoficky nesprávných cizinců z tak deprimujících zemí, jako Schwartzvillu, a - což bylo nejhorší - i z ji(ž)ných kontinentů. Jedna složka obyvatelstva byla odsouzena za to, že požadovala, aby - jestliže se tito uprchlíci nepřizpůsobí a nestanou se během času seriózními objektivní (jak se sami o sobě říkají místních) byli deportováni, aby byla zachována nedotknutelnost národů.
Když se země rozhodla překřtít se na evropský, Stát se octl na rozcestí. Nová Evropa se aktivně o státu ucházel, bez ohledu na velký věkový rozdíl mezi nimi. Ale se zbavila svého hněvu a zvládla plně zbytkové filozofie ztraceného království, kteří dočasně obývali bývalé území.
A tak během času před téměř incestními požadavky nekapitulovala. Jenomže poslední stránka této pohádky se ztratila, a tak nikdo neví, jestli žili spolu šťastně až do smrti.
Tohle "okecat" nešlo. Babiše v památném vystoupení znemožnil naprosto nečekaný soupeř
Všichni jsme Trumpové a Babišové
Autentická finanční nahota v českém vizuálním umění
Prvňáčci přicházejí do školy nepřipraveni, dospělí často nerozumí textu. Česko 2024
Malý fízl v režii toho velkého
