Bulvár se pustil do třídního boje?
A co třeba tohle: „Jsou to chobotnice, které na těle národa sají krev a mízu!“ (To byl pro změnu komunistický prokurátor Urválek, který vedl za československý lid procesy v 50.letech. Tehdy se také podepisovali petice za to, koho zavřít či pověsit... Zástupy pracujícího lidu žádaly exemplární tresty pro imperialisty a kapitalisty.)
Jako vděčné se ukazují fotografie: Podívejte se milí čtenáři, jak si žijí: vily, auta, dovolené. Útok použivajicí tu nejtypyčtější čtenářskou vlastnost - závist.
Pánové a dámy, soudruzi a soudružky a jedeme dál. Podívejte se na lobistu Rittiga. Jak si ten chlap žije, co mu všechno patří. Kde vzal na ten luxus? Vy jste jste mu na něj taky přispěli. Nejspíš si na to nakrad! Blesk dále pak nešetří slovy: „grázl, gauner, velká kurva...“
Už chybí jen věta, znárodněme mu to a vraťme vše lidu!
Rittig nevypadá zrovna jako lev salónů, není to žádný štíhlý fešák ani vystajlovaný svalnatý týpek. Jeho kulatý obličej publikovaný v Blesku ve velkém detailu doslova vybízí: To je ten symbol toho zlého kapitalisty, to je ten Trautenberk z pohádky o Krakonošovi.
Údajně fakturoval od firmy přes jinou firmu provizi z pražských jízdenek. Jenže, kde je ta korupce, když fakturoval?
A proč se v Brně tisknou jízdenky za stejné ceny jako v Praze, ale jen ty v Praze jsou předražené?
Prostě se publikuje jen to, co se hodí. Na někoho se ukáže a vykoná se exemplární mediální poprava. V případě Blesku již několikátá. A to možná taková, že v „temperamentnějších“ státech by zřejmě Rittiga na ulici lynčovali.
Mediální popravy a podněcování čtenářů k nenávisti, organizování petic a posílání podnikatelů, politiků či lobistů za mříže ještě dříve než začne nějaké vyšetřování, jsou více než nebezpečné experimenty.
Být panem majitelem Ringieru, začal bych se svého šéfredaktora Blesku bát. Nedat mu prémie, by třeba mohlo znamenat zorganizování petice, veřejné pranýřování a doporučení na uvěznění, poté co by se na tom shodli v hlasování čtenáři Blesku.