Homosexuální katolická církev
Římskokatolická církev trvá na tom, že každý muž, povolaný ke kněžství, dostává také "dar", neboli "charisma" celibátu, sexuální abstinence. Tato povinná disciplína mezi požadavky církve pro vstup do kněžského stavu je zastaralá, nespravedlivá a nezdravá. V nejhorších případech vede ke skandálům s pedofilií. Avšak ono vlastně nejde v církvi o pedofilii, ale o homosexualitu, protože ve většině případů nejde o děti, ale o dospívající, mladé muže.
Samozřejmě, každé sexuální zneužívání je strašlivé a nesprávné - morálně i z právního hlediska. Avšak tento současný problém se netýká pouze pedofilie, jde o celibát a o homosexualitu mezi kněžími.
Veškerá nynější mediální posedlost po celém světě s "pedofilií" v katolické církvi je možná nová, ale samozřejmě, v církvi samotné o nic nového nejde. Neznám mnoho lidí, kteří by byli zrovna překvapeni, když slyší, že mezi kněžími bují homosexualita.
Podle definice jsou pedofilové osoby, které pohlavně přitahují chlapci nebo dívky, kteří ještě nedosáhli puberty. Avšak běžnějším problémem v katolickém duchovenstvu je tzv. "efebofilie", tedy sexuální zájem o dospívající jinochy, o mladé lidi v pubertě. (Ten student katolického semináře v České republice, který obvinil místního kněze ze sexuálního obtěžování, nebyl adolescent, byl už mladý muž. Mimochodem, v boji s knězem prohrál a ze semináře ho vyhodili.)
Mlčení katolické církve má zjevný logický důvod. Jak jinak lze více zdiskreditovat instituci, která ostře vystupuje proti veškerým formám pohlavního styku, jehož důsledkem není hned rození dětí, která ostře vystupuje i proti homosexualitě? Nejsou však žádné pochybnosti o tom, že spousta mužů po celém světě, kteří vyrostli v rodinách a ve společnostech, které považovaly homosexualitu za hřích či za nemoc, nakonec končí jako kněží?
Znám v České republice osobně dva homosexuální kněze, jeden je z New Yorku a druhý z Olomouce. Měl jsem s nimi dlouhé debaty o tom, proč se rozhodli stát se knězem, a dozvěděl jsem se o předsudcích proti homosexualitě, s nimiž ve svém prostředí vyrostli - je ironické, že tyto antihomosexuální předsudky šířila hlavně katolická církev. Oba si původně vybrali kněžské povolání jako způsob jak zakrýt své sexuální tužby, jak je potlačit. Byli přesvědčeni, že si je vybral Bůh pro zkoušku, kterou splní s úspěch jen potud, pokud budou mít hlubokou víru a pokud budou dodržovat celibát.
Tito dva kněží nepáchají žádné trestné činy, ale podvádějí své stoupence - věřící i svou vlastní víru. Jsou zkorumpovaní.
Měli by opustit kněžské povolání a žít dál normálním životem. Mnoho kněží to také činí, většina ale ne. Za posledních dvacet let opustilo kněžské povolání okolo 20 000 mužů.
Při jednom průzkumu, jehož se účastnila skupina studentů v kněžském semináři na Floridě (byl prováděn anonymně) se šedesát procent studentů v semináři identifikovalo jako homosexuálové, dvacet procent uvedlo, "že mají pocit zmatku ohledně své sexuality" a jen 20 procent konstatovalo, že jsou heterosexuální.
Církev rychle přichází o peníze i o důvěru věřících. Většina kněží, z nichž mnozí pravděpodobně slouží poctivě a na základě hluboké víry, je demoralizována.
Jsou několik znamé příkladů. V roce 1997 v Dallasu se rozhodla porota udělit místní diocézi za případ sexuálního obtěžování pokutu ve výši 120 milionů dolarů. Církevní hodnostáři prosili, že by to přivedlo dallaskou diocézi na mizinu, a tak přesvědčili žalobce, aby byla pokuta snížena na 31 milionů dolarů. Kdyby oběti s tím bývaly nesouhlasily, 400 000 katolíků v Dallasu byl přišlo o více než 60 svých škol, nemocnic a o asi 200 farností. V Texasu by už dál nebyli katolíci.
V roce 1999 byla zdrcena diocéze Santa Rosa, v Kalifornii, která už byla donucena od začátku devadesátých let vyplatit za sexuální zneužívání odškodné ve výši 5,4 milionů dolarů, když vyšlo najevo prostřednictvím testů DNA a videozáznamů, že biskup Patrick Ziemann měl pohlavní styk s jedním ze svých kněží! Šlo prý o poměr, k němuž Ziemann kněze donutil vydíráním. Ukázalo se, že Zieman, který pak rezignoval, připravil katolickou církev a svou diocézi o miliony dolarů při pochybných investičních transakcích - podvodech. Nebyl však nikdy postaven před soud, protože církevní úřady odmítly spolupracovat se světskou mocí.
Jeden bývalý člen jezuitského semináře v San Francisku, zažaloval jezuity kvůli sexuálnímu obtěžování. Konstatoval, že jeho nadřízení v jezuitském řádu od něho neustále vyžadovali homosexuální sex. Jezuité se pokusili u soudu argumentovat, že mají před světskou soudní mocí "z náboženských důvodů" imunitu, když jejich argumentace nebyla úspěšná, mimosoudně se s žalobcem finančně vyrovnali.
Představme si, že by existovala škola nebo klinika, mezi jejímž zaměstnanci by byl určitý počet mužů, který by obtěžoval jim svěřené děti. A jakmile by si toho povšimli jejich nadřízení, tito muži by byli přesunuti do jiné školy či kliniky, aniž by rodiče, kolegové či soudní systém byli o jejich trestné činnosti informováni. A představme si, že by tato praxe pokračovala po dobu třiceti let v důsledku mimosoudních narovnání, rozhodnutí sympatizujících soudců a politiků, úplatných právníků, potlačování informací, útoků proti sdělovacím prostředkům. Nemyslíte, že až by nakonec tento skandál vyšel najevo, že by museli nést odpovědnost muži, kteří tento systém zavedli a udržovali při životě? A že by měli přijít o své posty?
Avšak jakmile přidáte do obrazu Pánaboha, všechno se najednou změní. Konec konců, tito lidé jsou "božími muži"...
V důsledku toho, že jde o Pánaboha, provozuje katolická církev zdravotnictví - ovládá 10 procent soukromých nemocnic ve Spojených státech a 75 procent v Brazílii. Toto zdravotnictví avšak odmítá ženám poskytovat moderní lékařství. Nejenže jim neprovádí potraty, ale neposkytuje jim ani antikoncepci, odmítá poskytovat nouzovou antikoncepci pro oběti znásilnění, odmítá sterilizaci, odmítá oplodnění "ze zkumavky". Katolická církev agituje proti užívání prezervativů, které jsou účinnou zbraní před šířením nemoci AIDS, a to dokonce i v zoufalé Africe.
Katolická církev provozuje totální pohlavní diskriminaci, nedovoluje, aby se ženy staly knežími, a tak je ženské pohlaví vyloučeno z politického života církve - a přesto katolická církev požaduje, aby ji lidé brali vážně, když hovoří o lidských právech či o etice - asi tak, jako když jedna farní škola ve Philadelphii nedávno informovala o tom, že dá lepší známky těm studentům, kteří se budou účastnit demonstrací proti potratům!
Nic z tohoto by neprošlo žádné světské instituci, stejně jako by to neprošlo žádnému světskému psychoterapeutovi ani sociálnímu pracovníkovi.
Homosexuální kněží začínají jako oběti vlastního prostředí - není divu, že v současnosti má Vatikán vážné problémy, protože se málokdo chce stát knězem - počet žádostí o vstup do kněžského stavu poklesl od roku 1966 o kolosálních 78 procent, neboť žijeme nyní v daleko méně náboženském světě a předsudky proti homosexuálům se v mnoha městských společnostech rozplynuly. Avšak kněží už nejsou obětmi, když manipulují mladými chlapci - věřícími, aby je dostali k sobě do postele.
A to, že katolické církvi trvalo tak dlouho, aby proti tomu zasáhla - a zasahuje proti tomu nikoliv z přesvědčení, ale jen proto, že jí sdělovací prostředky dělají v této věci skandál - vede k tomu, že církev jen přichází o další věřící...