Forum 2000, Albrightová, svoboda a tyranie
Zakladatelé Spojených států věděli, že historicky vede demokracie - jedině může vést - k tyranii.
V současnosti je zákon považován za spravedlivý nikoliv proto, že ochraňuje svobodu, ale proto, že byl demokraticky schválen...
Zakladatelé USA vyhlásili, že jsou Spojené státy ústavní republikou, v níž je demokratické hlasování jen metodou, jak volit úředníky a schvalovat zákony, které však nesmějí omezovat individuální lidská práva.
Jestliže se vám nelíbí zákon nebo nějaký politik, tvrdí se nám, tak to máte smůlu, mohli jste proti nim hlasovat. A tak všechno, co pochází od vlády, je dobré, protože je to posvěceno hlasováním, které prý má vždycky pravdu. Není tedy vůbec překvapivé, že politikové i tyrani statu quo nadšeně podporují demokracii samotnou, jako by to byl nějaký ideál. Kdyby měli jmenovat princip svobody jako základ, tím by sami museli odsoudit vlastní postoje i vlastní politiku, nemluvě o despotismu jiných zemí.
Sláva Ameriky nespočívá v tom, že je to demokracie, ale v tom, že to je - byla - země založená na principu svobody.
Více než před dvěma sty lety vystoupila skupina lidí tak daleko dopředu, že to pozvedlo rychlostí toho pohybu i ostatní lidstvo. Do jednoho národa byly vetkány dva nové, revoluční pojmy: přirozená práva a omezená vláda. Poprvé byl národ založen na myšlenkách, nikoliv na krveprolévání či na dynastické příbuznosti, ani na diktátu nějakého nepřístupného božstva, vyjadřovaného diktátem tyranského vládce.
Američané však na ducha své Revoluce zapomněli. Velký, vzdorný duch národa se rozplynul.
Vznik Spojených států v praxi představoval revoluční myšlenku, že každý jednotlivý člověk, jako lidská bytost, je zdrojem produktivní, tvůrčí energie.
Ve skutečném smyslu představovalo založení Spojených států opravdový objev toho, co je lidské.
Tento objev byl založen na faktech skutečnosti, lidské podstaty a produktivní energie - a žádné množství zbraní ani rétorika despotů nemůže tuto skutečnost nijak pozměnit. Samou podstatou je dáno, že každá lidská bytost je svobodná.
Byl to obrovský vzestup. Stavem lidských bytostí před uznáním individuálních práv a americké revoluce byl stav zoufalé chudoby, častého moru, hladomoru a všeobecného zoufalství. Existovalo bohatství, avšak bylo to nakradené bohatství - vlastnili ho faraónové, králové, aristokracie. Tato situce nebyla neměnná - v určitou dobu a v některých společnostech lidé do určité míry objevili představu svobody. A do té míry lidé zaznamenali pokrok, hladověli o něco méně a začali zpochybňovat fatalistickou představu, že se nedá v jejich životě nic změnit, že jejich život určuje nějaký bůh...
V roce 1776 se jinak pomalé, uměřené přešlapování historie najednou vymklo z normální dráhy a všechno se navždy a radikálně změnilo. Pohodlí, technologie, životní úroveň, všechny možnosti vyžití, které dnes považujeme za samozřejmé, začaly vznikat, když bylo konečně dovoleno lidské energii, aby začala řádně fungovat - na individuální úrovni. Nejen technologie, ale i sociální vývoj byl možný, jakmile získal jednotlivý člověk suverenitu.
Otroctví, jehož přítomnost byla v rané americké společnosti znechucujícím paradoxem, nemohlo přežít v zemi, která přijala filozofii rovných lidských práv. Skutečná kulturní rozrůzněnost (taková, která existuje spontánně a kterou neurčuje jen nějaká elitářská skupina) je možná jen v kontextu individualismu a rovnosti příležitostí.
Avšak dnešní Spojené státy jsou ochromovány zvyšující se politickou kontrolou.
Úpadek těžce získané svobody ochromil nadšení lidí po občanské válce a po federální centralizaci moci, avšak Američané kráčeli dál. Korozivní proud vládních dotací lidem pomohl během velké hospodářské krize a další vládní intervence na "stimulaci" ekonomiky, jejichž nejvýraznějším projevem byl Rooseveltův New Deal, vedly k dalším podstatným škodám a dále ochromily americkou svobodu.
Mít odvahu vidět skutečnost takovou, jaká je, ve světle ztracené svobody, znamená potvrdit groteskní míru kontroly a narušování soukromí.
Většina Američanů ztratila znalost svobody i vlastní skutečnou svobodu. V Americe se sice pořád do zblbnutí opakuje, že "my jsme zemí svobodných lidí", a to stačí na to, aby si lidi mysleli, že tomu tak skutečně je. Dodejte k tomu pár krátkých útržků ve večerních televizních zprávách o hrůzách, k nimž dochází po celém světě, a lidi dojdou k závěru, že Spojené státy jsou nejsvobodnější zemí světa. (V Americe nesmíte pít alkohol, pokud vám není 21, a - podle toho, v jakém jste státě, nesmíte pít alkohol po určité hodině - třeba po desáté večer, po půlnoci anebo po druhé hodině v noci. V mnoha jižních státech není dovoleno kupovat alkohol v neděli, to je totiž Den Páně - potud odluka církve od státu...)
Americká revoluce je pomalu, kus po kuse, likvidována. Letadla, která vrazila do světového impéria, to jen jasně osvětlila.
Co je likvidováno? Je to velmi jednoduché. Vláda nyní funguje na základě předpokladu, že občané nejsou schopni vládnout sami svým vlastním životem.
Politikové a novináři se vyhýbají otázce svobody, když se pokoušejí definovat podstatu Spojených států. Když protestují proti omezování svobody projevu v Burmě, proti zotročování žen na Blízkém východě, proti zacházení s politickými vězni v Číně, nezmiňují se o tom, že společným principem všech těchto nespravedlností je porušování svobody. Co slyšíme namísto toho? Že jsou činy těchto vlád jaksi nesprávné a že se nějak odlišují od toho, co by povolili v Americe. Média a politikové se nebezpečným způsobem vyhýbají jádru problému: tvrdí, že tyto země nejsou dostatečně demokratické.
Avšak demokracie, kterou neomezují práva individuálních občanů, je jen vládou většiny.
V přírodních vědách lze mnoho jevů přesně předpovědět - astronomie například dokáže vypočítat, kde přesně se budou za stovky let nacházet planety. Avšak v případě lidských alternativ a lidské historie není přesně určeno nic. Lidské bytosti mají jedinečnou schopnost: mají vlastní svobodnou vůli. Svůj osud si volíme sami.
Svoboda není nevyhnutelná. Avšak nevyhnutelná není ani tyranie.