"Lze říct, že mne do čela státu vynesla revoluce." Václav Havel: Letní rozjímání, Odeon, 1991, str. 7. Kult osobnosti: typický zejména pro rané vývojové fáze společnosti, v pozdější politické praxi uplatňován v režimech s nízkou politickou kulturou mas... Jaké praktické ideje přinesl V. Havel, aby si zasloužil nekritické opěvování? Zatímco pro přejmenovaní letiště Ruzyně na Letiště Václava Havla byly více jak 50.000 Čechů, vznikla i petice žádající přísné historické posouzení vlivu Václava Havla na Česko(slovensko). Havel sehrál v historii Československa a ČR určitou úlohu. Ještě za "socialismu" byla poměrně statečná a pro jeho spoluobčany posilující. Václav Havel za svůj život vykonal pro ČR mnoho věcí, které zvedly prestiž ČR v očích mnoha politiků a národů.

Ale Havel se před lety rozhodl neprodat podíl v Lucerně svojí švagrové, která o něj projevila zájem, ale zvolil Chemapol. Ten mu měl vyplatit několik set miliónů korun.

Chemapol byl v 90. letech mocná tuzemská firma s výhradním právem na dovoz nafty. Po roce 1992 jej ovládl Václav Junek a jeho společnost Proventa. Junek měl nejširší politickou podporu: s Václavem Klausem chodil na sportovní akce, poslanci ČSSD bezplatně využívali čipové karty na čerpání pohonných hmot, od Václava Havla koupil část Lucerny. Chemapol privatizoval a pomocí úvěrů udržoval v chodu chemické podniky, obchodníka se zbraněmi Omnipol a další stovku firem, dovážel např. lehké topné oleje.

Chemapol v roce 1999 zbankrotoval. Zůstalo po něm 16 miliard korun dluhů. Kam peníze zmizely? Konkurzní správce Alexandr Vacek se je snažil dohledat, ale v neprůhledném účetnictví neměl úspěch. Zdravou část Chemapolu koupil Andrej Babiš, který je dnes jedním z nejvýznamnějších českých podnikatelů. Junek je zpět ve velkém byznysu, jeho lesnická společnost LST Trhanov obchoduje ve velkém se státní firmou Lesy ČR. Junek byl vyšetřován, ale vina se neprokázala.

A Havel? Nic, muzikant...

Původní význam kultu, tak jak jej vnímá naše společnost, vychází z rituálního prostřední starého Řecka. Náboženský kult, jednotící prvek různorodé řecké společnosti, zde představuje aktivní prostor mezi pantheonem bohů a jejich uctívačů. Podle Heideggera je bůh přítomen ve středu řeckého lidu prostřednictvím chrámu, v němž dlí v podobě sochy. Právě přítomnost boha je tím, co vymezuje chrámový okrsek jako posvátné, kultovní místo. Chrám se ale nerozbíhá do neurčita. Otevřené vazby, které chrám propojuje, se rozprostírají do šíře, jež je světem řeckého národa. Teprve z něho a na něm Řekové přicházejí zpátky k sobě, aby naplnili své určení. Je příznačné, že rituály jejichž prostřednictví vedou Řekové dialog s bohy, se odehrávají na volném prostranství před chrámem. Tedy v prostoru který náleží jim, jakožto vyznavačům. Kult je tedy systémem vztahů a významů mezi uctívanou věcí a jejími vyznavači.

Hlavním principem kultu je pak vzájemné ovlivňování. Věc, která je předmětem kultu, jí nemusí být trvale. Stejně tak jeho vyznavači se mohou měnit. Samozřejmě s tou podmínkou, že se jedná o kult trvalý, jakým je například kult krásy. Krása je pro člověka natolik podstatná, že jako reakci na její působení k ní musí zaujímat vztah, nebo lépe, musí s ní zacházet. Vizuální podoba masové formy tohoto kultu je v současnosti zároveň jeho oslavou i diktátem. Kultovním objektem není idea krásy ale její míra. Nejde vlastně ani o současný ideál, protože ten se projevuje nejvíce v kultu pornografie.

Zřejmým chrámovým okrskem krásy jsou servery typu libimseti.cz. V rámci kultu jsou vystavovány co nejkrásnější, nebo co nejkrásněji upravené fotografie, které jsou následně oslavovány a posvěcovány komentáři, body nebo pozváním na rande.

Co tedy z onoho velkého řeckého pojetí kultu zůstává v současných kultech? Respektive, co všechno v našich kultech chybí nebo je v nich navíc? Je zřejmé, že naše společnost nevyznává jeden komplexní kult, ale udržuje různé typy autonomních a skupinových kultů, k nimž se řadí ještě jakési pseudokulty. Jedou z nejrozšířenějších autonomních forem kultu ve 20. století byl kult osobnosti, který můžeme v nezměněné podobě sledovat u asijských, arabských, jihoamerických a mnohých dalších vůdců znova a znova. Jedná se o kult par excelence. Tento kult je dokonce tak silný, že člověku, který není zrovna vysoký, nosí přihlouplou patku a knír a umí v podstatě jen křičet, se může podařit, aby ženy zažívaly orgasmus stojí-li deset metrů od něj.

Nejprve nenásilně vzniká v srdcích lidu jako obdiv a láska k člověku, který bojuje o jejich lepší zítřky. Tento člověk dobře ví, že lidský vděk a poslušnost netrvá věčně. Proto bere právě prožitou historii a především budoucnost lidu na sebe. Učiní ze sebe tak velikého, že ztratí lidské měřítko a promění se v monumentální ikonu. Vytváří kolem sebe falešnou korónu, aby mohl soutěžit se sluncem v nepostradatelnosti a všudypřítomnosti. Je až dojemné, že díky scénografickému umění stavitelů pomníků může v této soutěži dokonce vyhrávat.

Klanět se pětimetrové soše Kim-ir-Sena, podepřené scenérií ranního rozbřesku, to může v člověku vzbudit nebývalé citové pouto na celý život. A co teprve žijete-li v nejzapadlejší čínské provincii a celé dny trávíte uctíváním domácího oltáře zasvěceného nikomu menšímu než velkému Maovi. Může se totiž stát (a také se to stalo), že vás Mao přijde v rámci upevňování svého kultu navštívit a vy zažijete uprostřed modliteb setkání s živoucím bohem tváří v tvář. Nejde však o nic jiného, než o primitivní, avšak důkladně prováděnou manipulaci. Upevňujete-li svou vládu pomocí kultu osobnosti, nejste nic jiného než zlaté tele, ohavná modla před kterou varuje už Starý zákon.

Kult osobnosti však neexistuje pouze v politickém prostředí, nebo v něm nemusí mít nutě negativní formu. Jak lze uchopit charisma spolu s ikonickým potenciálem vlastní osoby a nestát se přitom zlatým teletem ukázal například Máhmátá Ghándí. Specifickým příkladem masového projevu tohoto kultu je v současnosti pozice nejznámějších světových celebrit. Být celebritou znamená být předmětem hyperkultu. Je možné ji bezmezně uctívat, nechat se jí ovlivňovat, postavit ji do pozice symbolu čehokoliv. Rovněž ji lze kultově nenávidět. A především, lze ji rychle vyměnit za nějakou novou kultovní jedničku. Je to rychlé a pohodlné.

Dalším autonomním kultem dneška je kult nákupního centra. Je plně akceptován, dotýká se všech vrstev společnosti a je přeplněn významy. Svou formou nahradil tradiční křesťanské rituály související s návštěvou kostela. Vstoupit do nákupního centra znamená stát se součástí komunity, která za podobných podmínek zakouší tento svět a chce vědět, jak se to s ním má a co může očekávat. Je to pravidelná mimořádná událost, během níž se člověk světu plně odevzdá tím, že z jeho okolní neúplnosti unikne do místa, které je bezezbytku plné. Nechává se ohromit bohatostí prostoru a hltá informace.

Mezi reklamou na království nebeské v podobě iluzivní malby na kopuli barokního chrámu a reklamou na exkluzivní radovánky pozemského života běžící na lcd panelech není žádný rozdíl. Podobně jako v kostele, i zde člověk kultovním způsobem oslavuje tradice, stejně jako prožívá rytmus opakujících se událostí během roku. V obchodním centru bezpečně poznáte, že se blíží Velikonoce, a je proto třeba náležitě se naladit a vykonat dané kultovní úkony, tedy koupit o něco více vajíček a nějaké to triko s kratším rukávem. Nejrozšířenějším kultem napříč kontinenty je dnes pravděpodobně kult informací. Svým způsobem má nejblíže k řeckému pojetí. Pro jeho přijetí nejsou nutné žádné předpoklady. Rozprostírá se skutečně právě v našem světě, neboť jeho podstatou není nic jiného než náš svět. Nikdo nemá potřebu přivlastňovat si jej, ani ho odmítat. Je vyznáván s naprostou samozřejmostí, bez proklamací a velkých gest. Dokonce jej ani není třeba nijak oslavovat, neboť on sám svou existencí oslavuje svoje vyznavače.

Vedle autonomních kultů vznikaly a vznikají kulty skupinové, jenž jsou založeny především jako utopické či romantické nové světy, pokud vás tento svět již nemůže nijak naplnit. Často jsou založeny jako směs tradičních, víceméně přirozených kultů, okořeněných o vybrané zvláštnosti nebo zbožná přání. Jejich vývoj za posledních několik desítek let lze shrnout do sloganu „Od kultu lásky a štěstí ke kultu smrti a smutku“. Jestliže chcete vyznávat kult, který s vámi bude sdílet velká skupina lidí, jenže nevíte který je právě in, jestliže cítíte potřebu vyhradit se proti tomu všemu okolo, poslechněte následující rady. Stane se z vás slušný člověk se slušným kultem. Nebuďte senilní a zapomeňte na tančení v parcích v květovaných šatech, nebuďte ani omezení a neholte si hlavy.

Vycházejte všechno barevné ze skříně, skupte veškeré černé, černobílé a černobíle kostkované oblečení alespoň o číslo menší velkosti než je vaše. Nezapomeňte na piercing. Nesmějte se. Buďte smutní! Buďte emo. Nebo jezděte na kole. Kult jako kult.