Bezdomovci jsou špinaví a většinou opilí. Mnoho lidí jim odmítá pomoci, protože vědí, že když jim dají peníze, bezdomovci to utratí za alkohol a nikoliv za potraviny. Neuvědomují si, že jsou na ulicích, tak alkohol bezdomovce zahřívá a také jim pomáhá zapomenout na jejich strašlivou situaci.

Klasický případ, jak se člověk stává bezdomovcem, je tento: Nejprve přijdete o zaměstnání - a to se stalo tisícům lidí, pracujícím v zastaralých továrnách. Většina těchto lidí už nenašla v novém kapitalistickém konkurenčním prostředí žádnou práci. Lidé, kteří byli zvyklí prostě jen automaticky plnit příkazy, se už nejsou schopni naučit vyvíjet iniciativu. Nebo se naučit něčemu novému. Je pro ně příliš pozdě.

Ano, z mnoha z nich se stali alkoholici, ale to se stane lehce, když člověk naprosto ztratí vlastní sebeúctu.



A kdo je ochoten zaměstnat kohokoliv, staršího než 50 - 55 let?

Vzpomínám, jak jsem musel bojovat, abych v časopise Mladá fronta Plus po příchodu nového ředitele, udržel tři ženy starší čtyřiceti let. Musel jsem neustále vysvětlovat, že ty ženy pracují ve skutečnosti daleko lépe než mladí lidé, už jen proto, že to zaměstnání potřebují, na rozdíl od mladých lidí, kteří mohou jít pracovat, kam se jim zachce, ale také proto, že vychovaly děti a staraly se dlouhá desetiletí o domácnost, což je obrovská kvalifikace. Jsou velmi schopné při řešení stresových situací, dokáží si dobře zorganizovat práci, dodržují disciplínu.

Neustále jsem od ředitele slyšel, že se těch "starých žen" chce zbavit, staří lidé jsou prý nanic, protože jsou udajně zvyklí na zlozvyky z doby komunismu, kdy se nepracovalo.

Starší lidé jsou možná trochu pomalejší a jsou méně seznámeni s technologií, ale jsou pečlivější, mají širší životní zkušenosti a pracují tvrdě, protože si opravdu cení toho, že mají práci.

Ale zpátky k bezdomovcum. Nejtypičtějšími případy bezdomovců jsou muži, kteří žijí na ulicích a jejich příbuzní to ani nevědí, protože tito muži se stydí za to, že by je jejich bývalé manželky a děti viděli jako bezdomovce, člověka, který selhal a nedokáže se postarat sám o sebe.

Jinými, ještě skandálnějšími případy, jsou případy duševně nemocných lidí. Jednou jsem napočítal 37 prodavačů časopisu Nový prostor, kteří zjevně trpěli nějakou duševní chorobou. Abych to řekl vulgárně, mnozí z nich byli prostě duševně zaostalí.

Kde byli jejich příbuzní? Opustili je, vykašlali se na ně. Proč se o ně nepostaral stát? Protože tito lidé nevědí, že jsou duševně nemocní. A i v případech, kdy to vědí a snaží se od státu získat pomoc, jak tomu bylo v případě Dáši, s níž jsem šel na úřad ve snaze jí získat invalidní důchod, byrokracie to znemožní. Duševně nemocný člověk většinou už nemá občanský průkaz, neví, kde bydlí jeho příbuzní a tak dále. A jak všichni víme, úředníky jejich osud naprosto nezajímá - ti chtějí dokumenty, razítka a hlavně chtějí, aby je nikdo neobtěžoval. Nesnaží se lidem pomáhat, konec konců, říkají, že to není jejich práce. Jsou hrdi na to, že jsou roboty, aniž by se jakkoliv pokusili svou práci zlidštit. Také jsou obětí pracovní kultury, kterou vytvořil předchozí režim.

Takže existuje mnoho překážek, které vytváří stát, v jejichž důsledku zůstávají opravdu potřební lidé ve strašlivé situaci.

Dělím bezdomovce na tři kategorie:

* Lidé, kteří přišli o zaměstnání a nové už nenašli,
* lidé, kteří jsou duševně nemocní,
* lidé, kteří si z bezdomovectví udělali životní styl a jsou rádi, že nejsou součástí organizované společnosti.

Neházejme všechny bezdomovce do jednoho pytle.



=========================================================

KALENDÁŘ
23. října roku 1526 byl Ferdinand I. zvolen českým králem, čímž započala takřka 400 letá habsburská vláda nad českými zeměmi. Za Ferdinandovy vlády přicházejí do Čech v rámci rekatolizace jezuité.

CITACE DNE
František Palacký: Jsem pro zachování Rakouské říše.

SLOVO DNE
hulibrk

VÝROK Z MINULOSTI
„Osmdesát procent médií je proti nám, ti Steigerwaldové a Mášové proti nám vedou válku, a jedna z prvních věcí, kterou přijmeme po volbách, bude nový tiskový zákon, který tyhle balkánské poměry změní,“ prohlásil po Grossově rezignaci rozzlobený premiér Jiří Paroubek (září 2005, Respekt).


DÍLO DNE

autor: KaMs

TITULKA DNE