Před 18 lety byl brazilský plastický chirurg Liacyr Ribeiro pozván do Libyiského Tripolisu neznámým divným mužem, aby se zúčastnil prvního panarabského kongresu plastických chirurgů. Ten můž byl Mohamed Zaíd, tehdejší libyjský ministr zdravotnictví.

Jelikož byla Libyie v té době (1994) pod mezinárodním embargem, musel Dr. Ribeiro přistát v Tunisku, kde byl již očekávám Kaddáfího řidičem. V poslední den kongresu přišel ministr Zaíd za Dr. Ribeirem s tím, že by ho chtěl poznat kdosi velmi důležitý. Ribeiro si myslel, že se setká s ministrovou manželkou, protože spolu již předtím hovořili o jejím přání nechat si zvětšit poprsí.

Renomovaný brazislký chirurg nastoupil přímo do ministrova osobního vozidla a jeli dlouho napříč celým Tripolisem, než se dostali do zabezpečené, ba přímo zakonzervované oblasti. Vstoupili do čehosi připomínajícího velkou knihovnu a až tehdy se dozvěděl, že má zkrášlit samotného vůdce.
V tento moment Ribeiro místo pocty cítil spíše hluboký strach. "Co to má znamenat?" pomyslel si. "Musím mu udělat plastiku? Co když nebude s výsledkem spokojený? Nebo hůře, co když Kaddáfí nebude chtít, aby se svět vůbec dozvěděl, že podstoupil plastiku? Nebechá mě hned poté odstranit?"
Mezitím do sálu vstoupil libyjský vůdce a kráčeli společně až k té knihovně a vstoupili. Ribeiro se v ten moment stal jeden z několika málo lidí na světě, kdo vstoupil do Kaddáfího bunkru. O důvod víc strachovat se o holý život.

Zde se setkali s Kaddáfího osobním lékařem, jakýmsi Pákistáncem. Kaddáfí začal lámanou angličtinou vysvětlovat, co by si přál: nechtěl kompletní plastiku, ale malý zákrok. Aby byl i nadále v očích Lybijců spatřován tak, jako je zobrazován na fotografiích. Též žádal, aby doktor zachránil jeho kštici, která v těchto vedrech pod epesní pokrývkou hlavy značně trpěla. Bez své "jarmulky" vypadal jako zanedbaný bezdomovec, který o své vlasy každou chvilkou přijde.

Přál si také, aby nebyla vidět absolutně žádná jizva, i když se v případě faceliftingu udělá za uchem, kde tak jako tak není moc vidět.

Dr. Ribeiro vypráví, jak ho znervóznilo, že Kaddáfí nikdy nereagoval na otázky okamžitě, ale někdy až po několika vteřinách, dokonce i minutách, ale po celou dobu mezi položením otázky a odpovědí hleděl do chirurgových očí. Pak zničehonic vstal a říkal: Jdeme na to! To Dr. Ribeira zaskočilo, protože přicestoval bez svého nářadí a vybavení. Na to Kaddáfí mávl rukou a zavedl chirurga hlouběji do bunkru až do moderního operačního sálu připraveného na každou operaci.

Dr. Ribeiro vystrašený nastalou situací namítl, že je nebezpečné spolupracovat s anesteziologem, který nemluvý stejnou řečí. Neoblomný Kaddáfí se nenechal odradit a opáčil, že nechce celkovou narkózu, ale že lokální bude pro tento malý zákrok stačit. Načež Dr. Ribeiro odvětil, že se to sice dá, ale přesto bude cítit silná bolest. Kaddáfí si nečekaně stáhl svůj arabský oblek, aby ukázal hruď a řekl: "Pohleď, mám tělo 20letého mladíka, ale musíš mě zbavit toho tukového polštáře." A jako vychloubačné dítě vzal doktora, aby mu ukázal osobní posilovnu a 100m bazén přímo v bunkru.
Nebylo způsobu, jak se Kaddáfího zbavit, aniž by podstoupil aspoň nějakouzkrášlovací kůru.

Jednodušše, vůdce chce, vůdce bude mít. Dr. Ribeiro přesvědčil Kaddáfího k provedení liposukce až za půl roku s tím, že odsátý tuk použije pro vyplnění vrásek. Dr. Ribeiro se mohl s úlevou vrátit do Brazílie.

Nakonec se z půl roku stal rok, zato se však Dr. Ribeiro vrátil i se specialistou na vlasové implantáty Dr. Fabiem Nacachem. Tentokrát museli cestovat přes Řím, Maltu a odtud řeckou lodí do Tripolisu. Zde byli očekáváni doktorkou Iong Sinn Lee. Všichni tři poté skončili někde uprostřed pouště ve městě Sirt. Tam už čekal Kaddáfí ve svém obrovském stanu. Evidentně nechtěl, aby to kdokoli věděl, a proto byli daleko od Tripolí a pouze s ochrankou a jednou rusky hovořící blondýnkou.
Bylo sice odpoledne, ale Kaddáfí je poslal spát s tím, že je moc horko a dodal: "V Libyii přes den pracují pouze chudáci. Operovat se bude až ve dvě ráno, proto od půlnoci buďte fit."

Dr. Fabio Nacach se činil celou noc, jediná pauza byla neočekávaná a vyvolána impulzivním vzbuzením "Kde je můj hamburger!?". Ten během chvilky donesla rusky hovořící blondýnka. Jednalo se o jakýsi sendvič s teplým mletým masem a nějakou bílou omáčkou.

Druhý den byla řada na Dr. Ribeirovi, kdy po půlnoci měl převést tuk z břicha do vůdcovy tváře. Dr. Ribeiro se odvážil požádat o dřívější začátek, protože trpí jetlagem. Kaddáfí odvětil "okey, no problem". Od osmi už byl brazislký chirurg nastoupen v moderní klinice přemístěné z bunkru do tohoto stanu ve společnosti dvou anesteziologů ruské a egyptské národnosti a jedné srbské zdravotní sestry. Ale Kaddáfí se samozřejmě dostavil až na půlnoc, jak původně chtěl.

Po zákroku jsme se museli zdržet až do ukončení rekonvalescence, do té doby se plastičtí experti nemohli vrátit do Brazílie. Opět bez varování a znenadání se po 10 dnech objeví usměvavý Kaddáfí a se slovy "toto pusté místo bez žen a alkoholu musí být pro vás Brazilce utrpením" nám dovolil vrátit se domů.

Dr. Ribeiro a Dr. Nacach si celý příběh nechali pouze pro sebe a své blízké, jednak proto, že jim to neumožňovala lékařská etika a jednak proto. Dr. Ribeiro je velmi uznávaným chirurgem, byl prezidentem Komory platických chirurgů, publikoval 68 vědeckých prací a po konzultacích s Lekářskou komoru dospěl k rozhodnutí, že nechá stranou svou lékařskou etiku a promluví o své zkušenosti, protože Kaddáfí už není jenom pacient, ale historické osobnost, u níž je celkem důležité znát charakterové rysy a chování.

Dr. Ribeiro nepřijal Kaddáfího peníze, ale Dr. Nacach obdržel balíček diamantů, údajně pro své ženy a přiznává, že si za to koupil nový byt.

Před 6 lety Kaddáfí znovu kontaktoval Dr. Ribeira s přáním, že by chtěl provést celkový facelifting a ne jen inserci tuku. Tentokrát ž Dr. Ribeiro odmítl a od té doby už od libyjském vůdci neslyšel.

Napsáno pro www.ceskapozice.cz



Dr. Ribeiro s Kaddáfim