Největší průvod homosexuálů na světě běží dneska ulicemi Sao Paula, v Brazílii. Podle odhadů se pochodu neboli "Parada Gay" v portugalštině, účastní tři až pět milionů lidí.
Fabiano Golgo www.port.cz

Gay Pride Parade se v Sao Paulu koná od roku 1997. Zpočátku skromná akce, do níž se zapojilo jen několik tisíc lidí, se postupně rozrostla v masovou oslavu. Loni už se pochodu účastnilo na 3,5 milionu osob. Pro letošní rok si organizátoři dali za cíl pokořit pětimilionovou hranici. Je to tedy manifestace za podporu tolerance a barevnosti společnosti, za její zdravý a obohacující multikulturní charakter.

Duhové průvody mají ve světě dlouholetou tradici, vznikly v sedmdesátých letech v USA. Za počátek masovějšího hnutí homosexuálů jsou všeobecně považovány pouliční nepokoje v New Yorku roku 1969, tzv. Stonewall Riots. Původně měl pochod Pride Parade připomenout policejní razii v klubu Stonewall o rok poté. Ale pak se opakovala každým rokem až do dnes.

Zatímco na prvopočátku se nazývala tato shromáždění "Pochody za svobodu homosexuálů" a mívala spíše radikálnější charakter, v osmdesátých letech se proměnila v "Pochody hrdosti". Některé z průvodů si stále zachovávaly svůj původní politický či aktivistický charakter, velká řada se jich ale proměnila v nespoutané a veselé oslavy a festivaly radosti.

Mimochodem, civilní svazky osob stejného pohlaví jsou povoleny v Brazílii pouze v jednom státě na jihu země, Rio Grande do Sul.

Homosexualita neboli náklonnost jedince k osobám stejného pohlaví se v lidské společnosti vyskytovala od jejích počátků. V druhé polovině 13. století byla ve většině Evropy homosexualita kriminalizována.

Průkopníkem moderní sexuologie byl německý židovský lékař Magnus Hirschfeld. V jeho bytě vznikl 15. května 1897 Vědecko-humanitární výbor (Wissenschaftlich-humanitäres Komitee, WhK), první spolek na světě, který se veřejně bránil práva homosexuálů.

Jeho cílem bylo přesvědčit společnost, že homosexualita není nemoc ani úchylka, ale vrozená dispozice, která se běžně vyskytuje u určitého procenta populace.

Hirschfeld byl dokonce přesvědčen, že homosexualita je třetí pohlaví. Spoluzakladateli organizace byli lipský nakladatel Max Spohr, hannoverský úředník Eduard Oberg a pruský důstojník Franz Joseph von Bülow.

Výbor chtěl zpočátku především prosazovat petice za zrušení nechvalně proslulého paragrafu 175 německého trestního zákoníku, který stanovoval za intimní styk mezi muži trest vězení. Získali 6 tisíc podpisů, včetně předsedy sociálních demokratů Augusta Bebela.

S nástupem nacistického režimu budova institutu byla vyrabována, spisy jeho zakladatele shořely při pouličním pálení knih. Tisícovky německých gayů zemřely v nacistických koncentračních táborech.

Tradiční nenávist vůči gayům není založena na žádných etických normách. Předpokládát, že být homosexuálem znamená být zvrácený, deviantní, anebo (přinejmenším) sexuálně defektní je jen sexismus. Je to asi tak racionální jako antisemitismus či víra v mýty, pověry a náboženství.

V současnosti je jasně vidět rozdíl mezi rostoucím světským konsensem, který považuje homosexualitu za neškodnou, a náboženskými a sektářskými názory, které jsou přesvědčeny, že je homosexualita zhoubná.

Homosexuálové byli vždy menšinou, raritou, bylo jich vždy méně než 10 procent ve společnosti. Heterosexuální "zaujatost" není nic násilně společnosti vnucovaného, je to prostě normální chování většiny lidí...