Gay hnutí 40 let poté
"Allen Ginsberg, jedna z ikonických postav gay hnutí, komentoval nepokoje slovy 'buzíci ztratili svou ustrašenou tvář, kterou měli po desetiletí'".
"Jako překvapivá reakce na nejen protikomunistickou, ale také celkově konzervativní éru mccarthysmu vystoupila ve druhé polovině padesátých let 20. století umělecká skupina Beat generation, otevřeně tematizující mj. homosexualitu. Následovníci tohoto impulzu si říkali původně hipsteři a na konci let šedesátých jako "děti květin" hippies. Jedním z center života gayů a lesbiček se stala mj. umělecká čtvrť Greenwich Village, na Západním pobřeží USA pak San Francisco. Na homosexuály však americká FBI vedla spisy, příležitostně je zatýkala a policie v klubech, kde se scházeli, pořádala razie."
"Klub Stonewall Inn patřil jako mnoho jiných v okolí italské mafii. V sobotu 28. června 1969 v 1:20 ráno zahájila policie v klubu zásah. Bar neměl mj. povolení k prodeji lihovin a rovněž hygienické podmínky v něm byly diskutabilní. Policejní zásah, během kterého měli být mj. transvestité rozeznáni od žen a zatčeni, příslušníci mafie eskortováni a všichni přítomní identifikováni, se však vymkl z ruky. Rozvášněný dav, částečně se skládající z návštěvníků samotného Stonewall Inn, a částečně z lidí, kteří se seběhli z okolí, napadl policii a ta mu jen sotva čelila i přes přivolané posily. Lidé skandovali hesla jako "Gay power!" a házeli po policistech popelnice a jiné předměty. Ve čtyři hodiny ráno se situace zklidnila."
"V následujících dnech zaplnily Greenwich Village protestní grafitti požadující legalizaci gay barů a rovnost práv. Události ve Stonewall Inn se staly hlavním tématem významných tiskovin už v pondělí, jádro nepokojů trvalo do úterka a týkalo se demonstrací v řádech stovek lidí. Navzdory tomu, že ne všichni homosexuálové nepokoje schvalovali, událost aktivizovala už existující homosexuální organizace k razantnějšímu postupu v boji proti diskriminaci."
Zajímavost: "Slovo buzerant se do češtiny dostalo přes němčinu ze severoitalského buzarada (sodomita), které vzniklo z pozdnělatinského bugeru (pův. bulgaru). Původně označovalo příslušníka hnutí bogomilů, které vzniklo v Bulharsku (na Západě z něj vycházeli albigenští). Přenesení významu vycházelo z dobových představ, které kacířství spojovaly s různými sexuálními nevázanostmi. Sloveso buzerovat, jehož význam je posunut opět do nesexuálního významu, je pravděpodobně novější."
Homosexualita v historii
"V Babylonské říši byla homosexualita odsuzována. Chamurapiho zákoník stanovoval jako trest za homosexuální styk kastraci.
Ve starověkém Egyptě nebyla homosexualita pokládána za společensky pozitivní jev, nicméně byla tolerována. Zdá se, že předmětem přímého odsouzení nebyla homosexualita sama o sobě, ale jen tehdy, byla-li násilná – homosexuální znásilnění muže mužem. V ostatních případech měli starověcí Egypťané k homosexualitě vztah spíše lhostejný.
V Řecku byla homosexualita široce akceptována a mnohdy dokonce státně podporována. Mít mladého chlapce patřilo k dobrému tónu a bylo to považováno za znak mužnosti. Řecká pederastie znamenala vztah s chlapcem ve věku asi 14-25 let. Pro chlapce nebylo hanbou, ale ctí mít takového staršího přítele, patrona, zvláště jednalo-li se o osobu společensky významnou.
Thébská svatá družina se skládala výlučně z homosexuálních bojovníků. Ideou jejího vzniku bylo, že bojovníci spojení navzájem milostnými pouty budou bojovat srdnatěji, protože nebojují jen za sebe, ale i za své milence. Po 33 letech existence byl Svatá družina zničena v bitvě u Chaeroneie armádou Makedonců.
Homosexuální chování bylo nejrozšířenější v dórských obcích. Sparta je učinila součástí svého vzdělávacího a výcvikového systému, Aristoteles podezříval Kréťany, že ji podporují k omezení porodnosti.
V Římě byla situace obdobná, císař Nero dokonce uzavřel s mužem sňatek, láska císaře Hadriána k řeckému mladíkovi jménem Antinoos byla dokonce proměněna ve státní kult. Když se totiž Antinoos při plavbě na Nilu v roce 130 n. l. utopil, Hadrián mu přikázal vztyčit nespočet soch a jako bohu vycházejícího Měsíce mu přikázal sloužit obřady. Na jeho počest nechal přejmenovat (nebo postavit) ve Středním Egyptě město Antinoupolis. Situace se změnila s nástupem křesťanství.
V Číně byla mravně indiferentní až do pádu dynastie Chan. I poté však byla tolerována umělcům a aristokracii.
V období pozdního středověku a renesance byla homosexualita (sodomie, také zvrácená láska) v Evropě společensky odsuzována a trestná. To však nebránilo především aristokracii, aby se jí věnovala.
Homosexuálové byli i významní umělci, jako Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarotti, nebo Caravaggio. Leonardo byl sice v roce 1476 na základě anonymního udání vyšetřován pro poměr se sedmnáctiletým modelem Jacopo Saltarellim, ale vyšetřování bylo ukončeno po dvou měsících bez dalších následků pro jeho život a kariéru, třebaže byl po celý život v hledáčku Ufficiali di notte e conservatori dell'onestà dei monasteri, jakési florentské mravnostní policie.
Rostoucí vliv křesťanství přinesl dramatickou změnu postoje už ve starověku. Theodosiův kodex (kolem 429 n. l.) postavil mimo zákon stejnopohlavní svazky, prohlásil homosexuální sex za nezákonný a ty, kdo se jím provinili, odsoudil k trestu smrti upálením. Křesťanský císař Justinián učinil homosexuály zodpovědnými za hladomory, zemětřesení a mor.
Britský Buggery Act z roku 1533 stanovil: 'Ti, kteří obcují se Židy nebo Židovkami, ti, kteří souloží se zvířaty, a sodomité, budou zaživa upáleni po řádném přezkoumání, že byli přistiženi při činu a veřejně usvědčeni.'
Až konec 19. a především první polovina XX. století přináší skutečně systematické represe spojené především s pravicovými diktaturami Franca, Hitlera a Mussoliniho, i když spíše ojedinělé případy se odehrály i ve Velké Británii a USA ještě v padesátých letech 20. století. Paralelně s tím, s poklesem vlivu křesťanství, rozvojem sexuologie jako zcela nové vědy a růstem životní úrovně Západu však sílí LGBT emancipační hnutí a připravuje hluboké systémové změny ve společnosti."
zdroj textu: Wikipedia
tehdy
teď