Blíží se karlovarský festival,o kterém novináři obvykle píší jako o svátku filmu a kultury. O svátku, který filmaři slaví většinou v projekcích a politici na tenisových kurtech či
golfových hřištích. Zmocňuje se mně nostalgie, sním si ,a ve snu se vracím do minulosti.

Ten můj sen je krásný, týká se věci, která je mi blízká, věci, která se nějakým způsobem dotýká nás všech – kultury a jejího postavení v mé zemi…

V roce 1989 jsme všichni prošli bodem zlomu. Po padesáti letech totality jsme se rázem stali svobodnými občany demokratické země. Osvícení politici si uvedomili, že politické a ekonomické změny musí provázet i práce na změnách "duše" národa. A že tuto jemnou a pouhým okem těžko pozorovatelnu práci může nejlépe vykonat kultura a napomoci tak zrodu nové identity a image národa. Osvíceným politikům bylo jasné, že kulturu je proto třeba finančně poporovat z různých zdrojů. Spustila se nová státní loterie, jejíž výtěžky šly kompletně do kultury. Sponzoři a kulturní přispěvatelé byli daňově zvýhodněni

Bylo jasné, že jedním z velkých témat je zkušenost národa s dobou nesvobody i nová interpretace různých dějinných událostí. Dalším velkým tématem byla umělecká reflexe nové situace, střet nezažité svobody ekonomické i intelektuální s návyky minulých let. V různých oblastech kultury byly vypisovány pro autory programy, ve kterých byla formulována důležitá témata národní identity. Vzniklá díla byla masivně propagována, většinou inspirovala celospolečenskou diskusi a sloužila i ve školách při výchově nové generace.
Léta potlačovaná kreativita se mohla svobodně rozvinout

Občané léta decimovaní primitivní a jednostrannou propagandou hltali nové knihy i filmy a divadelní inscenace, o všem se i živě diskutovalo.

Věra Chytilová natočila svůj scénář o Boženě Němcové , který komunistická cenzura opakovaně zamítala. V něm zúročila všechnu svou lidskou i uměleckou zkušenost. Film se stal událostí nejen doma, získal i Zlatou palmu v Cannes. O českých filmech se začlo mluvit jako o filmovém zázraku, staly se ozdobou všech významných světových festivalů a byly prodány do celého světa.

Do Prahy se začli sjíždět intelektuálové z celého světa, kteří si všimli českého kulturního fenomenu a chtěli jej vidět na vlastní oči. Chtěli spatřit město, které bylo dějištěm tolika zajímavých filmů. Navštívili také jedinečné výstavy českého i světového umění, kterými se po celém světě proslavila Národní galerie. V Praze vznikla i nová avangardní stavba knihovny, která se stala důležitým bodem všech turistických tras. Byla pojmenována po presidentovi, za jehož panování vznikla , a který se stal jejím velkým podporovatelem. V jejích prostorách se začal pravidelně konat nejprestižnější jazzový festival na světě.

Odborné studie zhodnotily ekonomický přínos kultury jak ve zvýšeném cestovním ruchu, zejména movitějších návštěvníků, tak vzniku mnoha pracovních míst . Sociologové zase doložili přímou úměru mezi kulturní vyspělostí občanů a jejich ochotou chodit k volbám a volit demokratické strany.
I zahraničí ocenilo rozhodnutí naších osvícených politiků soustředit se po sametové revoluci na rozvoj kultury a na ní vybudovat prestiž malého národa.

Kdyby naši politici nebyli tak osvícení, tak do Prahy pravděpodobně budou jezdit převážně chudí turisté za levným alkoholem, občané budou stále méně chodit k volbám.
Film o Boženě Němcové by natočili Němci, američtí filmaři by mohli nám Čechům vyfouknout různá témata - třeba fascinující příběh Milady Horákové…

… probouzím se. Byl to opravdu jen sen. Škoda!

Psáno pro MfDnes