Pandemie covidu dolehla na naši zemi s nebývalou silou. Zvláště v podzimních a zimních měsících si vyžádala mnoho nemocných, hospitalizovaných a bohužel také mnoho mrtvých.

Je třeba na prvním místě ocenit všechny, kteří s velkým odhodláním bojovali a bojují proti pandemii: od těch, kteří stojí v první linii, přes ty, kteří se odpovědně a obětavě staví k řešení nastalé situace např. ve školství a dalších odvětvích těžce zasažených pandemií, ty, kteří rozhodují o současných opatřeních, až po ty, kteří odpovědně dodržují nařízení.

Pandemie však dolehla nejen na fyzické zdraví lidí, ale doléhá také na jejich psychiku a zasahuje v neposlední řadě do roviny duchovní. Pokud připustíme, že lidé mají své reálné potřeby nejen ve fyzické rovině, ale i v rovině psycho- sociální a duchovní, uvědomíme si důležitost těch, kteří pracují jako psychologové nebo duchovní.

Pokud bychom zaměřili pozornost na duchovní, jejich péči mnozí lidé potřebují v současné době o to více, oč tíživěji současná situace doléhá. Lidé, zvláště staří, nemocní a osamocení potřebují útěchu, naději, posilu a povzbuzení. Není nutno říkat, že to jsou právě rizikové skupiny obyvatel, kteří vyžadují a potřebují péči duchovních nejvíce.

Role duchovních je v tomto ohledu klíčová. Jeví se proto jako racionální, aby byli duchovní zařazeni do harmonogramu očkování - samozřejmě po těch, kteří jsou pro bezprostřední péči o nemocné a fungování celku společnosti ještě nepostradatelnější. V tomto ohledu dává smysl, aby byli zařazeni do prioritní skupiny I.B s bodovým hodnocením 2 nebo 1 dle prioritizace cílových skupiny, tedy na úrovni pedagogických a nepedagogických pracovníků škol. V neposlední řadě nutno podotknout, že jde nejvýše o jednotky tisíc licí. Pokud chceme strategicky promýšlet, jejich zařazení se mi jeví jako správné.