Vy-svědčení znamená, že "vy" "svědčíte" o dítěti. Dítě dostává zprávu, že jeho hodnota je určována čísly, o kterých rozhoduje vnější autorita. Obecně platí: Jednička je vítaná, pětka ne. Tím je vymezeno, co je úspěch a co selhání. Pro mnoho dospělých je známka rychlá a vyhovující informace o tom, jak na tom dítě je. Jsou to často právě rodiče, kteří od školy známky vyžadují. Jde o zažitou formu, jak subjektivně měřit výsledky dětí.




Málokdo si uvědomuje, že většina dětí nemá dispozice splnit zadání na výbornou. Takové děti pak denně zažívají neúspěch a bezmoc. Ať se snaží jakkoliv, známka to nezachytí a neocení. Postupně to vede k nezájmu, frustraci a rezignaci.

V praxi jsem si ověřila, že děti nepotřebují hodnocení žádné. V každém okamžiku vědí, co jim jde a co ne. Sami sebe průběžně hodnotí a často jsou k sobě přísnější, než by k nim bylo okolí. Mají své vnitřní cíle a snaží se jich dosáhnout. Dospělí by měli jejich sebekritiku korigovat a vést je k tomu, aby místo srovnávání se s druhými zaměřili pozornost na dílčí změny ve vlastním procesu, uměli pojmenovat, čemu nerozumí a dokázali si informace zjistit.

Ve většině škol je dosud vyučování rozděleno na hlavní a vedlejší předměty. Tím je stanovena míra důležitosti oblastí, ve kterých jsou děti hodnoceny. Moudrost z dávných časů, kdy se rovnoměrně a se stejnou důležitostí rozvíjela oblast mysli, tvořivosti a tělesných dovedností je zapomenuta a popírána. Vládne drilování levé mozkové hemisféry a dochází k dlouhodobé nerovnováze. Pokud jsou dary a dovednosti dítěte z oblastí, které školní předměty neobsahují, čeká je mnohaletá cesta frustrace, na které se může stát, že jejich potenciál bude potlačen a zapomenut.

Známky jsou pohodlným a subjektivním donucovacím nástrojem, který dospělí obhajují jako garanci procesu "nacpat do dětí předepsané učivo", o kterém se domnívají, že je pro životní úspěch dítěte motivující a nepostradatelný.

Jsem příznivkyně vzdělávacích směrů, kde v bezpečném prostředí děti společně s dospělými objevují, bádají, diskutují, tvoří a prožívají. Kde je místo pro legraci, pravdu a respekt. Prostor, kde se může rozvíjet a vynikat výjimečnost jednotlivých dětí i pedagogů.

Ať už chodí dítě do klasické či netradiční školy, je důležité, aby se rodič průběžně zajímal o to, jak se mu ve škole daří. A to jak v prospěchu, tak ve vztazích. Špatná známka neznamená, že je dítě hloupé nebo lajdák. Dítě by vždy mělo by mít možnost vysvětlit, proč si myslí, že takovou známku dostalo. Možná předmětu nerozumí, nevidí na tabuli, učitelé ho nemají rádi nebo ho předmět nebaví. Mimochodem v dnešní době, kdy se vše dá najít z různých zdrojů, je velice časté, že děti sedí denně hodiny v lavicích a poslouchají obsah, který je nezajímá, kterému nerozumí nebo který již dávno znají. Upřímně - kdo z nás by to vydržel?

Rodí se mnoho specificky vnímavých dětí, které sem přišly, aby se staly našimi učiteli a poukázaly na nefunkční místa v systému. Velkou roli hraje aspekt jejich vnitřního vědění, kdy dítě ví, co bude a nebude ve svém životě potřebovat. Je-li nuceno věnovat čas tomu, o čem ví, že na své životní cestě nezužitkuje, je pochopitelné, že tyto informace odfiltruje a do svého nitra nepustí. Vezměte si někdy do ruky jakoukoliv učebnici vašeho dítěte a dívejte se na učivo z pohledu denní reality. Co z toho, co se vaše dítě učí, používáte a potřebujete?

Pokud dítě přinese vysvědčení, které se vám nelíbí, položte si otázky:
Udělali jsme vše pro to, aby mělo lepší výsledky? Zajímali jsme se průběžně o to, jak se dítěti ve škole daří, čemu rozumí, o co se zajímá, co mu jde a co ne? Proč jsou pro mne známky tak důležité?

Doporučuji s dítětem konec každého pololetí oslavit. Denně ráno vstávalo, sedělo 4-8 hodin na jednom místě a poslouchalo témata, která si samo nevybralo. Dejte mu najevo, že ho máte rádi, i bez ohledu na čísla, která přineslo na vysvědčení. Je zdravé? Usmívá se? Umí říct NE a požádat o pomoc? Věnuje se něčemu, co ho baví? Podpořte ho v čase mimo školu a nechejte ho, ať si o prázdninách odpočine. Prázdniny jsou přece od slova PRÁZDNO.