Homosexualismus v obrazech
PraguePride 2012: Kdo tam byl a co tam dělal? Fotoohlédnutí za uplynulým týdnem.
V pražských ulicích, v barech a přednáškových síních se minulý týden opět slavily teplé dny. Stejně jako vloni tu uprostřed léta gayové a lesby spolu s transkami a příznivci všeho druhu uspořádali festival. Stejně jako loni jsem se nechala najmout jako fotografka a za týden navštívila přes patnáct míst „doprovodného“ programu, tj. o polovinu víc než předchozí rok. Jednak ze zvědavosti, jednak abych mohla srovnávat.

Hned v pondělí se začalo recepcí. Primátor Svoboda, který převzal nad festivalem záštitu, si ťuknul s předsedou PraguePride Walkem a rozjelo se to.

Starostce Prahy 2 (zcela vlevo ve žlutých šatech) bylo oznámeno, že Vinohrady jsou čtvrtí, kde se schází nejvíc gayů. Dnes vím, že jich tu také nejvíc bydlí.

V davu naslouchajících jsem zahlédla i Miroslava Kováříka. Pamatuju si ho ještě z totáče: v osmdesátých letech jsem na Portě zasněně poslouchala jeho přednes Hrabětových veršů. Působil jako zjevení. (Na snímku s literátem Mikem Perrym.)

„Slečno, co vy si mě pořád fotíte?“ zeptal se pán s plnovousem v Medvědinci. A já si uvědomila, že to je tenhle týden snad už potřetí, co mu můj Canon líže obličej. Stejně jako loni. „Mému foťáku se líbíte, pane.“

„Ahoj!“ zdravila jsem kamarádku Janu (vlevo). Tu můj foťák letos také pronásledoval křížem krážem městem. Německý jazyk patří berlínské dragking performerce Bridge Markland. Mimochodem, její představení v DOXu bylo dechberoucí.


Mému foťáku se zalíbili také pražští queer intelektuálové: Martin C. Putna a Věra Sokolová.
Zatímco doc. Putna (zcela vlevo stojící) přednášel o náboženství a homoerotice na Vinohradech (Čítárna U Stepního vlka), PhD. Sokolová (zcela vpravo sedící) diskutovala s trans-aktivisty v holešovickém DOXu. V sobotu se na Střeláku oba sešli.

Putna v průvodu poletoval s českou vlajkou a ukazoval ji náckům. Prý to byl účinný způsob, jak je zbavit slov. Připomnělo mit o mojí tříletou dceru. Jak vidí objekt (dítě), s kterým si chce hrát, vyžádá si hračku a tu mu se slovy „podívej, co mám!“ ukáže a dítě zařezaně mlčí, případně uteče.

Pan Dittrich z Human Rights Watch (zcela vpravo) byl přinejmenším stejně pilný jako já – viděli jsme se takřka všude: v pondělí na recepci u primátora, v úterý na semináři o násilí z nenávisti v Americkém centru, ve středu na byznys konferenci v Hiltonu, atd. V sobotu samozřejmě v čele průvodu. Hned po Czeslawu Walkovi další maskot PraguePride.


Nebyl akorát na žádné vernisáži, ani na komentované prohlídce v DOXu, kam přišlo snad 150 návštěvníků. Je možné, že pan Dittrich nemá rád umění?
Na snímku k nám stojí zády výtvarnice Alena Foustková před svým megadílem. Přímo na stěnu v DOXu psala drobným písmem tisíckrát „Jsem normální.“ Také proto se její artpiece jmenuje „Za trest“.

Na rozdíl ode mě pan Dittrich nešel na volbu nejlepšího Medvěda – Mr. Bear. Není divu, nemá vousy, pleš, ani jiné důležité atributy, jak mi medvědi posléze vysvětlili.

Nebyl se podívat ani za „kožeňáky“. Ti se letos setkali – jak jinak – na Vinohradech…
Tam jsem také potkala jinou dvojici: Petra a Trevora. Žijí spolu sedm let. Můj foťák si je hned oblíbil a dokázal je najít v davu, jako by měl zabudovaný trackovací software.

Co bylo v průvodu letos jiné? Kromě většího počtu lidí také víc malých dětí a méně otravných lidí. Těch „normálních“ prý prošlo centrem kolem 10 000. (Na snímcích: kunsthistorička Zuzana Štefková, zpěvačka Ridina Ahmedová a překladatelka Jiřina Zachová s rodinami.)



No a pak to vedro…
Na konci týdne padl teplotní rekord v Dobřichovicích, posléze jsem padla vedrem já (Dětský den na Letné) a pak i můj foťák. Na Střeleckém ostrově, když splnil všechny své povinnosti, nahlásil error č. 1 a zažádal o revizi. Oběma nám stačila chladná temná místnost a několik hodin nepřerušovaného spánku. Tu Letnou tedy fotil můj partner s Panasonic-Leica bábovkou.

Bilance 2012: navštívila jsem přes 15 akcí festivalu Prague Pride. Dvě vernisáže, uvedení dvou knih, několik přednášek, kulatých stolů, diskuzí a workshopů, byznys konferenci s večerní žranicí, volbu Mr. Medvěda, dvě spolková setkání, koncerty, divadelní představení a ani jeden noční klub (už jsem fakt stará).
Během týdne jsem nafotila něco málo přes tisíc snímků a jejich část odeslala do fotogalerie praguepride.
A závěrem? Nepamatuji se, kdy jsem se naposledy ve službě s objektivem tak královsky bavila. (Like)

V pražských ulicích, v barech a přednáškových síních se minulý týden opět slavily teplé dny. Stejně jako vloni tu uprostřed léta gayové a lesby spolu s transkami a příznivci všeho druhu uspořádali festival. Stejně jako loni jsem se nechala najmout jako fotografka a za týden navštívila přes patnáct míst „doprovodného“ programu, tj. o polovinu víc než předchozí rok. Jednak ze zvědavosti, jednak abych mohla srovnávat.

Primátor Bohuslav Svoboda a předseda PraguePride Czeslaw Walek
Hned v pondělí se začalo recepcí. Primátor Svoboda, který převzal nad festivalem záštitu, si ťuknul s předsedou PraguePride Walkem a rozjelo se to.

starostka Prahy 2 Jana Černochová
Starostce Prahy 2 (zcela vlevo ve žlutých šatech) bylo oznámeno, že Vinohrady jsou čtvrtí, kde se schází nejvíc gayů. Dnes vím, že jich tu také nejvíc bydlí.

Miroslav Kovářík a Mike Perry
V davu naslouchajících jsem zahlédla i Miroslava Kováříka. Pamatuju si ho ještě z totáče: v osmdesátých letech jsem na Portě zasněně poslouchala jeho přednes Hrabětových veršů. Působil jako zjevení. (Na snímku s literátem Mikem Perrym.)

přípitek před Medvědincem
„Slečno, co vy si mě pořád fotíte?“ zeptal se pán s plnovousem v Medvědinci. A já si uvědomila, že to je tenhle týden snad už potřetí, co mu můj Canon líže obličej. Stejně jako loni. „Mému foťáku se líbíte, pane.“

německý jazyk performerky Bridge Markland
„Ahoj!“ zdravila jsem kamarádku Janu (vlevo). Tu můj foťák letos také pronásledoval křížem krážem městem. Německý jazyk patří berlínské dragking performerce Bridge Markland. Mimochodem, její představení v DOXu bylo dechberoucí.

Putna ve Stepním vlkovi na Vinohradech

Sokolová v DOXu
Mému foťáku se zalíbili také pražští queer intelektuálové: Martin C. Putna a Věra Sokolová.
Zatímco doc. Putna (zcela vlevo stojící) přednášel o náboženství a homoerotice na Vinohradech (Čítárna U Stepního vlka), PhD. Sokolová (zcela vpravo sedící) diskutovala s trans-aktivisty v holešovickém DOXu. V sobotu se na Střeláku oba sešli.

Putna a Sokolová na Střeleckém ostrově v Praze
Putna v průvodu poletoval s českou vlajkou a ukazoval ji náckům. Prý to byl účinný způsob, jak je zbavit slov. Připomnělo mit o mojí tříletou dceru. Jak vidí objekt (dítě), s kterým si chce hrát, vyžádá si hračku a tu mu se slovy „podívej, co mám!“ ukáže a dítě zařezaně mlčí, případně uteče.

Byznys forum 2.0 v Hiltonu
Pan Dittrich z Human Rights Watch (zcela vpravo) byl přinejmenším stejně pilný jako já – viděli jsme se takřka všude: v pondělí na recepci u primátora, v úterý na semináři o násilí z nenávisti v Americkém centru, ve středu na byznys konferenci v Hiltonu, atd. V sobotu samozřejmě v čele průvodu. Hned po Czeslawu Walkovi další maskot PraguePride.

Piazetta Národního divadla v Praze

Transgender Me - komentovaná prohlídka DOX
Nebyl akorát na žádné vernisáži, ani na komentované prohlídce v DOXu, kam přišlo snad 150 návštěvníků. Je možné, že pan Dittrich nemá rád umění?
Na snímku k nám stojí zády výtvarnice Alena Foustková před svým megadílem. Přímo na stěnu v DOXu psala drobným písmem tisíckrát „Jsem normální.“ Také proto se její artpiece jmenuje „Za trest“.

Koruna pro Medvěda Velikého
Na rozdíl ode mě pan Dittrich nešel na volbu nejlepšího Medvěda – Mr. Bear. Není divu, nemá vousy, pleš, ani jiné důležité atributy, jak mi medvědi posléze vysvětlili.

Kožeňácký večírek v Praze na Vinohradech
Nebyl se podívat ani za „kožeňáky“. Ti se letos setkali – jak jinak – na Vinohradech…
Tam jsem také potkala jinou dvojici: Petra a Trevora. Žijí spolu sedm let. Můj foťák si je hned oblíbil a dokázal je najít v davu, jako by měl zabudovaný trackovací software.

Průvod - Petr a Trevor
Co bylo v průvodu letos jiné? Kromě většího počtu lidí také víc malých dětí a méně otravných lidí. Těch „normálních“ prý prošlo centrem kolem 10 000. (Na snímcích: kunsthistorička Zuzana Štefková, zpěvačka Ridina Ahmedová a překladatelka Jiřina Zachová s rodinami.)

Průvod: Zuzana Štěfková s rodinou

Průvod: Ridina Ahmedová s rodinou

Průvod: Jiřina Zachová s rodinou
No a pak to vedro…
Na konci týdne padl teplotní rekord v Dobřichovicích, posléze jsem padla vedrem já (Dětský den na Letné) a pak i můj foťák. Na Střeleckém ostrově, když splnil všechny své povinnosti, nahlásil error č. 1 a zažádal o revizi. Oběma nám stačila chladná temná místnost a několik hodin nepřerušovaného spánku. Tu Letnou tedy fotil můj partner s Panasonic-Leica bábovkou.

já a dcera - Dětský den na Letné
Bilance 2012: navštívila jsem přes 15 akcí festivalu Prague Pride. Dvě vernisáže, uvedení dvou knih, několik přednášek, kulatých stolů, diskuzí a workshopů, byznys konferenci s večerní žranicí, volbu Mr. Medvěda, dvě spolková setkání, koncerty, divadelní představení a ani jeden noční klub (už jsem fakt stará).
Během týdne jsem nafotila něco málo přes tisíc snímků a jejich část odeslala do fotogalerie praguepride.
A závěrem? Nepamatuji se, kdy jsem se naposledy ve službě s objektivem tak královsky bavila. (Like)

Vlajky a praporky: PraguePride