Co se skrývá za kauzou internetové půjčovny dětí "rent-a-baby", která tento týden proběhla médii?

Pokud jste tento týden četli MF Dnes nebo sledovali zprávy na Nově, případně včera poslouchali zprávy Českého rozhlasu: Zprávy - Domácí událost z 11. 2. 2010, v 10:16, možná jste zaregistrovali na první pohled skandální zprávu o umělkyni, která pod pláštíkem umění provozuje obchod s dětmi.
Ve skutečnosti to bylo celé trochu jinak. Za celou kauzou je v první řadě snaha umělců pojmenovat palčivý sociální problém (za nějž pochopitelně někdo nese odpovědnost), a bohužel též msta kritizovaného úředníka, který místo sebereflexe sahá po represi.

O co tedy šlo?
V dubnu a květnu 2009 proběhla na ministerstvu kultury skupinová výstava Rodinná pohoda (detailní info o ní poskytne její web). Občanské sdružení Vzájemné soužití chtělo s její pomocí poukázat na problematické aspekty odebírání dětí ze sociálně slabých rodin.
Tato praktika je v České republice značně rozšířená, a to i přes praxí ověřené důkazy, že jde o postup mající v drtivé většině případů za následek totální rozklad postižené rodiny, narušení přirozených emočních vazeb dítěte a závažné problémy při jeho socializaci. Množství dětí vyrůstajících v anonymním a v důsledku toho patologickém prostředí ústavů je v České republice alarmující (60 z každých 10 000 dětí do 3 let). V současné době je do ústavní výchovy umisťována více než polovina dětí z důvodu nepříznivé sociální situace rodiny a další třetina z důvodů zdravotně-sociálních, přičemž romské děti tvoří velice významné procento z celkového počtu dětí umístěných ústavní výchově. Z valné většiny se tedy nejedná o děti opuštěné, sirotky nebo o děti týrané či zneužívané, ale o děti z chudých rodin. Neomezenou moc při rozhodování, co s dětmi bude, mají pracovnice OSPOD (Orgán sociálně právní ochrany dětí, tzv. „sociálka“). Tyto děti se tak stávají „rukojmím“ státní moci.
Díla prezentovaná na výstavě tuto problematiku reflektovala, snažila se kriticky zhodnotit status quo, poukázat na neblahý vliv zásahů úřední moci do rodinných vztahů a v širších souvislostech pak problematizovat téma (ne)kompletní rodiny v politických, sociálních a kulturních souvislostech.

Rent-a-baby
Výstavy jsem se zúčastnila s projektem fiktivní internetové půjčovny dětí nazvané Rent-a-baby. Chtěla jsem reagovat zejména na neúnosnou situaci dětí umístěných do dětských domovů a kojeneckých ústavů, které řadu let čekají na možnost dostat se zpět domů, nebo do náhradní rodinné péče, protože ani ze strany úřadů, ani domovů není velká snaha tento proces uspíšit. To dokládá například nedávno medializovaná kauza chlapců z Kuřimi, o něž požádal jejich otec, který s týráním neměl nic společného. Až po 3,5 letech mu bylo soudně vyhověno, děti se mohou vrátit zpět do rodinného prostředí.
Na mých webových stránkách v rubrice Kontakty se návštěvník webu jasně a explicitně dozví, že rent-a-baby je projekt umělecký, který nenabízí žádné skutečné děti. Ano, jeho forma je provokativní, nicméně pokud chcete upoutat médii otupenou pozornost lidí, je právě taková forma osvědčeným prostředkem.
Výstava se setkala s ohlasem, na její vernisáži i na tiskové konferenci vystoupil mj. tehdejší ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas.
Mohlo by se zdát, že se podařilo neskutečné: dvě ministerstva spolu s umělci a médii bojují proti problému, který opakovaně kritizuje i Evropská unie a který nám dělá ve světě strašlivou ostudu.

Klára Vítková Rulíková
Zdálo se, že výstava měla smysl a že se zodpovědné osoby zasadí o to, abychom přestali dětem ubližovat, abychom jim nenabízeli místo rodiny ústavy a aby se na nás Evropa přestala dívat skrz prsty.
Uteklo několik měsíců a ukázalo se, že výsledek výstavy byl zcela jiný. Potrefená husa žádala exemplární potrestání. Ředitelka odboru rodinné politiky ministerstva práce a sociálních věcí Klára Vítková Rulíková nesnesla, že ji někdo kritizuje, že po ní chce víc, než aby propagovala v rozličných médiích svoji knížku o dvojčatech a vedla v sebeprezentačních vystoupeních obecné řeči.
Co na tom, že výstavě ministerstvo ústy bývalého ministra dalo za pravdu. Paní ředitelka Klára Vítková Rulíková si kritiku vzala osobně a ze své pozice úřední moci zahájila represivní opatření: za peníze daňových poplatníků zaměstnala své podřízené s výsledkem nesmyslného trestního oznámení. Kdyby bylo podáno s podezřením na zneužití osobních údajů, ještě to pochopím. Na webu jsou fotografie a křestní jména (samozřejmě fiktivní a fotky navíc digitálně upravené), dalo by se respektovat, že jí to připadalo podezřelé (ostatně, Fond ohrožených dětí už je za takový možná nezákonný postup v manipulaci s osobními údaji dětí popotahován).
Ale paní ředitelka Vítková Rulíková chtěla těžší kalibr: trest za kritiku. V oznámení je výslovně napsáno: „Provozování internetových stránek rent-a-baby.cz je za každých okolností třeba považovat za závažnou a nebezpečnou protiprávní činnost, ať byly pohnutky jejich autorů jakékoliv.“ Její odbor si je vědom, že jde o fikci, přesto chce, aby umělkyně byla vyšetřována za obchod s dětmi (mimochodem – dolní sazba pět let!).
V lednových mrazech jsem se tedy s tříměsíční dcerkou prodírala přes neuklizené pražské chodníky na policejní ředitelství a tam hodiny trpělivé vrchní komisařce vše vysvětlovala.

Moc a msta
Po tom všem mi na patře zůstává hořká pachuť. Na začátku byla snaha pomoci se zjevným problémem, který je pro celou společnost zátěží. Pokud zůstáváme na neadresné rovině, tváří se instituce, že je to i v jejich zájmu. Pokud však přejdeme od frází k otázkám po činech, začnou se konkrétní úředníci mstít. Dobře vědí, že mají moc. Za ty desítky hodin, co se sepisování a prošetřování „pseudozločinu“ museli podřízení paní ředitelky Vítkové Rulíkové a policisté nesmyslně a zbytečně věnovat, vyletěly oknem desetitisíce korun z kapes daňových poplatníků.

Kudy ven?
Možná jsou za celou kauzou i volby. Zanedlouho bude totiž potřeba vykázat, co kdo udělal a neudělal. Možná si chce paní ředitelka udržet svoji židli, a tak musela doložit alespoň nějakou aktivitu.
Až tedy budete vybírat, koho volit, ptejte se politiků, jak budou řešit otázku plných dětských domovů a kojeneckých ústavů, co si myslí o umělecké svobodě a svobodě slova, a v neposlední řadě co hodlají udělat s úředníky, kteří utrácejí peníze daňových poplatníků za nesmyslné osobní msty, místo aby řekli: ano, je tu problém, vy nám s ním chcete pomoci, to jsme rádi, pojďme se společně domluvit na postupu.
Dokud bude možné z úřední mocenské pozice trestat oprávněnou kritiku, bude se nás dál Evropa ptát, proč nic neděláme a u kafíčka přihlížíme, jak mizejí děti z rodin do ústavů.

P.S.: Pokud vás problematika odebíraných dětí zaujala a rádi byste pomohli, můžete kontaktovat například tuto neziskovku: www.vzajemnesouziti.cz
A pokud vás zajímá, jakou novinku v oblasti rodinné politiky chystá paní ředitelka Vítková Rulíková, napište jí. Žije z vašich daní a jistě vám ráda do 30 dnů odpoví. Ukládá jí to totiž zákon. Jenom v dopisech važte slova – mohla by na vás také podat trestní oznámení...

P.S.#2: chcete, aby se vaši anglicky nebo německy mluvící známí o kauze také dozvěděli?
Na stránkách Českého rozhlasu najdete německý i anglický text včetně audio rozhovoru.