Sport začíná být v 9. měsíci a zejména v posledních 3 týdnech těhotenství nedosažitelnou metou. Po lese neujdu ani 3 km, jedinou motivací jsou časté přestávky s odměnami (borůvky a další lesní plody). Na kolo sednu, ale i tady jsem dost vybíravá. Povrch trasy, přestávky a blízkost metra se jeví jako zásadní.

Konec devátého měsíce a sport?
Pauza je správné rozhodnutí

Na kole jsem svým vlastním rozhodnutím přestala jezdit v 36. týdnu, kdy se miminko (velmi poslušně a definitivně) otočilo hlavičkou dolů. Ne že by se nedalo, ale možná, že jsem začala být trochu víc milá máma a šetřím „hráška“, když byl celých 9 měsíců tak vstřícný. Porodní asistentka jen souhlasně pokývala hlavou.

V 37. týdnu mi skončila permanentka na Pilátes, tak jsem se rozloučila i s tímto druhem fyzické činnosti. Porodní asistentka opět souhlasně kývala hlavou.

Plavat chodím stále a uplavu pořád svých 40 bazénů. Ve 39. týdnu jako na povel skončila i permanentka do bazénu, tak co, nebudu to už hrotit, řekla jsem si.

Momentálně jsem ve 40. týdnu a vypadá to, že „hráška“ i celý 17 kg náklad, který s sebou přinesl, bez problému unosím až do konce. Procházíme se po večerech s partnerem po pražských parcích, chodíme na burčák nebo Hoegardena do altánku v Grébovce (trasa 1,5-2 km) a protože už toho moc neujdu pěšky, výlety jsou spíš symbolické. Navštěvujeme přátele, pořádáme večeře a snídaně, klábosíme a těšíme se, až se bude „hráškovi“ chtít ven. Necháme to ale na něm, stejně nejlíp ví sám, kdy přijde jeho čas.

Sport v sedmém a osmém měsíci? Nerezignujte
Netaháte-li břicho po zemi, asi není důvod k rezignaci na fyzický pohyb ani v posledním trimestru. Nejenže jste na čerstvém vzduchu, ale také si skvěle vyčistíte hlavu a na prý příznačně těhotenské střídání nálad není ani pomyšlení. Zde je pár tipů, jak si spokojeně poslední měsíce těhotenství užít a nezničit se při tom. Máte-li svoje, sem s nimi!




Pěší turistiky se nebojte
Léto láká k výletům, a tak je potřeba se zamyslet nad tím, kam vyrazit když jsme v 7., 8. a nakonec, proč ne, i v 9. měsíci. Mě zastihl sedmý měsíc někdy v červenci, počasí bylo celkem slunečné, ke konci velmi deštivé. Jeli jsme vždy autem po Čechách někam na pár dní, protože jsem už nechtěla riskovat psychickou nepohodu v zahraničí. Cestování je téměř vždy spojeno s nečekanými situacemi, které člověk musí neodkladně řešit. V Čechách to samé jde zkrátka líp, už jen kvůli víceméně známému prostředí a jazyku. Přes léto jsme také využívali pohostinnosti přátel a jejich venkovských sídel. Někdy jsme tomu říkali eufemicky návštěva, jindy regulérně pobyt.




Výlet do Jizerských hor / Ubytování jsme objednali přes internet v penzionku poblíž Horního Maxova a Josefova Dolu. Trochu jsem se bála tvrdých matrací kvůli břichu, ale nakonec nebyl důvod. Čerstvý vzduch zařídil, že jsem večer usnula a probudila se ráno, s jednou čůrací přestávkou. Snídaně byly velmi rozmanité a bohaté. Moje vegetariánství rozhodně nebylo na překážku. Denně jsme pořádali výlety cca 7-10 km v lesích kolem přehrady, které jsem zvládala s vícečetnými přestávkami pastvy na borůvkách a houbách celkem statečně. I když bylo slunečno, nebylo vedro jako v pražských ulicích. Pro změnu výchozího stanoviště jsme použili přiblížení autem, kde jsme si poslední den zamkli klíče v kufru auta, takže jsme to měli ještě s dramatickou tečkou. Všechno dobře dopadlo, člověk se musí umět zasmát i tomuhle vtipu. Jak byste to řešili vy? My jsme požádali o pomoc přátele na telefonu…

Cyklistika je skvělá, jen žádný cross
Třetí trimestr, léto a cyklistické výlety jdou dohromady, jak by ne. Je akorát potřeba upravit požadavek na terén a jeho rozvlněnost, abyste se nezničily, ale pěkně si zajezdily. Povrch, po kterém jedete, by neměl moc drncat, v 9. měsíci vůbec drncat, a pokud možno by tam nemělo být moc kopců, případně jen mírné. Je to silně individuální, ale moje zkušenost říká „čím méně si naložím, tím méně toho zvládnu“. Tendence těla k odpočívání a přepnutí na flákací program je téměř neomezená a zejména ve třetím trimestru to může vést k značné ztrátě mobility, a s tím se nerada jen smířím. Nejde o to, kolik kilo se na břiše a jinde po těle usadí, spíš o pocit, že si nemůžu užít pohyb a odbourat přebytečnou energii, která se samosebou bez pohybu hromadí, a vyrazí v podobě blbých myšlenek a nálad. Nevím jak u vás, ale u mě tělo vydalo při menším výkonu značné množství energie, tzn. kratší a nakonec i velmi krátké trasy daly hodně zabrat, a pokud jsem vynechala pohyb byť jen týden, dost překvapeně jsem konstatovala, že fyzička sviští dolů jak na tobogánu.
Udržovat se fit v 3. trimestru je vážně namáhavé, ale výsledek stojí za to, věřte mi, a nevzdávejte to.

Kolem kolem Borovan / V jižních Čechách bydlí naši přátelé, kteří se dokonce radovali z toho, když jsme přišli s nápadem se u nich na týden v létě zabydlet a užívat na kole okolní prý víceméně rovinaté krajiny.
Třetí trimestr je zvláštní tím, že nikdy nevíte, kdy vás přepadne najednou únava. Potěšit by vás mělo, že každý ujetý kilometr vzhledem k vašemu „stavu“ můžete vynásobit třemi. Já jsem byla na konci 8. měsíce a tak jestliže jsme ujeli k mému nadšení 15-18 km, které rozhodně nebyly jen po rovině, byl to ve skutečnosti cross 45-55 km. Místo souvislé hodinky taková trasa pak trvá celé dopoledne a je fajn, když obsahuje řadu motivačních přestávek, například zralé ostružiny či soutěž ve sbírání hub. Zvláště zaujmout může disciplína „sbírání hub z kola“. Cesta k radosti z cyklojízdy vede pochopitelně opět přes záchytné body, vybírejte tedy cestu jemně protkanou hospůdkami, kde se točí kofola, čeká na vás malé pivo a bramborák nebo aspoň pikao ve smíšence.

Doporučení:


A příště?
Ještě mám pár tipů pro třetí trimestr, těšte se. Co máte vy?