S vrcholící předvolební kampaní přibývá v médiích útoků nejenom na lídry kandidujících politických stran, ale i na ty, kteří jsou rozhodnuti volit jinak, než by si autoři některých politických komentářů přáli.

I když ne úplně dobře zvládnutý boj s covidem ze strany současné vlády, vysoký schodek státního rozpočtu pro letošní i příští rok a v neposlední řadě i Babišovy aféry, spojené s kauzou Čapí hnízdo, určitě část voličů hnutí ANO odebraly, stále je tenhle politický subjekt dle většiny předvolebních průzkumů na prvním místě. Což ti, kteří již někdy v jarních měsících byli dle tehdejších nálad většiny obyvatel přesvědčeni o tom, že strana Andreje Babiše nemá šanci letošní volby vyhrát, nesou poměrně těžko. Jejich frustrace se pak bohužel projevuje i tím, že tito lidé útočí na skupinu obyvatel, ve které je procento potenciálních Babišových voličů největší, což jsou důchodci.

I na zdejším blogu jsem byl před časem překvapen tím, jak ostrý titulek na jejich adresu zvolil pro napsání článku, věnovanému téhle tématice, autor Bohumil Sláma: Důchodci, volitelé Babiše, máte raději sebe nebo své děti a vnuky? Obdobný titulek jsem nedávno zaregistroval i na serveru Seznam Zprávy – u glosy redaktora Tomáše Perglera s názvem Volba jako projev generačního sobectví. Autor ve svém článku hned v jeho úvodu na adresu našich seniorů například píše: „Pokud senioři volí podle toho, od koho dostali víc přidáno, nechávají se uplácet na úkor svých potomků.“ A v samotném závěru pak dokonce: „Možná to těm jinak dobrosrdečným dědečkům a babičkám tak nepřipadá, ale pokud je pro ně alfou a omegou volebního postoje zvyšování důchodů, projevují se jako generační sobci, kteří se rádi nechávají uplácet. A to je celkem skličující, protože demokracii dokáže máloco ničit zevnitř tak jako politická korupce.“

Obviňování či očerňování důchodců z toho, že se volbou Babišova ANO nechávají uplácet slibem zvyšování důchodů a je jim jedno, že tím zadlužují budoucí generace, je pro mě nepřijatelné z mnoha důvodů. Jednak znám příklady mnoha důchodců, kteří přestože nemají zrovna na rozhazování (i přes navyšování či valorizace v posledních letech činí aktuálně průměrný důchod v ČR něco málo přes 15 000 Kč, což opravdu není nijak závratná částka), tak se snaží finančně podporovat své potomky a pokud se jim občas dostane nějakého navýšení jejich penze, tak ho zpravidla využijí pro to, aby mohli víc utratit za dárky pro svá vnoučata k Vánocům či narozeninám.

Také mi přijde poněkud laciné, pokud je těm, kteří chtějí volit Babišovo ANO (podotýkám, že já mezi jeho voliče nepatřím), automaticky předhazováno, že tak činí jen kvůli svému osobnímu prospěchu, a tak ho senioři volí kvůli tomu, že na rozdíl například od dřívější Topolánkovy či Nečasovy vlády ta Babišova každoročně zvyšovala důchody, část státních zaměstnanců pak kvůli tomu, že průměrný plat v státní sféře rostl v posledních letech o něco víc než ve sféře soukromé apod. Samozřejmě, že pro část z nich tahle skutečnost důvodem být může (zrovna tak jako někteří živnostníci preferují hlavně ty strany, které jim slibují co nejnižší daně či odvody na pojistném). Je ale opravdu tohle jediným důvodem, proč zhruba 25 % voličů dává stále přednost Babišovu ANO před koalicemi Spolu, Piráti+STAN či jinými politickými subjekty?

Nemůže být pro řadu voličů hnutí ANO důvodem, proč ho stále preferují před ODS, KDU-ČSL či TOP 09 , také to, že mají stále v paměti, jak mnohé věci „fungovaly“ za jejich vlád? A když si namátkou vybavíme například takové „vymoženosti“, jakými byly první tři dny na nemocenské zdarma, výši minimální mzdy, která byla v době konce Nečasovo-Kalouskovy vlády v přepočtu na eura nižší než na Slovensku, nebo regulační poplatky ve zdravotnictví, které prakticky nic neregulovaly a jen ztrpčovaly život v ordinacích jak pacientům, tak i lékařům a sestrám, kteří je museli povinně vybírat, tak se pak ani nelze moc divit, že i přes všechny nezdary Andreje Babiše přijde stále řadě lidí jeho volba jako to nejmenší možné zlo.