Je rozhodnutí IIHF o předčasném ukončení juniorského hokejového šampionátu zodpovědným přístupem, pečujícím o zdraví hráčů, nebo to pořadatelé s proticovidovými opatřeními zbytečně přehnali?

Hokejoví fanoušci se třetího zápasu české hokejové dvacítky na MS v Kanadě nedočkali. Jeden z našich hráčů měl totiž pozitivní test na covid-19, a tak dle rozhodnutí organizátorů šampionátu prohrála naše reprezentace s Finskem kontumačně 0:1. Někteří čeští fanoušci možná sarkasticky poznamenali, že je to i dobře, neboť po nepřesvědčivém výkonu v předchozích dvou zápasech se mnozí obávali, že proti favorizovaným Finům prohrajeme mnohem vyšším než jednogólovým rozdílem.

Jenže mladí čeští hokejisté se nedočkali ani závěrečného zápasu v základní skupině proti Rakousku (do něj by mohl náš tým nastoupit v případě, že by druhý PCR test vyšel všem zbylým hráčům negativní). Poté, co měl být kvůli covidové nákaze v ruském týmu kontumován i zápas Slovensko – Rusko ve prospěch Slováků a šlo by tak už o třetí neodehraný zápas na šampionátu, se Mezinárodní hokejová federace IIHF rozhodla celý turnaj zrušit (viz odkaz zde).

Jde ze strany IIHF i kanadských pořadatelů o zodpovědný přístup, pečující o zdraví hráčů, nebo to pořadatelé s proticovidovými opatření zbytečně přehnali?
Řada lidí jistě řekne, že by bylo zbytečné a nezodpovědné riskovat nákazu ostatních účastníků turnaje, když na světě jsou mnohem důležitější věci než hokej. Mezinárodní hokejová federace navíc ústy svého šéfa Luc Tardifa dnes prohlásila, že je připravena nuceně ukončený šampionát znovu odehrát v náhradním termínu – pravděpodobně v letních měsících ve Finsku.

Souhlasím samozřejmě s tím, že zdraví je to nejcennější, co člověk má. Naproti tomu je ovšem otázkou, nakolik by bylo nebezpečné rozšíření covidové nákazy na mistrovství světa dvacetiletých hokejistů, když šlo s největší pravděpodobností o v zámoří již hodně rozšířenou variantu omicron, která je dle dosavadních poznatků příznačná mírným průběhem nemoci. V případě mladých hokejistů navíc vesměs jde o mladé zdravé sportovce, kteří všichni absolvovali očkování proti covidu. Takže riziko, že by eventuální nakažení účastníci turnaje skončili v některé z kanadských nemocnic, zde bylo minimální.

Pořádání jakékoliv velké sportovní akce samozřejmě rizikem v dnešní době je, a tak řada lidí zastává názor, že než ho podstupovat a navíc odehrát sportovní zápasy před prázdnými či poloprázdnými tribunami, je lepší a férovější celou akci zrušit, případně ji odložit na příznivější dobu. Jenže máme jistotu, že za půl roku či za rok bude ve světě situace s covidem výrazně lepší než nyní? A i když při soutěžních kláních třeba nemohou být diváci přímo na tribunách, mohou je sportovní fanoušci na celém světě aspoň sledovat prostřednictvím televizních obrazovek.

A že i v této složité době lze významné sportovní akce zdárně uskutečnit, ukázali v právě končícím roce například pořadatelé hokejového mistrovství světa v lotyšské Rize, organizátoři letošního mistrovství Evropy ve fotbale (to se poprvé hrálo hned v několika zemích) nebo také organizátoři tenisového Poháru Billie Jean Kingové ženských družstev, který proběhl začátkem listopadu v pražské O2 Areně. Organizátoři všech těchto akcí je zvládli uskutečnit bez toho, že by se na nich koronavir šířil, a pokud k ojedinělým případům došlo, tak to dovedli vyřešit s citem a rozumem. To platí například o zmiňovaném evropském fotbalovém šampionátu – přestože se u týmu Slovenska po prvním odehraném zápase objevily dva pozitivní covidové nálezy, nebyl žádný jeho následný zápas kontumován, pouze se podnikly potřebné kroky k tomu, aby se covid v týmu dál nešířil.

Je škoda, že se z takového přístupu nepoučili i organizátoři hokejového mistrovství světa juniorů v Kanadě. Dalším problémem pak dle očitých svědků byla i nedůslednost kanadských pořadatelů, když například dopustili, aby se v hotelích, kde byli ubytováni hráči, pohybovali cizí lidé. Kolébka hokeje se tak, co se týče organizace juniorského světového šampionátu, příliš nevyznamenala…