Co přesně myslel pan Koudelka slovy o znevažování některých současných vrcholných politiků a jak se na to dívat v kontextu s tím, co se aktuálně děje na mítincích předsedy hnutí ANO?


Zhruba před třemi měsíci poskytl šéf Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka rozhovor serveru Seznam Zprávy, při němž na poznámku redaktorky Kristiny Cirokové ohledně toho, že žijeme v demokratické zemi a kritika není lež, odpověděl slovy:
„Pokud někdo šíří, že Petr Fiala na Ukrajině nebyl, tak je to lež a ne názor či kritika. Jde o to, kdo a jakým způsobem tyhle informace šíří a do jakého kontextu je zasazuje, a to už pak pohled na celý problém mění. Nebo vzpomeňme si na docela ošklivé útoky na ministra vnitra nebo na ministryni obrany, která dělá velmi odhodlaně a velmi dobře svoji práci. A velmi odvážně, musím říct. Přesto místo poděkování čelí velmi nevybíravým útokům. Nebo znevažování předsedy Senátu a předsedkyně Poslanecké sněmovny. A toto všechno má tendenci nahlodávat důvěru společnosti ve stát. A to ve chvíli, kdy čelíme tak vážnému ohrožení. A ty útoky budou pokračovat a budou ještě rozsáhlejší a masivnější, možná zrádnější, ale my na ně prostě musíme být připraveni reagovat.“ (celý rozhovor je možno nalézt přes odkaz zde).

Uvádím zde pro jistotu celou obsáhlou odpověď z toho důvodu, že v minulých dnech sdílela nezávislá organizace Společnost pro obranu svobody projevu na sociálních sítích jen upravenou část tohoto Koudelkova vyjádření, proti čemuž se BIS na svých stránkách ohradila (viz odkaz zde).

Když bych měl text pana Koudelky stručně rozebrat, tak bych mu zcela jistě dal za pravdu v úvodní části, kdy jako příklad nebezpečí uvádí šíření lží, dle kterých premiér Fiala v březnu letošního roku na Ukrajině ve skutečnosti vůbec nebyl. Proti šíření dezinformací takového typu je skutečně třeba adekvátním způsobem bojovat. Když však například pan Koudelka mluví o tom, že nahlodávání důvěry společnosti ve stát může způsobovat i znevažování předsedy Senátu či předsedkyně Poslanecké sněmovny, tak mi takové varování přijde jako poněkud přehnané a za jistých okolností i zneužitelné.

Pod slovem „znevažování“ si totiž lze představit spoustu věcí, třeba i to, když někdo bude tyto naše nejvyšší zákonodárné představitele ironizovat ve veřejně publikovaném textu (což jsem třeba já zde na blogu v případě paní Pekarové Adamové také nedávno učinil). Samozřejmě, že něco trochu jiného je, pokud je jakýkoliv politik například vulgárně urážen na sociálních sítích, případně mu někteří „stateční“ anonymové píší urážlivé či výhružné emaily. Nicméně i na něco takového je převážná většina politiků nejspíš zvyklá, a nemyslím si, že by na tom například panem Koudelkou zmiňovaní Miloš Vystrčil, Markéta Pekarová Adamová, Jana Černochová či Vít Rakušan byli nějak významně hůř než ostatní naši politici.

Zvlášť třeba v porovnání s tím, čemu v současné době čelí na svých mítincích bývalý premiér a jeden z potenciálních kandidátů na příštího prezidenta Andrej Babiš. Aby nedošlo k omylu: rozhodně nepopírám, že Andrej Babiš některými svými výroky často situaci zbytečně vyostřuje a že některé policejní zákroky vůči jeho odpůrcům byly neadekvátní. Ovšem na druhou stranu, k demokracii podle mě opravdu nepatří například házení vajíček či jiných předmětů na mítinku jakéhokoliv politika, snaha znemožnit mu promluvit ke svým příznivcům hlasitým pískáním na píšťalky či krádeží ozvučovací techniky apod. A opravdu jsem zatím dosud nikde nezaznamenal například slova paní Pekarové Adamové, pana Rakušana či samotného pana Koudelky, která by takové věci odsuzovala...