Byť byly sněmovní obstrukce ze strany ANO a SPD zbytečné, poslanci vládní koalice by si při kritice počínání jejich opozičních kolegů měli uvědomit hned několik věcí.


Poslanci vládní koalice v sobotu nad ránem díky své nadpoloviční většině přehlasovali prezidentské veto vládní novely ohledně snížení státních plateb ve zdravotnictví. K hlasování se přitom Poslanecká sněmovna dostala až po 19 hodinách obstruování, o které se postarali zákonodárci z opozičních stran ANO a SPD.

Poslanci stran vládní koalice za tuto skutečnost své opoziční kolegy zkritizovali. Nejostřejší byl ve své kritice předseda poslaneckého klubu Pirátské strany Jakub Michálek, který počínání poslanců hnutí ANO a Okamurovy SPD označil za „pohrdání Sněmovnou“. Kritický byl i předseda KDU-ČSL Marian Jurečka, který opozici obvinil z toho, že záměrně lže a vyvolává paniku. O něco smířlivější byl pak premiér Petr Fiala, který na adresu opozičních obstrukcí prohlásil: „Jestli si myslí, že jim to pomůže, mají na to právo. Komu to nepomůže, jsou čeští občané.“ (viz odkaz zde)

Je samozřejmě pravdou, že si opoziční strany mohly tohle „sněmovní divadélko“ ušetřit nebo ho aspoň časově zkrátit, neboť dobře věděly, že vládní koalice má v současné době v dolní parlamentní komoře nadpoloviční většinu 108 poslanců a nic nenasvědčovalo tomu, že by u této projednávané novely někteří z nich váhali, zda pro ni ruku zvednout. Přesto by si však poslanci vládní koalice při kritice počínání jejich opozičních kolegů měli uvědomit hned několik věcí.

V první řadě to, že když byli oni sami v předchozích volebních obdobích v opozici, tak se mnozí z nich podíleli na obstruování také. Připomenout lze například několikaměsíční obstruování tehdejších poslanců z ODS či TOP 09 při schvalování zákona o EET v roce 2016, dále pak při schvalování novely tohoto zákona v roce 2019 nebo při projednávání vládního daňového balíčku v témže roce (viz odkaz zde). Tehdy se přitom mnozí z nich (a spolu s nimi i jím fandící političtí komentátoři) oháněli tím, že i obstrukce k politickému boji patří, a pokud se vláda snaží o přijetí zákona, který je ke škodě českých občanů, tak je povinností opozice tomuto přijetí zabránit všemi možnými prostředky, které jsou v souladu se zákonem.

Pokud by současná opozice přijala tuhle filozofii, jistě by si i ona zdůvodnila, proč bylo správné snažit se schválení příslušné právní normy zabránit i za cenu mnohahodinových obstrukcí. V případě novely o snížení státních plateb za důchodce, děti či nezaměstnané by to bylo obzvlášť snadné, neboť v jejím důsledku stát letos pošle do resortu zdravotnictví o 14 miliard korun méně než vloni. Což mi v době, kdy boj s covidem ještě není zdaleka vyhraný, lidí, pracujících ve zdravotnictví, je stále nedostatek, a v neposlední řadě se i nemocnice a ostatní zdravotnická zařízení budou muset potýkat s nárůstem cen energií, přijde od Fialovy vlády jako dosti neuvážený krok. Ministr zdravotnictví a někteří další politici nás sice ujišťují, že vzniklý rozdíl zaplatí ze svého přebytku zdravotní pojišťovny, jenže otázkou je, zda je rozumné, aby se svých přebytků zbavovaly jen kvůli tomu, že vláda chce vykázat aspoň trochu nižší čísla při konečné bilanci státního rozpočtu.

V neposlední řadě mi přišlo docela dojemné i to, jak někteří členové vládního kabinetu hořekovali nad tím, že místo pátečního celodenního i celonočního sezení ve Sněmovně toužili pracovat pro blaho našeho lidu. Z jejich dosavadní činnosti za zhruba osm měsíců od doby, kdy byl Fialův kabinet jmenován, totiž nemám pocit, že by český občan pro ně vždy byl na prvním místě a zejména je pak otázkou, nakolik je například jejich práce ohledně boje s rostoucími cenami energií a s tím související pomocí českým občanům, firmám či vysokým školám, které kvůli nim dokonce zvažují opětovný návrat k distanční výuce, efektivní.