Dočkají se v Borovanech zasahující policisté někdy omluvy i od ministra vnitra Rakušana, který jejich zákrok dopředu označil za neomluvitelné selhání?


Jak velký mediální ohlas vyvolal zákrok policistů proti autistickému chlapci na srpnovém mítinku Andreje Babiše v Borovanech, si mnozí určitě dobře pamatují. Po internetu se tenkrát rychle šířila fotografie, na níž tři v civilu oblečení policisté zaklekli čtrnáctiletého chlapce (který však svojí postavou na tento věk příliš nevypadal). Policisté to za zákrok proti chlapci, který se nejprve pokoušel odnést z mítinku reproduktor a poté se odmítal legitimovat, v řadě médií ostře schytali, nejvíc asi v týdeníku Respekt a na veřejnoprávní ČT.

Ke kritice policistů se navíc přidali i dva jejich nejvyšší nadřízení, policejní prezident Martin Vondrášek a ministr vnitra Petr Rakušan. Prvně jmenovaný tehdy prohlásil, že je informacemi kolem zákroku znechucen a že fotografie zasahujících strážců zákona „působí šíleně“. Záhy po něm se vyjádřil i ministr vnitra Rakušan, který v rozhovoru pro Radiožurnál na adresu policie mimo jiné prohlásil: „Já to ze svého pohledu opravdu považuji za neomluvitelné selhání policie. To, jakým způsobem tam zásah byl veden, absolutně neodpovídá ani tomu, jak jsou policisté instruování před takovýmito akcemi.“ A premiér Petr Fiala požádal ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů, aby chování policie prověřila.

To se také skutečně stalo, ovšem GIBS po zhruba dvouměsíčním vyšetřování dospěla k odlišnému závěru než ministr Rakušan, který dopředu označil jednání policistů jakožto jejich selhání. Jak se uvádí v její tiskové zprávě z 10. října, provedený služební zákrok a s ním spojené použití donucovacích prostředků ze strany policistů bylo v dané situaci oprávněné, přiměřené a v souladu s obecně závaznými právními předpisy.

Ze strany policejního prezidenta (i některých zástupců sedmé velmoci, kteří tehdy volali po co nejpřísnějším potrestání policistů) pak bylo dlouhou dobu ticho po pěšině. Až dnes ráno jsem se ze zpráv na Radiožurnále dozvěděl, že se Martin Vondrášek za svá v srpnu pronesená slova omluvil. Jak je citováno například v článku zde na iDnes, policejní prezident nyní s odstupem tří měsíců doslovně prohlásil: „Své první vyjádření hodnotím jako příliš silné, a kdybych se měl vrátit v čase, tak bych volil jiná slova. Byl jsem minulou středu na poradě Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje a tam jsme ty události s odstupem času rozebírali bez emocí. Kromě toho, že jsem řekl, že všechno nebylo v pořádku, tak jsem se za to svoje vyjádření omluvil, dnes bych prostě volil jiná slova.“

Z článku na iDnes je ostatně patrné i to, že nyní vyplývají na povrch některé věci, o kterých se v médiích těsně po události mlčelo. Třeba to, že ten chlapec, byt je mu teprve čtrnáct, měří podle hrubých odhadů přibližně 180 cm a váží něco mezi 90 až 100 kg. Dále pak, že tento hoch, kterého jeho matka přivedla na takovou akci, přestože trpí autismem, již na předchozím mítinku kopal do cizího auta. Případně, že podle policejního záznamu se nejenom odmítal legitimovat, ale navíc policisty tituloval výrazem „hajzlové“ a proti jednomu z nich udělal prudký pohyb. Je samozřejmě diskutabilní, proč zasahující policisté byli na Babišově mítinku v civilu, logičtější by mi přišlo, kdyby tam byli v uniformách. Ale tenhle v médiích tolik rozebíraný problém považuji v kontextu toho, co vše se na akci v Borovanech odehrálo, za marginální.

V souvislosti s těmito skutečnostmi je proto dobře, že policejní prezident Vondrášek nakonec vzal svá srpnová přehnaně ostrá slova zpět a omluvil se za ně. Je sice pravdou, že tak mohl učinit o trochu dříve, ale jak se někdy říká, sice pozdě, ale přece. Otázkou ovšem je, zda se v Borovanech zasahující policisté někdy dočkají omluvy i od ministra vnitra Rakušana, který se tehdy zřejmě snažil po mnoha aférách hnutí STAN nahnat u veřejnosti laciné body a zákrok policistů ještě před vyšetřováním GIBS označil za neomluvitelné selhání...