Povýšenosti některých lidí, fandících generálu Petru Pavlovi, nad těmi, kteří chtějí dát hlas bývalému premiérovi a předsedovi hnutí ANO, absolutně nerozumím.

Člověk nemusí být zrovna politologem nebo prognostikem, aby mu bylo dopředu jasné, že kampaň před druhým kolem prezidentské volby, do kterého se probojovali generál Petr Pavel a bývalý premiér Andrej Babiš, výrazně přiostří. A to jak ze strany obou kandidátů samotných, tak i ze strany některých jejich příznivců.

Trochu to připomíná prezidentskou kampaň před 10 lety, kdy se, jak jistě většina čtenářů pamatuje, do finále probojovali Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Zatímco ten první měl silnou voličskou základnu především v menších městech a obcích, a úplně nejvíce pak bodoval v Moravskoslezském kraji, druhý jmenovaný těžil hlavně z podpory ve velkých městech, zejména pak Prahy. A přestože Karel Schwarzenberg tehdy získal od voličů v hlavním městě 66 % hlasů, celkový součet hlasů v rámci celé ČR vyzněl v poměru 54,8 : 45,2 pro Miloše Zemana. Což tehdy někteří pražští intelektuálové zjevně neunesli a například známý filmový režisér Jan Hřebejk konečný výsledek voleb okomentoval slovy „rudá a hnědá prasata táhnou Zemana na Hrad“.

Když bychom analyzovali výsledky prvního kola letošních voleb, z hlediska rozložení volební síly podle regionů jsou velmi podobné těm před 10 lety. Andrej Babiš nejvíce bodoval tam, kde předtím dostával nejvíce hlasů Miloš Zeman (konkrétně v Ústeckém a Moravskoslezském kraji), Petr Pavel dosáhl těsného vítězství především díky výraznému zisku v našem hlavním městě. Kdyby záleželo jenom na Praze, stal by se generál a bývalý předseda vojenského výboru NATO českým prezidentem již po prvním kole.

A jelikož někteří Pražané mají ve zvyku označovat všechno mimopražské za „venkov“ (paradoxně jsou to dost často ti, kteří do Prahy například přišli z nějaké vesničky na Vysočině), bývalý televizní reportér Jan Tuna parafrázoval na svém twitteru někdejší známé heslo Václava Havla z dob sametové revoluce na: „Praha a láska musí zvítězit nad vsí a nenávistí“. U řeporyjského starosty Pavla Novotného pak už za ty roky jeho hulvátství nepřekvapí téměř nic, ovšem i tak je jeho před několika dny pronesený výrok, že teď bude 14 dní mlčet, ale potom si to s venkovem vyřídí, vskutku hezkou ukázkou „pravdy a lásky“ některých provládních politiků.

Samozřejmě, že zmiňovaná povýšenost či pohrdání nad těmi, kteří nechtějí volit Petra Pavla, ale Andreje Babiše, se netýká jenom Pražanů. Například v blozích na serveru iDnes (paradoxně patřícího pod svěřenský fond Andreje Babiše) jsem v tomto týdnu narazil na článek, kde jeho autor ironizoval skutečnost, že na romském sídlišti Chánov obdržel v prvním kole předseda hnutí ANO 93 % hlasů, jiný autor zase ve svém blogu líčil Babišovy voliče jako lidi, co mají vychozených pár tříd základní školy a tělo počmárané desítkami kérek.

Téhle povýšenosti některých lidí, fandících generálu Petru Pavlovi, nad těmi, kteří chtějí dát hlas bývalému premiérovi a ministru financí Andreji Babišovi, absolutně nerozumím. Každý má přece jiné priority a to, že například má někdo vysokoškolské vzdělání, ještě automaticky neznamená, že bude volit Petra Pavla, a naopak. Proto bych se nikdy, ať už by volby skončily jakýmkoliv výsledkem, nevyjadřoval vůči někomu pohrdavě kvůli tomu, koho se rozhodl volit. Stejně tak, jako bych nekritizoval někoho kvůli tomu, že k druhému kolu voleb nepůjde, protože jsou pro něho oba postupující kandidáti nepřijatelní kvůli svému předlistopadovému členství v KSČ.