Současný stav migrační krize v zemi našeho západního souseda by měl být poučením i pro některé české politiky a občany.


Když se v létě roku 2015 začala Evropa potýkat s migrační krizí, během níž se na starý kontinent vydalo nebývale velké množství lidí ze zemí Blízkého východu nebo severní Afriky, začaly se objevovat kritické hlasy, že není možné takový nápor uprchlíků či migrantů zvládnout. Tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová v reakci na ně pronesla památná slova: „Německo je silná země. Už jsme zvládli mnohé – zvládneme to.“ (viz odkaz zde)

Tato slova se začala rychle šířit mezi běženci, kteří do té doby pobývali především v některých jihovýchodních evropských zemích, případně dosud vyčkávali u severoafrických břehů. Ti si je vyložili tak, že v Německu budou vítáni s otevřenou náručí a snažili se do této země co nejrychlejší cestou dostat. Dle statistik německých úřadů jich tam do konce roku 2015 přišlo téměř 900 tisíc.

A jak se náš západní soused s takovou vlnou migrantů vypořádal? Zpočátku především němečtí politici mluvili o tom, že je to pro jejich zemi příležitost k oživení ekonomiky či k multikulturnímu obohacení, běžní němečtí občané však až takové nadšení nesdíleli, zejména když se začaly objevovat zprávy (byť se je některá média snažila zpočátku tajit) o tom, že mezi novými přistěhovalci dochází poměrně často k násilnému chování, případně i k trestné činnosti. Přesto kancléřka Merkelová i při příležitosti pětiletého výročí zmíněné migrační krize v roce 2020 prohlásila, že by i s odstupem času postupovala stejně, jen by volila trochu jiná slova.

Jaký je dnešní názor Olafa Scholze, který Merkelovou v prosinci roku 2021 vystřídal na kancléřském postu? V nedávném rozhovoru pro týdeník Der Spiegel pronesl na adresu migrantů poměrně tvrdá slova: „Musíme konečně deportovat ve velkém měřítku ty, kteří nemají právo zůstat v Německu.“ A na adresu politiků, kteří jsou kritiky tvrdší protiimigrační politiky (což jsou například představitelé Zelených a liberální FDP, patřících ke koaličním partnerům Scholzovy SPD), navíc vzkázal: „Pokud chcete neomezenou imigraci, musíte být zároveň dostatečně upřímní a říct, že nebudete schopni zachovat náš sociální stát, jaký nyní máme.“ (viz odkaz zde)

Taková slova nejspíš nezněla líbivě ani pro některé české politiky, kteří jsou či ještě v nedávné minulosti byli zastánci vstřícnějšího přístupu naší země vůči uprchlíkům z Blízkého východu či severní Afriky, jako například lidovecká europoslankyně Michaela Šojdrová, čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg i někteří další politici z TOP 09 či Pirátské strany. Faktem však je, že i mnozí jiní němečtí politici kromě kancléře Scholze nyní mluví otevřeně o tom, že Německo další příliv migrantů ze Sýrie, Afghánistánu či odjinud již nezvládá, a například saský premiér Michael Kretschmer na tohle konto nedávno prohlásil: „Situaci, jaká je nyní, již nelze udržet. Nemáme byty, nemáme integrační kurzy. Na ně se čeká rok a v některých našich školách a školkách už jsou třídy, kde je 60 procent dětských migrantů. Celá diskuse je pokrytecká, pokud nezačneme mluvit o počtu lidí, kteří mohou získat ochranu v Německu“ (viz odkaz zde)

Ostatně, i nedávné propalestinské demonstrace v německém hlavním městě Berlíně, které byly doprovázeny násilnostmi a zapalováním aut, vypovídají o mnohém. Vývoj migrační krize tak dal za pravdu těm, kteří před osmi lety tehdejší kancléřku Merkelovou za její příliš vstřícný postoj vůči uprchlíkům či migrantům kritizovali (přičemž byli kvůli tomu často označováni za xenofoby či rasisty). Tento vývoj by měl být proto poučením i pro některé české politiky a občany.