Proč má být trestána mladá šestnáctiletá tenistka jen kvůli tomu, že po zápase podala své soupeřce ruku?


Na tenisových dvorcích v australském Melbourne včera skončil první letošní grandslamový turnaj, kterým je již spoustu let Australian Open. Jak ti, co ho sledovali, jistě vědí, vítězkou ženské dvouhry se stala Běloruska Aryna Sabalenková (startující jakožto neutrální hráčka), ve finále mužské dvouhry pak Ital Sinnner udolal Rusa Medveděva (který rovněž, stejně jako všichni ostatní ruští a běloruští tenisté, startuje v současné době na tenisových turnajích jakožto neutrální hráč).

První letošní grandslam byl však úspěšný i pro ukrajinské tenistky. Dajana Jastremská, která se do hlavní soutěže musela probojovat z kvalifikace, nakonec postoupila až do semifinále. Další ukrajinská hráčka, Marta Kosťuková, skončila ve čtvrtfinále, ovšem i to byl pro tenistku, která před turnajem figurovala až na 37. místě žebříčku WTA, výrazný úspěch. Ukrajina ostatně byla spolu s Českou republikou jedinou zemí, které měla v ženské dvouhře mezi posledními osmi hráčkami dvojnásobné zastoupení.

Kromě Jastremské, Kosťukové či Svitolinové, která musela osmifinálový zápas proti naší Lindě Noskové kvůli zranění skrečovat, se ovšem v médiích hodně psalo ještě o jedné ukrajinské tenistce. Byť šlo o šestnáctiletou hráčku, která startovala v juniorské kategorii a navíc vypadla hned v prvním kole. Hráčka jménem Elizaveta Kotljarová totiž po prohraném zápase podala u sítě své ruské soupeřce ruku...

Samozřejmě, že podat soupeři po zápase ruku je ve sportu dobrým zvykem již spoustu let. Jenže jak ti, co sportovní dění sledují aspoň okrajově, nejspíš vědí, ukrajinští sportovci kvůli již téměř dva roky trvající ruské agresi vůči jejich zemi ruským ani běloruským soupeřům po zápase ruku nepodávají. Občas kvůli tomu čelili i kritice, když například výše zmíněná Marta Kosťuková nepodala po porážce v prvním kole loňského Rolland Garros ruku Bělorusce Aryně Sabalenkové a část pařížského publika na ni kvůli tomu pískala či bučela. Což vzhledem ke známým okolnostem od pařížských diváků vůči ukrajinské hráčce férové nebylo.

Jenže nyní Kotljarová dopadla za to, že své soupeřce naopak ruku podala, mnohem hůře. Jak je psáno v článku zde na iDnes, sportovní gesto mladičké ukrajinské hráčky vyvolalo vlnu nevole nejenom u ukrajinských fanoušků, ale i Ukrajinského tenisového svazu. Přestože se pár hodin po zápase za chování své dcery veřejně omluvil i Kotljarové otec, jejím případem se doma na Ukrajině hodlá zabývat i tamní ministerstvo mládeže a tělovýchovy (viz odkaz zde).

Samozřejmě, že když Ukrajina byla jakožto suverénní stát napadena Ruskem a navíc takřka pravidelně čelí z jeho strany náletům na civilní objekty, tak lze chápat, že ukrajinští sportovci svým ruským soupeřům ruku vesměs nepodávají, a neměli by za to čelit něčí kritice, či dokonce sankcím. Ovšem to, jestli tak ukrajinští sportovci vždy učiní, by jím nemělo být žádnými politiky či funkcionáři nařizováno, a mělo by to vycházet čistě z jejich rozhodnutí. Přijde mi totiž absurdní, když hrozí potrestání šestnáctileté hráčce za to, že podala ruku své zhruba stejně staré protihráčce. Vždyť její soupeřka přece nemůže za to, že se v Rusku narodila, a ve svém věku těžko mohla ovlivnit, jaký režim v její zemi panuje.

Celý případ tak ukazuje, kam až může vést zatahování politiky do sportu, a je úplně jedno, kteří politici, sportovní funkcionáři, případně pak i novináři se ho dopouští.

P. S. Jak jsem se nepřímo dozvěděl (podobně jako kolegovi Štěpánkovi, ani mně žádný email od zdejší administrace nepřišel...), blogy zde na Aktuálně.cz již od příštího měsíce končí. Chtěl bych tímto poděkovat všem čtenářům, kteří mé zdejší články četli. Pokud by měli zájem číst mé texty i nadále, najdou mě zde: nozicka.blog.idnes.cz