Mít možnost dělat práci, která mě baví a přitom mít a vychovávat svoje děti? To mnoha ženám chybí. Přitom kdyby mohly lépe sladit svůj soukromý a profesní život, možná by se u nás rodilo více dětí.


Když se narodí dítě, je to pro ženu ta největší změna. Musí si ujasnit své životní priority a ví, že od té chvíle už má zodpovědnost i za někoho dalšího. Být matkou je nejen dar, ale také tvrdá práce. Péče o děti znamená plné nasazení. A to nejen během prvních měsíců, ale po dobu několika let. Matka má být ten první člověk, který je k mání a který dítě seznamuje se světem okolo. Právě díky matce dítě poprvé zjišťuje, jak fungují mezilidské vztahy a buduje si svou vlastní osobnost. Společnost by za to měla ženy cenit.
Jenže mateřství je pro ženu i velká změna v její profesi. Obvyklé to ale znamená výpadek z profese na několik let. A tato doba se pak často prodlužuje, pokud se rozhodneme mít více dětí za sebou. A když se k profesi a do plné práce chceme vrátit, jsme ve velké nevýhodě. Naši zaměstnavatelé se na nás dívají jako na ty, které jsou méně připravené, mají menší zkušenosti a nejsou tak motivované pro ono "plné nasazení."
Skutečnost je ale úplně jiná. Jen málokdy narazí firma na tak motivované zaměstnance jako jsou právě matky s dětmi. Pokud jim dají možnosti uplatnit jejich zkušenosti a schopnosti, budou si toho natolik vážit, že by se jejich loajalita dala vyvážit zlatem. A navíc - díky své mateřské roli si osvojily celou řadu dovedností, které mohou uplatit v práci. No řekněte sami. Kdo si lépe než matka umí tak zorganizovat čas, že stihne myslet na deset věcí současně a být na více místech během pár hodin. A k tomu plnit hned několik rolí. Být výkonným zaměstnancem, pečlivou matkou, přitažlivou manželkou, hbitou pracovnicí v domácnosti a mnohdy i zručným řemeslníkem. Matky se naučily vyrovnat s náhlými změnami situace, dokáží řešit situace za pochodu, přizpůsobit se a proti stresu jsou snad ty nejodolnější bytosti. Mateřství je naučilo větší flexibilitě, dobrému time-managementu a také vylepšilo jejich všudypřítomnou citlivost a schopnost vnímat potřeby druhých. To vše mohou nabídnout i svému zaměstnavateli.
Spokojený profesní život jde ruku v ruce s osobním životem a naopak. Pokud mají ženy možnost profesně růst, mají motivaci. Nejen k tomu, aby vše zvládly, ale také k tomu, aby měly další děti. A proč by právě české ženy neměly být také spokojené, ekonomicky soběstačné a nezávislé na pomoci státu?