Ovlivňování politiky v zahraničí je normální. V roce 1964 ČSSR ukázala světu jak na to.
Po zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem, ovládla nejenom česká média diskuse nad tím, jestli a jak ruští hackeři ovlivnili výsledek voleb v USA. Otázkou je však pouze to, proč chtěli Trumpa.
Ovlivňování je přece základem každé lidské interakce. Ovlivňujeme naše děti tak, aby pro ně bylo normální čistit zuby si a zdravit. Ovlivňujeme potenciální zaměstnavatele při pohovorech a snažíme se je přesvědčit, že „my“ jsme ti praví.
Jakmile vznikne skupina lidí např. politická strana, snaží se ovlivnit ostatní jednotlivce, aby posílila svůj vliv. Zrovna tak se snaží ovlivňovat jiné skupiny či strany s podobnými cíli - pokud hledá spojence, nebo se naopak veřejně vymezuje proti jiným skupinám/ stranám, aby na sebe upozornila „nerozhodnuté“.
To, že se stát snaží ovlivnit politiku/ postoje/ jednání jiného státu, je přece naprosto normální a děje se tak od doby kdy existují státy.
Velmi schematicky bych způsoby ovlivňování politiky jiného státu rozdělil takto:
- násilné (např. války, atentáty, podpora ozbrojených „přátelských skupin“…)
- tajné (např. šíření lží, dezinformací, tajná finanční podpora „přátelských skupin“, jednotlivců, médií…)
- legální (např. jednání státníků, diplomacie, veřejná podpora „ideově blízkých stran“ v zahraničí, otevřená finanční podpora skupin/ stran/ spolků v zahraničí, šíření informací…)
Co je „dobře“ nebo „špatně“, je vždy jen úhel pohledu.
Neumím vyhodnotit, jak moc se nyní Česku daří ovlivňovat politiku v zahraničí, ale v naší historii máme ukázkový příklad, kde se to evidentně povedlo.
V roce 1964 byly ze dna Černého jezera na Šumavě vyzvednuty bedny s tajnými nacistickými dokumenty. Odhalení jejich obsahu ovlivnilo politiku zejména v Německu a Rakousku. Byla prodloužena lhůta pro stíhání válečných zločinců v SRN. Zároveň došlo k diskreditaci některých politiků a jejich odchodu z veřejné scény, podařilo se ovlivnit veřejné mínění proti „západnímu Německu“ jakožto nástupci nacistického Německa.
Vyzvednutí beden ale nebylo náhodné, šlo o akci připravenou 8. odborem aktivních opatření I. správy Ministerstva vnitra (civilní rozvědka). V bednách byly jen čisté papíry, protože pravé dokumenty KGB nestihla včas dodat. Akci „Neptun“ vymyslel a zorganizoval Ladislav Bittman, který v roce 1968 emigroval do USA, kde mj. přednášel o dezinformacích (pro podrobnosti stačí hledat na webu „neptun + bittman“).
Není nutné se pohoršovat nad tím, že se Rusko pokusilo ovlivnit politiku v USA, to je přirozené. Na druhou stranu, snaha tajně napomoci konkrétnímu kandidátovi na prezidenta USA ke zvolení, je trochu jiná liga.
Zásadní otázkou je pouze to, jaké byly argumenty pro instrukci „podpořte Trumpa/ oslabte Hillary“. Tedy proč si špičky Ruska myslely, že prezident Trump bude „pro Rusko“ lepší varianta.
Také by mě zajímalo, zda a jak byly popsány rizika a dopady toho, že se tajná ruská podpora Trumpovi prozradí na veřejnosti. Tedy odhad, jak bude americká administrativa, prezident a kongres jednat s vědomím toho, že se Rusko opravdu snažilo Trumpovi ke zvolení pomoci.
Nemohu než zakončit rčením „Dávej pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit“.
Ovlivňování je přece základem každé lidské interakce. Ovlivňujeme naše děti tak, aby pro ně bylo normální čistit zuby si a zdravit. Ovlivňujeme potenciální zaměstnavatele při pohovorech a snažíme se je přesvědčit, že „my“ jsme ti praví.
Jakmile vznikne skupina lidí např. politická strana, snaží se ovlivnit ostatní jednotlivce, aby posílila svůj vliv. Zrovna tak se snaží ovlivňovat jiné skupiny či strany s podobnými cíli - pokud hledá spojence, nebo se naopak veřejně vymezuje proti jiným skupinám/ stranám, aby na sebe upozornila „nerozhodnuté“.
To, že se stát snaží ovlivnit politiku/ postoje/ jednání jiného státu, je přece naprosto normální a děje se tak od doby kdy existují státy.
Velmi schematicky bych způsoby ovlivňování politiky jiného státu rozdělil takto:
- násilné (např. války, atentáty, podpora ozbrojených „přátelských skupin“…)
- tajné (např. šíření lží, dezinformací, tajná finanční podpora „přátelských skupin“, jednotlivců, médií…)
- legální (např. jednání státníků, diplomacie, veřejná podpora „ideově blízkých stran“ v zahraničí, otevřená finanční podpora skupin/ stran/ spolků v zahraničí, šíření informací…)
Co je „dobře“ nebo „špatně“, je vždy jen úhel pohledu.
Neumím vyhodnotit, jak moc se nyní Česku daří ovlivňovat politiku v zahraničí, ale v naší historii máme ukázkový příklad, kde se to evidentně povedlo.
V roce 1964 byly ze dna Černého jezera na Šumavě vyzvednuty bedny s tajnými nacistickými dokumenty. Odhalení jejich obsahu ovlivnilo politiku zejména v Německu a Rakousku. Byla prodloužena lhůta pro stíhání válečných zločinců v SRN. Zároveň došlo k diskreditaci některých politiků a jejich odchodu z veřejné scény, podařilo se ovlivnit veřejné mínění proti „západnímu Německu“ jakožto nástupci nacistického Německa.
Vyzvednutí beden ale nebylo náhodné, šlo o akci připravenou 8. odborem aktivních opatření I. správy Ministerstva vnitra (civilní rozvědka). V bednách byly jen čisté papíry, protože pravé dokumenty KGB nestihla včas dodat. Akci „Neptun“ vymyslel a zorganizoval Ladislav Bittman, který v roce 1968 emigroval do USA, kde mj. přednášel o dezinformacích (pro podrobnosti stačí hledat na webu „neptun + bittman“).
Není nutné se pohoršovat nad tím, že se Rusko pokusilo ovlivnit politiku v USA, to je přirozené. Na druhou stranu, snaha tajně napomoci konkrétnímu kandidátovi na prezidenta USA ke zvolení, je trochu jiná liga.
Zásadní otázkou je pouze to, jaké byly argumenty pro instrukci „podpořte Trumpa/ oslabte Hillary“. Tedy proč si špičky Ruska myslely, že prezident Trump bude „pro Rusko“ lepší varianta.
Také by mě zajímalo, zda a jak byly popsány rizika a dopady toho, že se tajná ruská podpora Trumpovi prozradí na veřejnosti. Tedy odhad, jak bude americká administrativa, prezident a kongres jednat s vědomím toho, že se Rusko opravdu snažilo Trumpovi ke zvolení pomoci.
Nemohu než zakončit rčením „Dávej pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit“.