Vize efektivnější Evropy nemusí být pouhým snem
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen se ve svém prvním projevu ke stavu Evropské unie vyslovila pro jednotnější, udržitelnější a ohleduplnější Evropu. Přestože je nejaktuálnějším tématem stále trvající pandemie, neměli bychom opomenout oblasti jako ochranu životního prostředí, lidských práv či efektivní a etické využití nových technologií. Pouze tak můžeme stavět budoucnost starého kontinentu na solidních základech. Nejdříve se ale pojďme zaměřit na současnou situaci okolo nemoci COVID-19, která plní přední stránky českých i světových médií.
Jako každá krize, i tato nám ukazuje prostor pro zlepšení. Zesílení již existujících problémů nás přivedlo do situace, kdy hledáme co možná nejefektivnější a funkční řešení. Zde se naše pohledy s předsedkyní jasně překrývají. Cestou je spolupracující Evropa, jednotnější postupy členských zemí, které nám ve výsledku přinesou bezpečnější a ekonomicky silnější Česko. Více kompetencí v oblasti zdravotnictví pro evropské instituce povede k lepší koordinaci. Potřebujeme jednotný pandemický semafor, signalizující evropským občanům kam (a za jakých podmínek) mohou cestovat. Nynější situace je doslova utrpení pro ty, kteří musí v současné době vyjet mimo republiku. Řada lidí odjíždí studovat či pracovat do zahraničí nebo uvažuje o návštěvě přátel mimo Česko. Nejen kvůli nim je třeba semaforu vdechnout život.
Často slýchám, že „EU nedělá dost“, že „si musíme pomoct sami“, anebo že „máme velké štěstí, jelikož nám Čína zaslala roušky a respirátory“. Podobné výroky přehlížejí zásadní pomoc, kterou Unie poskytla jednotlivým členským zemím. Navíc Evropské centrum pro kontrolu a prevenci nemocí už v lednu varovalo vlády před pandemií a doporučovalo členským zemím se předzásobit. Ale co naplat. Kompetence jsou v rukou členských zemí a ty varování z velké části nevyslechly a podcenily.
Pozitivní zprávou však zůstává, že zhruba 70 % Evropanů je pro navýšení kompetencí Unie v této oblasti. V Česku je to méně než polovina, což dávám za vinu zejména komunikaci premiéra Babiše. Ten často sklízí úspěchy, kterých jsme dosáhli za masivní podpory Unie, jako své vlastní. Tradicí se pak stává za pochybení vlády vinit Brusel. Příkladem nezodpovědné a nekonstruktivní politiky je zejména domluva s maďarskou vládou, kdy jako Češi můžeme (pokud máme zaplacený pobyt) cestovat do země. Postup, který je absolutně mimo mísu. Máme snad v Česku nejmenší přírůstky nakažených? Nejstriktnější opatření? Anebo existuje jiný (daty podložený) důvod? Že neexistuje? To přeci premiérovi nevadí. Andrej Babiš rád využije příležitost, aby se mohl podílet na politické provokaci společně s Viktorem Orbánem.
Dost toho, co bylo a je. Nad tím si láme hlavu každý z nás den co den. Co ale budoucnost, která je daleko více nevyzpytatelná? Shodneme se na tom, že pro úspěch našich dětí potřebujeme silnou, moderní ekonomiku. Založenou na digitalizaci. Na technologiích šetrných k životnímu prostředí. Jednoduše, abychom se z montovny stali mozkovnou. Šetrné nefosilní zdroje energie nejsou jen frází. Současná produkce nás dovedla do fáze, kdy 13 ze sta lidí umírá předčasně právě kvůli znečišťování životního prostředí. To je důvod, proč mě skutečně zahřál u srdce návrh Ursuly von der Leyen, která chce do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990. Zdá se to jako čistá fikce? Již dnes jsme ale na úrovni 25 %. Takový cíl je tudíž reálný.
Klíčem pro úspěšnou budoucnost Česka i Evropy je také digitalizace. Umělá inteligence se stále častěji vyskytuje v našem běžném životě. Od sociálních sítí, přes nákupy na Internetu, až po virtuální asistenty na webových stránkách nebo infolinkách. Právě proto, že mám za sebou přes dvacet let profesní zkušenosti v oboru informačních technologií, rozumím tomu, jak jsou nové technologie stěžejní. Přesto, ale možná spíš právě proto, je jim nutné jasně nastavit hranice. Nesmíme dopustit bezbřehé zásahy do našeho soukromí, jaké by se mohly dít například v oblasti rozpoznávání obličejů ve veřejných prostorech. A jak zaznělo ve středečním projevu: „umělá inteligence nesmí sloužit jako černá skřínka“. Musíme jednoduše vědět co se vevnitř odehrává.
Sečteno podtrženo: projev hezky shrnul kde stojíme a kam se máme vydat. S některými výroky se ale pochopitelně nemohu ztotožnit. A proto budu v Evropském parlamentu prosazovat svou vizi svobodné, vzdělané, a digitálně propojené společnosti. Jedině v takové Evropě se nám všem totiž bude skutečně žít lépe.
Jako každá krize, i tato nám ukazuje prostor pro zlepšení. Zesílení již existujících problémů nás přivedlo do situace, kdy hledáme co možná nejefektivnější a funkční řešení. Zde se naše pohledy s předsedkyní jasně překrývají. Cestou je spolupracující Evropa, jednotnější postupy členských zemí, které nám ve výsledku přinesou bezpečnější a ekonomicky silnější Česko. Více kompetencí v oblasti zdravotnictví pro evropské instituce povede k lepší koordinaci. Potřebujeme jednotný pandemický semafor, signalizující evropským občanům kam (a za jakých podmínek) mohou cestovat. Nynější situace je doslova utrpení pro ty, kteří musí v současné době vyjet mimo republiku. Řada lidí odjíždí studovat či pracovat do zahraničí nebo uvažuje o návštěvě přátel mimo Česko. Nejen kvůli nim je třeba semaforu vdechnout život.
Často slýchám, že „EU nedělá dost“, že „si musíme pomoct sami“, anebo že „máme velké štěstí, jelikož nám Čína zaslala roušky a respirátory“. Podobné výroky přehlížejí zásadní pomoc, kterou Unie poskytla jednotlivým členským zemím. Navíc Evropské centrum pro kontrolu a prevenci nemocí už v lednu varovalo vlády před pandemií a doporučovalo členským zemím se předzásobit. Ale co naplat. Kompetence jsou v rukou členských zemí a ty varování z velké části nevyslechly a podcenily.
Pozitivní zprávou však zůstává, že zhruba 70 % Evropanů je pro navýšení kompetencí Unie v této oblasti. V Česku je to méně než polovina, což dávám za vinu zejména komunikaci premiéra Babiše. Ten často sklízí úspěchy, kterých jsme dosáhli za masivní podpory Unie, jako své vlastní. Tradicí se pak stává za pochybení vlády vinit Brusel. Příkladem nezodpovědné a nekonstruktivní politiky je zejména domluva s maďarskou vládou, kdy jako Češi můžeme (pokud máme zaplacený pobyt) cestovat do země. Postup, který je absolutně mimo mísu. Máme snad v Česku nejmenší přírůstky nakažených? Nejstriktnější opatření? Anebo existuje jiný (daty podložený) důvod? Že neexistuje? To přeci premiérovi nevadí. Andrej Babiš rád využije příležitost, aby se mohl podílet na politické provokaci společně s Viktorem Orbánem.
Dost toho, co bylo a je. Nad tím si láme hlavu každý z nás den co den. Co ale budoucnost, která je daleko více nevyzpytatelná? Shodneme se na tom, že pro úspěch našich dětí potřebujeme silnou, moderní ekonomiku. Založenou na digitalizaci. Na technologiích šetrných k životnímu prostředí. Jednoduše, abychom se z montovny stali mozkovnou. Šetrné nefosilní zdroje energie nejsou jen frází. Současná produkce nás dovedla do fáze, kdy 13 ze sta lidí umírá předčasně právě kvůli znečišťování životního prostředí. To je důvod, proč mě skutečně zahřál u srdce návrh Ursuly von der Leyen, která chce do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990. Zdá se to jako čistá fikce? Již dnes jsme ale na úrovni 25 %. Takový cíl je tudíž reálný.
Klíčem pro úspěšnou budoucnost Česka i Evropy je také digitalizace. Umělá inteligence se stále častěji vyskytuje v našem běžném životě. Od sociálních sítí, přes nákupy na Internetu, až po virtuální asistenty na webových stránkách nebo infolinkách. Právě proto, že mám za sebou přes dvacet let profesní zkušenosti v oboru informačních technologií, rozumím tomu, jak jsou nové technologie stěžejní. Přesto, ale možná spíš právě proto, je jim nutné jasně nastavit hranice. Nesmíme dopustit bezbřehé zásahy do našeho soukromí, jaké by se mohly dít například v oblasti rozpoznávání obličejů ve veřejných prostorech. A jak zaznělo ve středečním projevu: „umělá inteligence nesmí sloužit jako černá skřínka“. Musíme jednoduše vědět co se vevnitř odehrává.
Sečteno podtrženo: projev hezky shrnul kde stojíme a kam se máme vydat. S některými výroky se ale pochopitelně nemohu ztotožnit. A proto budu v Evropském parlamentu prosazovat svou vizi svobodné, vzdělané, a digitálně propojené společnosti. Jedině v takové Evropě se nám všem totiž bude skutečně žít lépe.