Situace v Radě ČT je „nadmíru výtečná“
Jak už jsem uvedl na Twitteru, výkonný ředitel Agrofertu Josef Mráz poslal 28.3.2022 generálnímu řediteli ČT Petru Dvořákovi dopis.
Kauza Lidice: Uplácaná politikou
Ač se k výrokům radních běžně nevyjadřuji, po přečtení rozhovoru s novou radní ČT Hanou Lipovskou v Týdeníku ECHO (“Jsem trochu partyzánka”, ECHO, 11. 6. 2020) udělám výjimku. Hana Lipovská samozřejmě není jediná, kdo má kritické připomínky ke kauze Lidice, kterou jsme vysílali loni v červnu (V předvečer tragédie, Reportéři ČT, 10. 6. 2020), takže zároveň odpovím nejen jí. Příběh má kromě odborného historického také lidský, emotivní a politický rozměr, takže se nedivím, že budí vášně. Ovšem ty přišly až po čtyřech měsících od jeho odvysílání. Aféra se naplno rozjela, teprve když Jana Bobošíková dovedla do svého studia ženu, na které chtěla demonstrovat naši nelidskost. Jenže paradoxem je, že nebýt moderátorky a zároveň předsedkyně lidické organizace ČSBS v jedné osobě, svět by tu ženu dodnes neznal. Marketingově to byla od Jany Bobošíkové dokonalá práce. Téměř.
Když si radní pletou dluhopisy s akciemi aneb RRTV ve službách politika
Minulý týden jsem se dozvěděl, že Rada adresovala České televizi žádost o vysvětlení dvou reportáží, po jedné z pořadu Reportéři ČT a ze 168 hodin, za kteréžto pořady jako šéfredaktor odpovídám. Nedozvěděl jsem se to ovšem z úřední pošty, jak by bylo obvyklé, ale z médií (mediaguru.cz). To je důvod, proč reaguji nejprve veřejně, předtím, než odpovím úředně.
Nuda v Česku
(vlastenecké zamyšlení)
Samozřejmě máme nejlepší pivo na světě, když jsme nikdy nepili holandské, belgické, německé, anglické a irské. Samozřejmě máme nejkrásnější ženský na planetě, pokud jsme si nevšimli Slovenek, Ukrajinek, Chorvatek, Švýcarek, holek z Izraele a vůbec holek z celého světa.
Bratrovražedný spor o rudé trenky
Od onoho nedělního dopoledne, kdy vyšlo najevo, že skupina Ztohoven sundala prezidentskou standartu a pověsila místo ní obrovské "spartakiádní" trenýrky, se skoro o ničem jiném nemluví. Rudé, chtělo by se říct až krvavě rudé trencle u nás načas strčily do kapsy i výbušné téma uprchlické krize.
Desatero demokratického učně
Každou chvíli vedu diskusi na Facebooku s někým, kdo nevěří v demokracii, ačkoli to není programový komunista, ale jen tápající, kterému slovo svoboda přestalo vonět. Proto jsem po vzoru módních časopisů napsal desatero, které bude mnohým připadat banální. Ale pochopte, pro politology jsem to nepsal. Možná se některým z vás může hodit.
1/ Lidé jsou furt stejní, dobří i zlí, z takových vzniká vláda. Vláda je moc a moc korumpuje, takže i z dobrých dělá často zlé. Proto tu musí být možnost zlé vystřídat.
2/ Pokud zlé střídají ještě horší, je to furt lepší, než kdyby zlí mohli u vesla zůstat na věčné časy. Protože když mocným nehrozí žádné zúčtování, absolutně zvlčí.
3/ Když někdo vládne pomocí strachu, je to daleko horší, než když vládne díky nesplněným slibům. Pokud existuje opozice a svobodná média, budou nesplněné sliby odhaleny.
4/ Vláda nemá moc nad životem a smrtí svého kritika, ba ani nad jeho profesní existencí.
5/ Tam, kde dojde k excesům moci, je možnost představitele moci pohnat k nezávislému soudu.
6/ Politik není bůh, kterému smíme či musíme věřit, i když lže. Získává od nás jen podmíněnou důvěru.
7/ Politiku nelze svěřit nestranným odborníkům, protože politické rozhodování je vždy volba priorit, tedy stranění. Kdo říká, že politiky chce nahradit nestrannými odborníky, většinou si chce jen ukousnout větší koláč moci.
8/ Kritik není nepřítel, ale demokracie se musí umět bránit proti těm, kdo ji chtějí zničit.
9/ Pokud se jejich počet zvyšuje, je to znamení, že nějaká stránka demokracie nefunguje dobře a musí se změnit dříve, než ji změní její nepřátelé.
10/ Pokud se spokojenost lidí s vládou blíží 100%, už to s největší pravděpodobností není demokracie.
O autorovi
Šéfredaktor reportážní publicistiky ČT, dramaturg a moderátor pořadu Reportéři ČT. Po FSV UK (žurnalistika) Lidové noviny, Respekt, Týden a od roku 1999 v ČT. Romány Ukradené knihy (1997), Babiččin Majnkampf a já (2008), sbírka básní Pamatuju (2005).