Jsme utopení v moři sladkostí. Jsme atakováni přisprostlými výroky prezidenta. Jsme strašení nedostatkem vody a nadbytkem migrantů a špíny ve vzduchu, vodě a půdě.

Naše chování je často reakcí na prostředí, ve kterém se pohybujeme. Kdo jsme my, když žijeme v prostředí, které neprospívá našemu zdraví? Vystrašení voliči populistů. Nevzdělaní obhájci koblih a rohlíků pro nemocné. Zájmovými skupinami zmanipulovaní propagátoři sladkostí ve školách.

Je extrémně obtížné být pozitivní v děsivém světě. Přitom ve skutečnosti žijeme v bezpečné zemi s dostatkem jídla a špičkovou zdravotní péčí, která je údajně dokonce zadarmo (i když není, ale o tom jindy). Z děsů dnešní doby se teď soustředím na můj nejoblíbenější, a to je jídlo. Často jako argument proti smysluplnému omezování sladkostí ve školách slyším, že rodiče si mají děti vychovat – děti pak budou jíst zdravě. Jenže zdravá strava není výhradně o výchově.

Po krk v sladkostech nebudeme jíst saláty
Můžete mít inteligentní, vzdělané a správně vychované dítě, které má geneticky danou dispozici k návykové konzumaci drog, ke kterým se stále běžněji řadí i cukr. Praktické příklady všichni známe i od dospělých. Někteří z nás projdou kolem cukrárny bez mrknutí oka a jiní nedokáží projít bez nákupu. Jak je to možné? Určitě nemůžeme říct, že ti, kdo více bojují se sladkostmi, jsou hloupější, nevzdělanější nebo nevychovanější. Jak shrnuje doktor David Kessler:

„Při výběru stravy v podstatě následujeme skript vepsaný v našem mozku.“

Jak ukazují laboratorní i lidské studie, u některých z nás v mozku příjem potravin a nápojů s vyšším obsahem cukrů vede k uvolnění euforických endorfinů a dopaminu, které navzdory sebelepšímu vzdělání a výchově podporují konzumaci návykové látky. Pro mnohé z nás je proto skoro nemožné jíst zdravě, když jsme obklopení nezdravostmi; podobně jako je skoro nemožné, aby třeba děti denně jezdily na kole, když široko daleko od jejich domova není bezpečná cesta.

Co s tím?
Výchova ke zdravé stravě od rodičů doma a výuka ve školách potřebuje podporu v prostředí. Není možné doma a ve škole děti učit, že mají pít neslazené nápoje, a pak jim ve školkách, školách a nemocnicích dávat přeslazené čaje a mléko. Mluvit o prospěšnosti skutečných potravin, a přitom žít v obklíčení vysoce průmyslově zpracovaným jídlem, není zdravé. Aneb jak říkám o dětech: nemůžeme čekat, že si v moři sladkostí, kterými je obklopujeme, budou plavat pro mrkve.
Pro výchovu ke zdraví je třeba, aby stát zrevidoval svůj přístup, namísto aby pořád házel vinu na nedostatečnou výchovu doma a podrážel rodiče a pedagogy, kteří se snaží o změnu. Dobrou zprávou je, že je spousta prostoru ke zlepšení podpory zdravého prostředí, které usnadní zdravější chování nás všech.

Aktualizace: K debatě o odměňování sladkostmi ve školkách a školách: bohužel není žádné oficiální vyjádření proti podávání sladkostí v těchto zzařízeních. I proto jsme sami v rámci Globopolu připravili odborné vyjádření, kterým mohou rodiče argumentovat, zde jeho shrnutí a odkaz:
Jako lékaři denně v ordinacích vidíme důsledky nezdravé výživy, proto nám vadí, že k tomuto trendu již od dětství přispívají i vzdělávací zařízení. Od rodičů víme, že jsou děti v mnoha školkách a školách stále běžně a pravidelně odměňovány sladkostmi. Nedoporučujeme cukr takto podávat z následujících důvodů…
https://www.globopol.cz/2018/05/02/sladkosti-nejsou-odmena/