Tato země není pro mě
Zarouškovaný ustrašený svět, který namísto podpory zdraví až bezhlavě bojuje s jedním virem, pro mě není místem k žití.
Vláda z nás dělá nemocné
Zdravý člověk neohrožuje ostatní tím, že žije. Není třeba ho izolovat, donekonečna testovat, jeho ústa a nos schovávat za respirátor, zakazovat mu chodit na kafe, do fitka nebo do školy – omezovat vše, co mu prospívá, co pro něj znamená život. Nikdy v historii nebyla základem řešení epidemie izolace zdravých. Nikdy zdraví nemuseli prokazovat, jaké zbytky virů zrovna nosí na sliznici, aby jim bylo dovoleno cestovat, nechat si ostříhat vlasy, jít do kina nebo do restaurace.
Vzpomínáte na to, že to chvíli máme vydržet?
Pár týdnů to přeci vydržíte, zvládneme to! Z týdnů se staly měsíce a roky. Když omezení nefungují, ještě je zpřísníme… a tak pořád dokola. Nekonečná buzerace zdravých namísto cílené podpory zdravotnictví a ochrany a péče o ty, kteří to potřebují. Z člověka, který si jenom dovolí zapochybovat o smysluplnosti některých z restrikcí, je sobec.
Bavlna, která zastavuje viry
Pamatujete na prodavače zázraku jménem rouška? Bavlněný hadřík na obličeji měl zajistit normální život. Povinně jsme jej nosili od března až do června, nyní znovu od října až doteď. Tedy opravuji: nedávno se zjistilo, že bavlna nestačí, a tak nastoupily respirátory. Co bude další kolo? Povinné skafandry a koupele v desinfekci? Děkuji, nechci!
Život miluji a užívám si jej, ale jeho kvalita a důstojnost jsou pro mě zásadní. Mnohahodinové přežívání v respirátoru není k žití. Nejenže omezujeme přirozenou eliminační funkci plic, také omezujeme komunikaci a dorozumění, zakrýváme úsměvy, jsou z nás nemocní. Svět, kde se máme stranit jeden druhého, kde nás má ohrožovat každý kolemjdoucí, kde se namísto podpory zdraví bezhlavě bojuje s jedním virem, pro mě není k žití.
Kolik života jsme ochotní obětovat pro jeho uchování?
Chceme v zájmu bezpečnosti omezovat skutečný život, dýchání čerstvého vzduchu, dotyky, objetí, komunikaci s odhalenou tváří? Chceme žít ve strachu? Je zjevné, že infekce a nemoci tu s námi budou pořád. Nemůžeme se doživotně polévat dezinfekcí, omezovat přísun vzduchu a kontakt s lidmi. Nemůžeme pokaždé, když se objeví nějaký virus, zastavit život na měsíce a roky.
Prospívá nám komunita, ne izolace
Komunitní život, sdílení jídel, povídání a dotyky jsou součástí tisíců let lidského vývoje. Pro zdraví dokonce není nezbytný pouze sociální kontakt, ale také kontakt s mikrobiálním světem. Pro dobře fungující imunitní systém potřebujeme pestré složení mikrobů okolo nás i v našich tělech. Jeho rozmanitost je udržována prostřednictvím kontaktu s jinými lidmi, živočichy a přírodou. Opakované setkávání se s mikroby je základem budování schopnosti je zvládat. Omezené mikrobiální osídlení našich střev je dnes dáváno do souvislosti s nemocemi imunitního systému, obezitou, nádory i poruchami chování. Životu prospívá komunita, ne izolace. Jak dlouho ještě můžeme na nepřirozených a nezdravých restrikcích přežívat? Neubližují mnoha z nás více než jakýkoliv vir?
Když dojdou fakta
Povinné či nepřímo vynucované očkování, testování, rouškování jsou pro mě znakem, že ti, kteří je prosazují, buď nemají fakta pro doložení jejich smyslu, nebo nejsou schopní fakta vysvětlit. Tímto automaticky netvrdím, že očkování nemá smysl. Za mě má smysl zdravotní – ale ne absolutně, ne bez diskuze a bez možnosti svobodného rozhodování každého z nás o zdravotních zákrocích na našich tělech. Odmítám podstupování zdravotních zákroků na základě citové manipulace, vydírání a nátlaku.
Odcházím do druhého světa
Dokud bude běžný život podmiňován rouškami, testováním a očkováním, vzdávám se jej. Odcházím do neoficiálního, ilegálního, normálního světa. Budu chodit do míst a na akce, kde se můžeme navzájem usmívat, podat si ruku, obejmout se, kde se pro žití nevyžaduje zdravotní povolení. Jsem si jistá, že čím více nás bude namísto pouhé délky zajímat i lidská důstojnost, svoboda a kvalita života, tím dříve se nám skutečný život vrátí.
Co je pro vás v životě důležité? Jak vnímáte hodnoty jako jsou kvalita života, jeho důstojnost a svoboda? Váš názor mě zajímá, a protože Aktuálně zásadně omezilo debatu pod texty, nabízím ji na svých sítích. Zde na profesním Facebooku a na Instagramu.
Pro upřesnění doplňuji, že tímto nevyjadřuji doporučení / nedoporučení k očkování - tomu se plánuji detailněji věnovat v blogu na mém webu a později sem také přidám odkaz. Stejně tak netvrdím, že Covid19 není problém, že jej máme ignorovat, že na místě nejsou žádné restrikce, jak by mi někteří rádi podsouvali. To jednoduše není pravda. Od jara loňského roku konzistentně předávám doporučení, jak se nákaze vyhnout a zejména jak podporovat své zdraví. Doporučuji epidemii řešit s nadhledem a v souvislostech, na základě dat, podle vyhodnocování přínosu a rizik jednotlivých restrikcí.
Vláda z nás dělá nemocné
Zdravý člověk neohrožuje ostatní tím, že žije. Není třeba ho izolovat, donekonečna testovat, jeho ústa a nos schovávat za respirátor, zakazovat mu chodit na kafe, do fitka nebo do školy – omezovat vše, co mu prospívá, co pro něj znamená život. Nikdy v historii nebyla základem řešení epidemie izolace zdravých. Nikdy zdraví nemuseli prokazovat, jaké zbytky virů zrovna nosí na sliznici, aby jim bylo dovoleno cestovat, nechat si ostříhat vlasy, jít do kina nebo do restaurace.
Vzpomínáte na to, že to chvíli máme vydržet?
Pár týdnů to přeci vydržíte, zvládneme to! Z týdnů se staly měsíce a roky. Když omezení nefungují, ještě je zpřísníme… a tak pořád dokola. Nekonečná buzerace zdravých namísto cílené podpory zdravotnictví a ochrany a péče o ty, kteří to potřebují. Z člověka, který si jenom dovolí zapochybovat o smysluplnosti některých z restrikcí, je sobec.
Bavlna, která zastavuje viry
Pamatujete na prodavače zázraku jménem rouška? Bavlněný hadřík na obličeji měl zajistit normální život. Povinně jsme jej nosili od března až do června, nyní znovu od října až doteď. Tedy opravuji: nedávno se zjistilo, že bavlna nestačí, a tak nastoupily respirátory. Co bude další kolo? Povinné skafandry a koupele v desinfekci? Děkuji, nechci!
Život miluji a užívám si jej, ale jeho kvalita a důstojnost jsou pro mě zásadní. Mnohahodinové přežívání v respirátoru není k žití. Nejenže omezujeme přirozenou eliminační funkci plic, také omezujeme komunikaci a dorozumění, zakrýváme úsměvy, jsou z nás nemocní. Svět, kde se máme stranit jeden druhého, kde nás má ohrožovat každý kolemjdoucí, kde se namísto podpory zdraví bezhlavě bojuje s jedním virem, pro mě není k žití.
Kolik života jsme ochotní obětovat pro jeho uchování?
Chceme v zájmu bezpečnosti omezovat skutečný život, dýchání čerstvého vzduchu, dotyky, objetí, komunikaci s odhalenou tváří? Chceme žít ve strachu? Je zjevné, že infekce a nemoci tu s námi budou pořád. Nemůžeme se doživotně polévat dezinfekcí, omezovat přísun vzduchu a kontakt s lidmi. Nemůžeme pokaždé, když se objeví nějaký virus, zastavit život na měsíce a roky.
Prospívá nám komunita, ne izolace
Komunitní život, sdílení jídel, povídání a dotyky jsou součástí tisíců let lidského vývoje. Pro zdraví dokonce není nezbytný pouze sociální kontakt, ale také kontakt s mikrobiálním světem. Pro dobře fungující imunitní systém potřebujeme pestré složení mikrobů okolo nás i v našich tělech. Jeho rozmanitost je udržována prostřednictvím kontaktu s jinými lidmi, živočichy a přírodou. Opakované setkávání se s mikroby je základem budování schopnosti je zvládat. Omezené mikrobiální osídlení našich střev je dnes dáváno do souvislosti s nemocemi imunitního systému, obezitou, nádory i poruchami chování. Životu prospívá komunita, ne izolace. Jak dlouho ještě můžeme na nepřirozených a nezdravých restrikcích přežívat? Neubližují mnoha z nás více než jakýkoliv vir?
Když dojdou fakta
Povinné či nepřímo vynucované očkování, testování, rouškování jsou pro mě znakem, že ti, kteří je prosazují, buď nemají fakta pro doložení jejich smyslu, nebo nejsou schopní fakta vysvětlit. Tímto automaticky netvrdím, že očkování nemá smysl. Za mě má smysl zdravotní – ale ne absolutně, ne bez diskuze a bez možnosti svobodného rozhodování každého z nás o zdravotních zákrocích na našich tělech. Odmítám podstupování zdravotních zákroků na základě citové manipulace, vydírání a nátlaku.
Odcházím do druhého světa
Dokud bude běžný život podmiňován rouškami, testováním a očkováním, vzdávám se jej. Odcházím do neoficiálního, ilegálního, normálního světa. Budu chodit do míst a na akce, kde se můžeme navzájem usmívat, podat si ruku, obejmout se, kde se pro žití nevyžaduje zdravotní povolení. Jsem si jistá, že čím více nás bude namísto pouhé délky zajímat i lidská důstojnost, svoboda a kvalita života, tím dříve se nám skutečný život vrátí.
Co je pro vás v životě důležité? Jak vnímáte hodnoty jako jsou kvalita života, jeho důstojnost a svoboda? Váš názor mě zajímá, a protože Aktuálně zásadně omezilo debatu pod texty, nabízím ji na svých sítích. Zde na profesním Facebooku a na Instagramu.
Pro upřesnění doplňuji, že tímto nevyjadřuji doporučení / nedoporučení k očkování - tomu se plánuji detailněji věnovat v blogu na mém webu a později sem také přidám odkaz. Stejně tak netvrdím, že Covid19 není problém, že jej máme ignorovat, že na místě nejsou žádné restrikce, jak by mi někteří rádi podsouvali. To jednoduše není pravda. Od jara loňského roku konzistentně předávám doporučení, jak se nákaze vyhnout a zejména jak podporovat své zdraví. Doporučuji epidemii řešit s nadhledem a v souvislostech, na základě dat, podle vyhodnocování přínosu a rizik jednotlivých restrikcí.