Zdá se, že naše společnost volá po větší míře autority, bezpečnosti, závětří a klidu. Ať už jsou důvody tohoto trendu více či méně racionální, bude ho doprovázet více norem, zákonů, posílení dohledu a represivních složek státu. Jinými slovy méně svobody.

Při takových požadavcích je důležité uvědomit si nedělitelnost svobody. Společnost si nastavuje určitou míru svobodomyslnosti a tu pak uplatňuje ve všech oblastech společenského života. Stát umí vyslyšet volání po okleštění svobody, ale učiní tak plošně, ve všech segmentech společnosti.

Například pociťujeme-li strach z otevřených vnitřních Schengenských hranic a požadujeme-li po státu – politicích jejich autoritativnější ochranu, projeví se tento trend i v dalších oblastech společnosti. Počítejme pak s omezením osobních svobod, rodičovských svobod, autoritativnějším pojetím vzdělávání, svobody podnikání a všech dalších svobod, kterých jsme požívali v posledních 30 letech - svoboda je v tomto smyslu nedělitelná.

Již dnes pociťujeme úbytek svobodné volby a nové povinnosti v každodenním životě. Například máme nově povinnost dát děti do registrované školky v 5 letech a odklady školní docházky se nezakládají převážně na vůli rodičů, množí se názory, že by počet maturitních oborů měl být omezen kvótou, podnikatelé jsou zatěžováni EET, kontrolními hlášeními a neadekvátním břemenem postihů v případě jejich špatné administrace. Dnešní realita obsahuje mnoho dalších zdánlivě drobných omezení, které se v prvním plánu dotknou jen určité skupiny občanů, ale ve finále ovlivňují nastavení svobodomyslnosti a odpovědnosti naší společnosti a to se již dotýká nás všech.

Nyní se prostřednictvím 61 poslanců rozhodla autoritativní ruka státu sáhnout na svobodu dětí.

Na žádost rodičů by mohly být děti umístěny do diagnostického ústavu. Zájem ze strany rodičů je prý velký. Ztratili jsme zdravý rozum? Nemáme špetku empatie a soucitu? Vždyť dětem, které se v tuto chvíli z rozhodnutí soudu ocitnou v diagnostických ústavech hrozí šikana, násilí, sociální deprivace, mnohdy i zneužívání. Společnost pak musí vynakládat nemalé úsilí na opětovné zařazení dětí s touto zkušeností.

Jak chceme vychovávat své děti ke svobodě, jejíž nedílnou součástí je odpovědnost za vlastní život, když svou rodičovskou odpovědnost za jejich výchovu bychom přenesli na stát?

Člověk se tolik nediví, že většina poslanců, kteří s tímto návrhem přišli je ze stran ANO (31 poslanců) a SPD (16 poslanců), jejichž představitelé často volají po vládě tvrdé ruky. Obě politické strany jsou také vedeny pevnou rukou svých předsedů a o vnitrostranické diskuzi či názorových proudech nemůže být ani řeč. Naprosto překvapivé však je, že mezi předkladateli se nachází 9 poslanců KDU-ČSL, Křesťansko-demokratické unie. V samotném názvu má strana otisknuty křesťanské hodnoty a rodinu klade, alespoň rétoricky, na přední místo svého zájmu.

Bude tento trend posilování autority státu na úkor svobody pokračovat? S jakým tématem přijde stát prostřednictvím politiků či úředníků příště?