Včera probíhala na plenárním zasedání diskuze o konfliktu mezi Izraelem a Palestinou. Jedná se o jeden z nejkomplexnějších problémů na světě bez jasných hrdinů. Ale zatím co na tom, že je Hamás teroristická organizace, se shodují všichni, je třeba dodat i druhou věc. Česká mantra „Stojíme za Izraelem, i kdyby cokoli…“ škodí civilistům v obou zemích a dlouhodobě poškozuje i Izrael jako takový.

Bezvýhradně pro-izraelský postoj není ve světě ani v Evropě velmi častý. Nesledujeme souboj DOBRA se ZLEM. Jako vždy je realita daleko komplikovanější. A pokud vám někdo říká, že je černá nebo bílá, měly by se vám rozsvítit všechny výstražné kontrolky.

Konflikt má svůj historický kontext – ale právě na tom, co zahrnete, bude hodně záležet, co vám vyjde. Chcete začít u Starého zákona? Zničení Chrámu, římské provincie nebo osmanské či britské nadvlády? Je velmi těžké „vstoupit“ do konfliktu v konkrétní moment a říct, že ten nebo onen zrovna vypálil raketu, takže je viníkem celé situace. I poslední roky dávají radikálům na obou stranách dost munice: můžete jít střílet rakety a útočit nožem na Izraelce kvůli rozšiřování osad či poslednímu bombardování nebo dlouhodobému obsazení Gazy; či jít srovnat palestinské domy a děti se zemí kvůli zmíněným útokům noži, široké raketové kampani Hamásu nebo přímým vyvražďovacím vyhrůžkám Hamásu a dalších aktérů. Jenže neustálé lpění na udržování kruhu násilí nás nikam neposune.

Zajímá vás více informací? Server Aktuálně se pokusil přijít s rychlým Q&A, ve kterém odpovídá na nejčastější otázky. Lepší souvislosti (a pohled přímo do místa) se můžete dozvědět v reportáži od Voxpotu přímo z oblasti. Důležitá pointa je, že začarovaný kruh útoky->smrt->radikalizace->vysídlování->radikalizace->útoky->smrt… je možné přetrhnout. Chce to ale politickou odvahu; a každé řešení bude mít příchuť trpkosti.

Takové řešení, která by mohlo představovat naději na mír i svobodné sebeurčení, ovšem nepředstavují ani teroristé z Hamásu, ale ani Netanjahu, který místo pokračování směrem k EU i OSN podporovanému dvoustátnímu řešení rozšiřuje izraelské osady na palestinském území a ještě loni v létě plánoval anexi Západního břehu Jordánu. Hamás a Netanjahu se pak doplňují a pro „toho druhého“ znamenají nepřítele, který jim dává oporu a sílu doma.

A i proto nekritické stranění Izraeli škodí. Ve chvíli, kdy i USA se jsou schopny ústy Anthonyho Blinkena ptát veřejně, proč byla vybombardována zrovna kancelářská budova médií a jasně vyzývat k příměří, tak je postoj bezvýhradné podpory Izraele toxický. Ke svým skutečným přátelům a spojencům bychom měli být i kritičtí, jinak se nejedná o žádné partnerství, ale nevyžádané podlézání. V obou zemích jsou navíc už dnes lidé, kteří jsou schopni zasednout k jednomu stolu a konečně restartovat mírový proces. Pokud ale současní vůdci stůl rozbombardují, půjde to jen těžko.