Evropský parlament kontaktovala běloruská vláda, že chce oficiálně vyjasnit, jak je to s těmi únosy letadla a jak proti nim jede lživá propaganda a nechť se připojíme na jejich tiskovou konferenci. To jsem si nemohla nechat ujít a pokud vás to zajímá, stejně jako já se můžete naladit na jejich YouTube záznam. Nebyla bohužel možnost pokládat otázky (mimo přítomné publikum, převážně složené z novinářů) a chat byl zakázán.



První šok přišel s nástupem účastníků. Kromě vládních představitelů a armádních zástupců vedle nich usedl Raman Pratasevič. Oproti minulému videu, kde se doznával se slzami v očích a zjevně na pokraji sil, na tuto schůzku ho vězeňská služba připravila lépe: házel úsměvy, byl přesvědčivý a neustále opakoval, že není a nebyl k ničemu nucen. Jediný zvláštní okamžik přišel ve chvíli, kdy mluvil o své minulosti a jak začínal jako novinář, a prohlásil: „Mám strach zemřít dřív, než nějak přispěji společnosti.“

Nebudu odhadovat, kolik si toho již vytrpěl a za jakých podmínek vše toto sděloval. Můj osobní názor vás asi nepřekvapí: nevěřím tomu, že dnes nemluvil pod nátlakem. Jeho předchozí aktivity, když byl ještě svobodný, tomu přímo odporují.

Ostatní příspěvky byly očekávatelné: vládní i armádní zástupci popisovali dění při odklonu letadla z jeho původní trasy dle verze, kterou zmiňovali již na začátku – vše prý proběhlo na základě anonymního e-mailu o údajné bombě na palubě, cokoli jiného jsou fake news, nic nebylo vynucené, šlo jen o bezpečnostní opatření. Novinkou byla výzva k mezinárodní komunitě, aby pomohla s hledáním autora e-mailu, jelikož to přišlo ze švýcarského protonmailu.

S ohledem na dnešní Ramanovu kooperaci s vládní garniturou bych váš zrak chtěla stočit ještě k jednomu příběhu. A to k příbehu Kasii Budzko, studentky, kterou zavřeli na loňských protestech a já se v rámci akce Libereco stala její „kmotrou“ a sleduji její stav. Dle posledních informací přerušili její hromadný soudní proces, jelikož se ona i několik dalších žen nakazily covidem a jsou drženy v chladných, vlhkých celách.

Je mi jedno, kolik dalších tiskovek si pánové ověšení medailemi a odznáčky ještě udělají. Protože upřímně, mně ve výsledku nemůže jít o to, kdo a proč vyslal stíhačku k letadlu a proč bylo odkloněno. Ne za současných podmínek. Dokud to bude znamenat, že 26-letý kluk je donucen k popření všech svých hodnot a názorů, jen aby nemusel zemřít, a 21-letá slečna je už asi osm měsíců ve vydýchané cele a bude mít dost možná doživotní zdravotní následky jen proto, že chce žít v demokracii - pak si mohou ukazovat „důkazy“, jak chtějí. Ale já za práva těchto lidí budu bojovat dál.