Dosluhující ministr zahraničí Jakub Kulhánek nám na sklonku svého úřadování připomněl, jakou zahraničně politickou linii přišel do Babišovy vlády v dresu ČSSD hájit – a proč asi musel nahradit v ministerském křesle Tomáše Petříčka, jenž proti této roli rebeloval.



V povolební shonu, při manévrování kolem prezidenta a vyhlížení nové vlády má člověk tendenci zapomenout, že Babišova vláda pořád úřaduje. A v řadě oblastí dává o sobě i vědět.

Ano, jde o udržování „vztahů“ s Čínskou lidovou republikou metodou doslovného přejímání jejího propagandistického komunikačního manuálu. „V gratulačním projevu se Kulhánek jako ministr členské země EU a NATO za použití frází, jakými oplývají projevy čínských diplomatů, hlásil k ČLR jako ke strategickému partnerovi, s nímž chce „ruku v ruce“ řešit palčivé mezinárodní otázky,“ napsala sinoložka Olga Lomová.

Nacházíme se v situaci, kdy čínská vláda vysílá k hranicím tchaj-wanského vzdušného prostoru bombardéry a letouny schopné nést atomové hlavice. Kdy čínská vláda mluví o demokracii jako o přežitém systému. Totalitní země, která je i v rámci EU považována za našeho rivala a strategické bezpečnostní nebezpečí (například v oblasti kyberbezpečnosti, jak jsme odhlasovali minulý týden v Evropském parlamentu). Oproti tomu stojí malinký Tchaj-wan, demokratická země, která je naším obchodním partnerem, nemluvě o jejich pomoci v době pandemie.

Přesto v takovéto situaci ministr Kulhánek v jednom ze svých posledních výstupů sehrál roli užitečného idiota čínského režimu v jeho sporu v Tchaj-wanem.
Všichni si pamatujeme, jak Čína vystupovala proti nejvyšším ústavním činitelům, když zesnulý předseda Senátu Jaroslav Kubera ohlásil, že navštíví Tchaj-wan. Autoritářský čínský režim k vyvíjení nepřípustného nátlaku využíval své věrné poskoky “okupující” pražský hrad, když to nezabralo, vložil se do toho i čínský velvyslanec. Vdova po Jaroslavu Kuberovi se slzami v očích vzpomínala, pod jakým tlakem se Jaroslav Kubera v posledních dnech octnul.

Čína nám tehdy už poněkolikáté dala ochutnat něco ze své arogance a metod, kterými je zvyklá fungovat v diplomatickém světě. Jsou to metody, které jsou evropské demokratické tradici naprosto cizí a každý sebevědomý svobodný stát by to měl při prvním náznaku podobné arogance dát čínskému režimu hlasitě najevo.

Jakub Kulhánek se místo toho rozhodl navázat na tradici sociálně demokratické servility vůči ČLR, kterou nejlépe vyjádřilo tzv. Prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů v roce 2016, které podepsali prezident Zeman, předseda Senátu Milan Štěch, předseda Sněmovny Jan Hamáček a premiér Bohuslav Sobotka v reakci na setkání ministra kultury Daniela Herrmanna s tibetským vůdcem Dalajlámou.

Nutno podotknout, že tento odklon od havlovské tradice prosazování lidských práv nezačal se sociální demokracií. V otázce obchodních vztahů s autoritářskou Čínou jsme mohli vidět úpadek už u vlády Petra Nečase, který jako první použil pojem „dalajlamismus“ pro označení přehnaného lpění na lidskoprávní otázce, když s Čínou je přeci třeba hlavně dělat byznys.

Pevně doufám, že stane-li se současný předseda ODS Petr Fiala premiérem, zavzpomíná na svého předchůdce v tomto jako na odstrašující případ relativizace naší zahraničně politické orientace. Věřím, že má-li tato nová vláda skutečně přinést „změnu“, kterou její představitelé slibují, dočkáme se i změny v trendu, který zahájila stará ODS a prohloubila servilní ČSSD. Viděli jsme přeci, že pokud se vzdáme některých hodnot při obchodování s jednou zemí, selžeme především sami před sebou, a autoritářské trendy, které jsme se kdysi rozhodli bagatelizovat u našeho obchodního partnera, se začnou usazovat i u nás.

Fungující byznys je páteří moderního státu, pokud je to ale za cenu rezignace na klíčové hodnoty, které nás definují, dostáváme se na šikmou plochu, ve které nakonec zvítězí ten, kdo má nejmíň skrupulí.