Letošní zpráva o stavu Unie, kterou přednesla předsedkyně Komise, se vyhnula některým nepříjemným tématům, navzdory jejich důležitosti. Nesplnila tak svůj hlavní účel: podat občanům EU ucelenou výpověď o stavu našeho evropského společenství.

Jako každý rok tento týden vystoupila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen se svou zprávou o stavu Evropské unie a plány na roky nadcházející. Pro někoho je každoroční zpráva jen formalita, já ji však z mnoha důvodů považuji za důležitou tradici, která má občanům EU poskytnout ucelený obraz o kondici našeho evropského společenství a představit výhled, kterým se všichni společně díváme. A právě proto je pro mě letošní příspěvek Ursuly von der Leyen trochu zklamáním.



Předně, trvám na tom označení, že von der Leyen podala zejména „svou“ zprávu, protože se bohužel vůbec nevěnovala práci jiných institucí než Komise – a i v jejím případě opomenula mnohá zásadní témata:

Drahé energie, drahé potraviny, inflace – to všechno jsou bolestně reálné problémy, na kterých by Evropa měla pracovat společně. A na mnohých již pracuje.

Pro mě nepochopitelně se však předsedkyně Komise vůbec nezmínila o zemědělství ani o tom, jak budeme řešit potravinovou krizi. Nezaznělo nic z oblasti společné obrany, třebaže jde o téma akutní více než kdy dřív. Nepřekvapí pak, že se obloukem vyhnula problémům, které přináší nutnost hlasovat jednotně v Radě EU – nic jsme se tedy nedověděli o tom, jak zabránit Orbánově Maďarsku, aby nemělo eso v rukávu v podobě blokace rozhodnutí týkajících se Putina.

Za takovou pomyslnou negativní „třešničku“ pak považuji, že von der Leyen podpořila Macronův návrh na tzv. Evropskou politickou komunitu, což je de facto způsob, jak země Západního Balkánu, ale i Ukrajinu, Moldavsko a další držet na okraji EU. Netvrdím, že se má Unie zítra rozšířit o deset zemí. Ani největší příznivci rozšiřování nic takového nepožadují. Jenže tyto státy od nás dostávají určité naděje. A pokud jim ty naděje budeme další dekádu udržovat v umělém spánku a pak zcela vezmeme, budou občané kandidátských zemích cítit oprávněnou křivdu. A tíhnout k extremistům, kteří se na každém takovém zklamání dokážou hravě přiživit, anebo populistům, kteří na zklamané naděje čekají a neváhají včas naslibovat modré z nebe.

Co předsedkyně zmínila, je tzv. balíček obrany demokracie, který má údajně „bojovat s dezinformacemi“. Co na tom, že my, Evropský parlament, jsme dva roky pracovali na nejobsáhlejší zprávě a doporučení k dezinformacím – o tomto balíčku Komise jsme poprvé slyšeli… až z projevu předsedkyně Komise. A to neukazuje spolupráci dvou klíčových evropských institucí v nejlepším světle.

Zpráva o stavu Unie mě tedy vesměs zklamala, a jak jsem (s nadsázkou) řekla na večerním Twitch streamu, dala bych dvě Ursuly z deseti. Je škoda, když čelní představitelka takhle mrhá něčím, co by mohlo představovat vysoce efektivní způsob, jakým Unie mluví se svými občany. Může jim představit plány, pochlubit se úspěchy i otevřeně přiznat neúspěchy.

Jsou to spojené nádoby. Věřím, že čím víc lidí se bude dívat a bude reagovat, tím spíš příští Zpráva bude obsahovat věci, které lidi opravdu trápí a nestane se, že by tak základní věc jako jídlo prostě "vypadlo".

Takže: dívejte se. Diskutujte. Je to i vaše Zpráva, i vaše Unie.