Říká se, že politika je o představách a předvídatelnosti. Myslím si, že nejen politika. Když jede kolem černá mercedeska a vystoupí z ní fešák v tmavém obleku s černými brýlemi, většina z nás si vytvoří stereotypní představu o tom, kdo to může být. Vtipem je, že stereotypní představy vychází (alespoň částečně) z životních pravd.

Vyrazit na trasu na základě osobního přesvědčení a snažit se přesvědčit ostatní – to je riziková cesta. Je o tolik rizikovější v naší společnosti, která má o takovýchto pokusech svoji představu. Stále opovrhujeme institucemi, politikou a politiky. Přeci jsme si „zvykli“ na to, že věci nefungují, že ten či onen zástupce – ať je placený firmou, anebo námi, stále krade. A pokud vybíráme, tak většinou mezi těmi známými a zlými. Tento sklon pramení z toho, že je nám lépe s někým, koho vůbec nemáme rádi, ale koho známe, než abychom riskli a sázeli na někoho nového.

Náš tisk nám tyto negativní sklony posiluje. Objektivní zprávy jsou stále pouze částečně předané či omezené, redakční sloupky nezralých a amatérských redaktorů jsou umístěné na první stránce všech deníků. Pitvá se a odsuzuje každý nový fenomén, osoba či strana. A pokud nám to vadí, přestaneme číst noviny. „Je to vždy o tom stejném.“
Právě „to stejné“ mně vadí. A z toho důvodu kandiduji do Senátu.

Věřím, že jsme na prahu další fáze našeho polistopadového vývoje. Nedávné volební výsledky jsou tím důkazem. Chceme změnu. Naše priority se musí stát důležitější pro ty, které zvolíme, aby je za nás prosadili.

Znám to z vlastní zkušenosti a z aktivit posledních dvaceti let. Jako stínový ministr zdravotnictví za VV jsem do vládního programu prosadil nemalou část zdravotních reforem, které, věřím, budou přínosem pro každého občana. Nadace pro podporu žurnalistiky a pro občanská práva, které jsem založil, mají za sebou vybojované kauzy, které měly a mají široký a pozitivní dopad. Nebylo a není to lehké, ale dá se to.

Patřím do rodiny, která byla oddána českému lidu v období první republiky (dokonce již dříve), ale i v době nadcházející. Moji předci založili Lidové noviny, zastávali funkce ministrů v prvorepublikových vládách, bojovali za svobodu českého národa ve druhé světové válce a následně prostřednictvím Svobodné Evropy. Můj otec, děda a praděda tomu věnovali celý život.

Myslím, že pomáhat ostatním je povinností každého, kdo k tomu má prostředky a možnosti. Přesvědčuje mě o tom stále větší počet spoluobčanů. Věřím, že moje dosavadní aktivity a zkušenosti ve zdravotnictví a dalších společenských oblastech, nejen na místní, celostátní, ale i mezinárodní úrovni, jsou důkazem mého smýšlení.

Co ode mne můžete očekávat? Politika bez korupce je nejen možná, ale i nezbytná. Budu prosazovat jasná a čistá pravidla v politice. Dále budu prosazovat takové zdravotnické reformy, které jsou smysluplné a efektivní pro všechny bez ohledu na věk a finanční možnosti. Na zahraničním poli budu usilovat o citlivé pokračování naší integrace do Evropy, kde mohu nabídnout své zkušenosti a kontakty. Rozhodně nezapomenu na spoluobčany Prahy 6 při řešení jejich komunálních problémů, se kterými se denně potýkají, například zcela nepřehledná a netransparentní bytová politika (např. na Strahově), další obavy sesuvu půdy při stavbě tunelu Blanka, celá otázka rozvoje letiště Ruzyně a dostavby metra, nedostatek parkovacích míst u metra a úbytek zelených ploch. Nepřehledný rozvoj naší Prahy nás dráždí a omezuje.

Dalším bodem je naše osobní zdraví a hlavně péče o naše nejstarší, ale i nejmladší spoluobčany, která potřebuje posílení.

Stejně jako Vy, chci silného občana a zdravou Prahu. Vím, jak o to bojovat a vím, kdo pro mě bude rozhodovat. A Vy?


Zkrácený text byl otištěn v časopisu Pražan - září 2010/2