Korupční jízda Davida Ratha skončila za vraty litoměřické věznice. Důkazy o dalších podezřelostech se nabalují, ze sněhové koule vzniká lavina. Konec jízdy známe, ale má i svoji trasu.
Svoji dráhu si Rath začal pilovat už jako mladý lékař. Poté, co se Rath stal prezidentem Lékařského odborového klubu, rozjel šikovnou kampaň, při které se mu podařilo prosadit jeho stoupence do okresních sdružení ČLK. Nátlak „neskryté nenávisti, porušení apolitičnosti a morálních a etických zásad“ Rathovců (jak je popsal tehdejší člen představenstva) tak znechutil ostatní členy, že přestali chodit na schůze a dokonce rezignovali na své posty. Výsledkem bylo zvolení Ratha do funkce prezidenta komory „delegáty“, kteří byli zvoleni v rozporu se stanovami komory, ve kterých se delegátem může stát pouze člen, který získá nadpoloviční většinu hlasů všech registrovaných členů, nikoliv pouze momentálně přítomných. Tehdejší volby ČLK jsou plné svědectví ostatních lékařů, kteří se včas nedozvěděli o přesunu termínu voleb delegátů na poslední chvíli.
S výslednou „Rathizovanou“ komorou začal Rath manipulovat naplno. Objevily se ale námitky týkající se Rathovo nabývajících kauz a to ze strany jediného orgánu, který Rath neměl pod kontrolou – revizní komise ČLK, vedenou MUDr. Martou Holanovou. Nejen Rathovo představenstvo, ale i sjezd delegátů jako nejvyšší orgán komory, smetly stranou stanovisko revizní komise, že Rath získal vlastní licenci na obor a dokonce i na specializaci vedoucího lékaře jasným zfalšováním odpovídající délky praxe a míry úvazku. Stejně tak nevadily představenstvu ani sjezdu revizní komisí doložené důkazy o „nevyrovnaném financování“ aktivit ČLK - jen v období 2000 - 2003 chybělo v účetnictví komory téměř 20% obratu, který místo ní vykazovaly různé zprostředkovatelské společnosti (připomíná Vám to něco?) - nebo o „smluvních nedostatcích a výši platu“ Rathem vybraných zaměstnanců ČLK.
Paralelně a v zjevném rozporu se zákonem o komorách, který to výslovně zakazuje , Rath postupně přetvořil ČLK na odborářsko-politickou organizaci, která začala útočit proti ministerstvu a vládě, což pokračuje pod vedením jeho příznivce a zástupce, nynějšího prezidenta Milana Kubka dodnes. Kvůli této praktice někteří členové - jako je předseda Nadace pro transplantaci kostní dřeně a primář Hematologicko-onkologického oddělení FN Plzeň MUDr. Vladimír Koza, který podal na komoru ústavní stížnost – odmítají platit členské příspěvky.
Jako další začalo finanční tunelování prostřednictvím časopisu komory. Velké příjmy z inzerce začaly z ničeho nic směřovat nikoliv zpět do ČLK, ale „bokem“ vydavatelské firmě Meditempus, jehož jednatelka doktorka Eva Klimovičová, byla následně zachycena na videu a obviněna z pokusu o získání úplatku od firmy Pfizer s účelem zprostředkování schůze s Rathem. Byl to pouze Rath, který ze strany komory měl oprávnění kontrolovat výdaje časopisu. Přestože komora na časopisu nevydělávala, Rathovi bylo placeno až 350.000 Kč měsíčně vydavatelem časopisu za jeho (další) funkci „redaktora.“
Dráha „šikovného“ Ratha (Jiří Paroubek) vedla dále do křesla ministra zdravotnictví. Rezort plný netransparentností byl Rathovi šitý na míru. Následovaly další kauzy: milenka, která pracovala pro farmaceutickou firmu s následnými zvýhodněnými smlouvami, sponzorované kluby (např. Da Vinci klub), které náhle zmizely, vyhazování odpůrců a předních vědců z vedení zdravotnických ústavů a další. Když se během jeho funkce ministra vyšetřovala již zmíněná kauza s doktorkou Klimovičovou, Rath se vyjádřil takto: „Pokud by policie náhodou požádala o mé vydání, tak nebudu využívat toho, že mám imunitu. Naopak budu trvat na tom, abych byl vydán. Chci, aby to policie došetřila. Mám důkazy, že já jsem v tom naprosto, naprosto nevinně. A já pak budu kategoricky žádat potrestání těch zkorumpovaných policistů, kteří se k tomu propůjčili…… (Smích) Těžko můžu skončit ve vězení. Tam přece nemůže skončit nevinný člověk.“ (18.6.2006 MFD).
Po dosažení postu hejtmana se budoval stát ve státě. Nebylo třeba respektovat ani legislativní ani následné soudní vyhlášky (případ poplatků), o zákonech nemluvme. Zbytek příběhu známe.
Přesný dopad Rathovy kauzy zatím není určen. Je pozoruhodné, že se zjevně dotýká nejen politicko-mafiánských struktur, ale že zanechává stále aktivní stopu v organizaci, která údajně reprezentuje tu nejprestižnější část naší společnosti. Je ve veřejném a profesním zájmu, aby v případě Rathova odsouzení za spáchání trestného činu se ČLK konečně od Rathových praktik jasně distancovala. Pokud tak neučiní, potvrdí míru stávající soudružnosti mezi současným vedením a jejím bývalým prezidentem a jeho činy.