Dříve nebo později člověk dosáhne věku, ve kterém začne porovnávat to, co je, s tím, co bylo. Dnešní „krize“ kolem koronaviru nutí k tomuto porovnání každého, i ty mladé.

Naši lídři, myslitelé a samozvaní proroci nám stále říkají, že „monitorují situaci“, kterou, ve srovnání s ostatními zeměmi, „mají pod kontrolou“. Až do té míry pod kontrolou, že jako prakticky jediné nás bez mrknutí oka na pár týdnů protiústavně uzavřeli uvnitř vlastních hranic, a my jsme to, bez mrknutí, přijali.

Život i krize běží dál. Všechny síly moderní medicíny se dodnes soustředily na jedinou věc: prodloužení života. Ovšem dožít se té devadesátky je trojnásobek našeho evolučního naprogramování. Po takové čtyřicítce jsme tu – biologicky řečeno – na nic (omlouvám se všem babičkám). V době Kristově byla průměrná délka života 32 let. Nikomu to nevadilo.

Dnes se celý výzkumný průmysl soustřeďuje pouze na jednu věc – výrobu vakcíny proti koronaviru. Jedná se o odměnu tisíce miliard dolarů pro firmu, která vynaleze to, co zatím medicína nedovedla – vakcínu proti viru typu RNA, který navíc rychle mutuje. Vše kvůli nemoci, která ke dnešku dle WHO zabila méně lidí celosvětově než HIV za jeden rok, o hepatitidě či tubeře vůbec nemluvě.

Nevídaná hysterie, vyrobená vzájemným tlakem i spoluprací mezi médii a politiky, přetekla do společnosti, která komunikuje a přebírá všechny své názory ze sociálních sítí. Zatímco prezident Spojených států vyhlašuje svou moudrost a vede politiku nejmocnější země přes krátké, gramaticky chybné věty na Twitteru, ten náš se postupně zalihuje v temnotě Pražského hradu.

Při tom všem se stát (rozumí se Babiš a jeho aparát) i politici neustále cpou do každé volné mezery. Každý nově vniklý úsek má právo na „vlastní“ rozhodování, přičemž se ale musí všechno kontrolovat. Takže všude vznikají další kontroly, což implicitně znamená, že dříve bylo vše nebezpečně nekontrolované. Vše se zdůvodňuje tím, že to prostě tak bude, a to, co zatím není, už dávno mělo být.

Pokroky lze spatřit i v naší řeči, která se slévá s angličtinou, čímž vzniká nevyhnutelný zrod konečného lingvistického guláše, do kterého se všechny euroatlantické jazyky spláchnou. To samozřejmě patří k postupné digitalizaci a nevyhnutelné roli umělé inteligence, což povede k nesmírně vyšší účinnosti všeho – hlavně v podnikání, kde už dnes všichni „rozumí“ všem prostřednictvím termínů jako například outsoursování, freestyle, manažování, byznys atd. a kde všichni komunikují nikoliv osobně (v tom nám pomáhá i ta současná „krize“), ale přes videokonference.

Hurá tedy po nové cestě. Je to neuroevoluční cesta, která se v roce 1990 odklonila od té 200 tisíc let staré nástupem technologie, která nás i náš mozek změnila a stále mění.

Kvůli nástupu Facebooku a sociálních sítí doslova blbneme, zkracujeme věty a ztrácíme schopnost mezi sebou komunikovat. Náš intelekt dosáhl svého vrcholu, výsledky ve všech standardizovaných testech klesají. Úzkost a deprese, hlavně u našich dětí, narostla až o 70 %; my jsme šťastnější, než jsou oni, naši rodiče byli šťastnější než my. Měli toho totiž míň a existovaly skutečné hrozby, takže si lidí a věcí vážili více.

Mladík s fialovými vlasy, vedle kterého sedí dívka s mnoha otvory v těle propíchnutými jehlou, oba čumí do svých mobilů a vůbec se mezi sebou nebaví, jsou dokonalou metaforou nové doby nebiologické komunikace a hledání vlastní identity přes proces osobního nárokování a osobních „práv“. Můj děda a otec měli vyvinutou identitu jako bejk a ani kapku inkoustu v kůži; tím psali na papír, aby porazili komunistickou diktaturu.

V médiích a v reklamách nám pořád sugerují, čím jsme a proč bychom měli být něčím jiným. Mně vůbec nevadí, kdo jsem, a rozhodně se nechci stát někým jiným. Vůbec bych totiž nerozuměl sobě. Moje bolestné sebepoznání a zdravá rezignace s tím spojená je asi to, co mi dává největší klid a jistotu. Nevím, jestli tato moje představa je daná tím, že s postupujícím věkem jsem už vše slyšel xkrát, nebo tím, že toho skutečně nového a skutečně užitečného na tomto světě je méně a méně. Téměř omylem jsem přišel na to, že získat pokoru k přirozeným přílivům a odlivům života je cesta ke štěstí a že neustále honit růst a HDP, spojeno s 5G, umělou inteligencí, outsoursováním, surfováním a vším, co nás vede k tomu, abychom přestali osobně mezi sebou komunikovat, je cesta do pekla. Pokud bychom se alespoň něčeho z toho zřekli, tomu bych říkal pokrok.

Publikováno dne 9.8.2020 www.pritomnost.cz a dne 17.8.2020 www.narodni.cz