Vláda přišla minulý týden s návrhem, jak zmírnit dopady epidemie koronaviru mimo jiné pro všechny nájemce bytových i nebytových prostor. Člověk by si pomyslel, že stát nájemcům podá pomocnou ruku, jako se to stalo v některých jiných státech. Naše vláda se ale vydala jiným směrem.

Řešení problému – tedy propadu příjmů na splácení nájmů nebo dokonce nemožnosti pronajaté prostory jakkoli užívat – totiž vláda přenesla v plné výši právě na nájemníky a přechodně i na pronajímatele, tedy majitele nebo správce nemovitostí. To je klasické řešení jednoho problému vytvořením jiného.

Může totiž dojít na konflikt s listinou základních práv a svobod, podle níž je vlastnictví nedotknutelné, a pokud se někdo z vlastníků ozve, bude muset ústavní soud přezkoumat soulad právní úpravy s ústavou. Přitom se bude muset zabývat tím, jestli zásahy do různých práv občanů, v tomto případu práva na nedotknutelnost vlastnictví, byly alespoň trochu vyvážené. Jestli v okamžiku, kdy došlo k zásahu do vlastnických práv, byly následky aspoň částečně rozloženy pro obě strany, nájemce i pronajímatele, a jestli zároveň stát nějakým způsobem také podal pomocnou ruku. Jsem přesvědčen, že pro parlament bude složité obhájit přístup, kdy na poměrně dlouhou ochrannou lhůtu – u komerčních prostor a do konce letošního roku – ztrácejí všichni vlastníci jakoukoli možnost vypovědět nájemní smlouvy v případě, že nájemník nezaplatí nájem.

A přitom jde o jen jeden z důvodů, proč je návrh vlády problematický. Dalším významným a praktickým argumentem, proč by se takovou cestou vláda neměla vydávat, je mnohokrát ověřená zkušenost měst a obcí, že odklad platby nájemného na poměrně dlouhé období nevede k tomu, že by nájemník na konci byl schopen dlužné nájemné splatit. Velmi často se to neobejde bez toho, že obec nebo město nájemníkovi podá skutečnou pomocnou ruku a vyvede ho z problémů. V opačném případě platí, že čím delší odklad je, tím větší riziko pádu do dluhové pasti, exekucí a insolvencí hrozí.

Osvědčené modely na úrovni měst a obcí, ale vlastně i na úrovni privátních vlastníků nemovitostí ukazují na to, že skutečná řešení spočívají v hledání individuální pomoci co nejdříve, a ne v odsunutí kritického okamžiku splátky několika měsíčních nájmů najedou o několik měsíců do budoucna!

Při hledání řešení, jak pomoci skutečným lidem s jejich individuálními životními situacemi, přišla opozice s celou řadou konkrétních pozměňovacích návrhů. Odmítám komentáře, že opozice jen hází vládě klacky pod nohy, to bychom nepochybně dělali jinými způsoby. Ve skutečnosti vedeme diskusi o tom, jaké je správné řešení, jak schválit smysluplný zákon, který něčemu pomůže, a ne nepodařený návrh, který vykazuje tolik vážných problémů a chyb. Není přece žádným házením klacků pod nohy můj návrh na přímou pomoc státu úpravou státního příspěvku na bydlení těm, kteří budou situací nejvíce poznamenáni. To je podpora, která řeší problém okamžitě, nepřenáší ho do budoucna a nerozšiřuje ho i na vlastníky. A další návrh, který jsme nachystali pro případ, že by to nejpřímější řešení nebylo z různých důvodů možné, by posiloval odpovědnost státu za řešení toho problému, aby aspoň existovala záruka pro vlastníky nemovitostí, že dlužné nájemné bude nakonec uhrazeno. Přišli jsme dokonce s několika návrhy různé míry záruky, buď v plné výši, nebo za 80 procent.

Každý z těchto návrhů je nepochybně pro případné napadení zákona a jeho pozdější projednávání před ústavním soudem příznivější, pokud jde o to, jak rozdělit odpovědnost a nenechat její následky dopadnout jen na jednu skupinu lidí. Přesto v poslanecké sněmovně ani v tomto případě opoziční pozměňovací návrhy nedopadly jinak, než obvykle, a vládní hlasovací mašinérie si prosadila svou. Nezbývá než doufat, že potřebné změny na dnešní schůzi schválí senát a sněmovna při opakovaném projednávání dostane rozum.