Musíme se v této krizi chovat rozumně a vyhýbat se přehnanému strachu i rezignaci. Není zbytí!

Jako velmi nebezpečné ale vnímám, že se v komentářích jak předsedy vlády, tak i ministra zdravotnictví a dalších vládních představitelů opakovaně – a bohužel stále častěji – objevují narážky na to, že si za všechno my občané můžeme sami. Protože jsme nedisciplinovaní, tu byl někdo bez roušky a tamhle zase někdo seděl moc blízko vedle ostatních. No a ti mladí, ti se chtějí jenom bavit! A vlastně jsme to tak chtěli, protože nikdo nechtěl v létě nosit roušky.

Pokládám to za pokus vlády odvrátit následky celé série vlastních selhání, která se začala počítat v lednu, kdy se s námi se sněmovně o celé věci odmítali bavit. Přes problematické nákupy roušek a klanění před čínským letadlem s nimi, přes naprosté podcenění potřeby posílit během léta kapacitně hygienickou službu nastavenou na lokální zvládání nákazy. Až po faktické ignorování existenční nejistoty, do které se dostaly statisíce lidí.

Ale ještě mnohem víc, než vládní vyviňování se, mi vadí to rozdmýchávání mezigeneračního napětí. Takové štěpení společnosti totiž nikdy nic pozitivního nepřineslo. Není pravda, že za vývoj posledních týdnů mohou mladí lidé, kteří se rádi potkávají a tráví spolu čas. A kdo to naznačuje, dělá to buď z hlouposti, anebo, co já vím, z marketingového zájmu, který umožní touto cestou vazbu starší části voličů na toho, kdo je před těmi neodpovědnými mladými lidmi chrání. I jen situace, že takové záměrné vyvolávání nesnášenlivosti a vykopávání příkopů nemůžeme vyloučit, mě upřímně děsí.

Česká společnost na jaře dokázala schopnost chovat se solidárně, hledat cesty, jak si vzájemně pomáhat. Rétorika založená na štvaní proti mezi generacemi nás ale nevede k lepšímu zvládnutí této krize, ale naopak k horšímu, k prohlubování krize. Ke vzdalování od rozumného řešení směrem k vážnému ohrožení zdravotního systému a dalšímu nárůstu počtu obětí. A v konečném důsledku takový konflikt bude mít dalekosáhlé dopady pro jakoukoli i ekonomickou konsolidaci země poté, co koronavirová krize skončí.

Takže co se teď mělo podle mého odehrát? Snaha společnost konsolidovat, spojovat. Oslovovat veřejnost způsobem, který zvoleným tónem i obsahem bude podporovat racionální a klidné vidění situace. Více vysvětlování, méně nařizování. A především konečně otevření přístupu ke všem informacím, které stát má, skrývá je a brání tak odborné oponentuře, která vždy může přinést nový pohled. Máme právo znát rozsah kritické situace, které čelíme, včetně modelů toho, jaká opatření bude nutné přijímat s dalším případným nárůstem počtu lidí s vážnými komplikacemi, co to bude znamenat pro zdravotnický systém. Máme právo na informace, jaká očekávání lidé ovládající naše životy vkládají do přijímaných opatření, jaký vývoj omezení dále zpřísní a jaký naopak zmírní.

A nakonec je nutné okamžitě projednat a schválit reálnou pomoc těm, které krize nejvíc oslabila. Těm, kdo už měli vážné ekonomické problémy před krizí, tedy například matkám-samoživitelkám. Ale také jednotlivcům a malým firmám a organizacím závislým na vlastní práci, které vývoj situace naprosto odstřihl od příjmů – ve službách navázaných na cestovní ruch, pohostinství, v kultuře všeho druhu a u poskytovatelů sportovního vyžití, ale částečně také v segmentu dopravy, například u zájezdových autobusů. Na tyto lidi musí vláda nikoli plošně, ale adresně zaměřit pozornost, povzbudit je a nabídnout jim okamžitou pomoc, pokud tedy chce, aby to společnost přežila bez ještě větších škod. Jsem přesvědčen, že krizi překonáme a jsme připraveni k tomu znovu konkrétními kroky a návrhy přispět. A po nouzovém stavu volat vládu k odpovědnosti a vyzvat ji, aby požádala v Poslanecké sněmovně o důvěru. Pokud se tak nestane, vyvoláme hlasování o vyslovení nedůvěry. Na tom jsme se dnes dohodli v předsednictvu ODS.

(Poslední odstavec doplněn ve 14:40 o informaci o výsledku jednání předsednictva ODS.)