Pandemický zákon jako nástroj totality a nepřátel demokracie. Přesně takhle v posledních dnech a týdnech líčí skupina Chcípl pes a parlamentní opozice snahu vládní koalice novelizovat pandemický zákon a prodloužit jeho účinnost. Vypadá to, jako by neexistovala žádná historie a současně ani velmi vážné důvody, proč je důležité mít pandemický zákon i po 28. únoru.

Shrnout věcné důvody – a v nich obsažený jasný hodnotový postoj, o co se tu jedná – je docela jednoduché. Především platí, že pandemický zákon vznikal před rokem v době, kdy bylo zřejmé, že nouzový stav podle krizového zákona vytvořeného především pro povodně a další přírodní katastrofy znamená pro epidemiologické situace příliš omezující legislativní rámec a jeho opakované využití vede společnost do těžké situace a významně omezuje možnosti všech lidí věnovat se svým aktivitám.

Vzpomeňme si, že dosud platný pandemický zákon vznikl v době, kdy jsme jako opozice zcela oprávněně vyčítali tehdejší vládní koalici, že se vůbec nenamáhala vysvětlovat smysl svých opatření veřejnosti a formulovat, co od nich očekává, aby pak bylo možné vyhodnotit, nakolik tato opatření vládní očekávání plní a jestli je nutné je ponechat v platnosti. A právě povinnost popsat každé opatření a jeho očekávaný efekt je klíčovou předností pandemického zákona, díky níž je pro zvládání pandemie významně vhodnějším nástrojem než zákon krizový. Což platí tím spíše, že pandemický zákon zakotvuje pro ty, kdo s vládními opatřeními nesouhlasí, možnost přednostního soudního přezkumu každého opatření. To je přece řešení, které – v rozporu s hesly části opozice – jakýmkoli totalitním rizikům a omezením demokracie fakticky brání. Právě přezkoumání soudem přece garantuje, že vláda nebude omezovat práva a svobody lidí a firem bezdůvodně ve větším rozsahu, než je nezbytně nutné a než nezbytně odpovídá epidemiologické situaci.

Třetím významným rysem pandemického zákona oproti zákonu krizovému je garance náhrady škody, která podnikatelům vzniká vlivem přijatých opatření. Čtvrtým je časové omezení účinnosti pandemického zákona, a to koncem letošního listopadu. A konečně posledním klíčovým bodem navrženého legislativního rámce, ve kterém se mohou přijímat protipandemická opatření, je možnost sněmovny na návrh 40 poslanců zrušit stav pandemické pohotovosti vyhlášený vládou. To je jasná pojistka před zneužitím.

Navíc platí, že technická řešení tvořící nezbytnou výbavu pro každého našeho občana, který se chce nebo potřebuje dostat za hranice, jsou navázána na pandemický zákon. Neprodloužení jeho účinnosti za 28. únor by tak znamenalo omezení cestování kvůli nemožnosti prokazovat očkování nebo prodělání nemoci, které je dosud v řadě zemí vyžadováno např. pro vstup do restaurací. A nadto ještě zdůrazňuji, že se projednávanou novelizací na návrh koaličních poslanců výrazně zmírňují sankce stanovené v dosud platném zákoně.

To všechno zcela vyvrací existenci jakýchkoli otřesných náznaků totalitní moci, o kterých tak rád pohoršeně mluví Tomio Okamura. To všechno je v rozporu s tunami lží vypouštěných do veřejného prostoru o tom, jaké obrovské riziko pro naši svobodu a demokracii je pandemický zákon. Stojí za to podívat se do nedávné minulosti. Připomenout si, že to byla právě tato vláda, kdo oproti mnohým hlasům a varováním včetně opozičních neprodloužil za 25. prosinec 2021 nouzový stav zděděný po vládě Andreje Babiše a kdo naopak vyzval občany, aby se při vánočních cestách za svými nejbližšími a při silvestrovských oslavách chovali zodpovědně a ohleduplně. Tato vláda místo represí a omezování svobody vsadila na důvěru v lidi, ať si Tomio Okamura říká, co chce.

V posledních dnech se k radosti nás všech epidemie vyvíjí tak, že umožňuje rozvolňování zbývajících opatření. Mnoho lidí nám tak říká, ať už se na prosazení pandemického zákona vykašleme, že ho přece nepotřebujeme. Chápu je, bylo by velmi jednoduché tomu podlehnout (a mimo jiné netrávit obstrukcemi ve sněmovně a debatami v senátu hodiny a hodiny drahocenného času). To by ale zároveň znamenalo, že bychom dali za pravdu všem těm chcíplým psům a představitelům SPD, kteří popírají smysl jakýchkoliv epidemiologických opatření včetně očkování, a to by bylo fakticky plivnutím do tváře všem, kteří zaváděná opatření odpovědně dodržovali a pomohli se zvládáním epidemie. Také platí, že vývoj je sice velmi nadějný, ale nemáme žádnou záruku, že se během několik měsíců neobjeví nějaká další mutace, která naše současné nadšení z varianty omikron prudce zchladí. Bylo by obrovským selháním vlády a parlamentu, kdyby pro ten případ neměla vhodný nástroj, jak epidemii aspoň brzdit. To platí i přesto, že si upřímně přeji, abychom tento nástroj už nikdy nemuseli použít.