Představme si, jak vlastně vypadá takový průměrný den českého politika. Ráno kávička, snídaně v Alcronu, potom odvoz na ulici Sněmovní, další kávička ve sněmovním bufetu, krátký pokec s přáteli ve sněmovně, usilovná snaha přemoci spánek, zvednutí ruky a hned další kávička. A občas se stane, že pan poslanec ruku nezvedne, protože má moc práce s otevíráním tučné obálky. Může to znít jako pohádka, ale i ty čerpají z reálných událostí.

Zneužití postavení ve vlastní prospěch není našim poslancům cizí. Nejčastěji se setkáváme s případy, kdy jen tak omylem či náhodou, zvítězí ve výběrovém řízení firma, která má vazby na některého z politiků. Nebo dotace připadnou firmě, ve které má politik svůj podíl. Právě veřejné zakázky na úrovni obcí se stávají nejproblematičtější oblastí. Díry v zákonech umožňují jednoduchou cestu, jak protlačit třeba zrovna tu bratrancovu firmu. Zároveň vazby mezi obyvateli a uzavřený kruh známostí jsou dalším z důvodu, proč je snadné podezřelé machinace utajit. Tyto menší korupce ale mají ve výsledku vetší následky. A je to jen špička ledovce.

Jakmile se ve vysoké politice objevují vysoké částky, námi zvolení jedinci se nebojí zatahat za nitky vlivů. Takové případy jsou známé už od 90. let. A ví o nich široká veřejnost. Doposud nebyl nikdo potrestán. Začalo to kupónovou privatizací a táhne se to s OKD. Procesy, které stát učinil tak netransparentními, že se doteď neví, kde zmizely peníze daňových poplatníků. A politici si mnou ruce. I přes činnost Vyšetřovací komise k OKD není jisté, že vyplavou na povrch všechna fakta. Privatizace OKD se totiž táhla přes funkční období tří premiérů. A jak jsme na tom teď? I bez privatizace jsme zase zpátky v časech cholery.

Naše země evidentně nabízí prostředí, ve kterém korupce vzkvétá. Současný premiér je trestně stíhaný a vyšetřovaný pro střet zájmu. Premiér, který se obklopuje jemu podobnými. Premiér, jehož strana má velký vliv v poslanecké sněmovně. A už jsme jen krok k vládě zlodějů. Ale vždyť jsme na tom ještě dobře, oponují hlasy davu. Ano, nemáme tu drogové kartely, které ovládají státní policii. Ale máme moderní demokracii, kde by systém vah a brzd měl zamezit vládu premiéra, který nelže a nekrade. Tedy lže, že nekrade.

Každý člověk má svou cenu. Ale ne každý člověk je ochoten vyčíslit svoji poctivost a nezaujatost. V současnosti v České republice fungují orgány, které se snaží korupci monitorovat. Zároveň nabízejí občanům možnost případné podezřelé jednání hlásit, a tím dát do pohybu vyšetřování. Je to malý krok pro člověka, ale velký krok pro začátek boje s korupcí. Ačkoliv se náš boj zdá kolikrát bezcenný, neklesejte na mysli. Boží mlýny totiž melou i řepku olejku.