Devadesátky a privatizace. Osudové chyby, které nás ovlivňují i dnes?
Privatizační procesy devadesátých let formovaly ekonomické prostředí našeho moderního státu a dodnes cítíme jejich následky
Změna režimu se podepsala i na nově vzniklém kapitalistickém trhu. Odstátnění a snaha dát moc a majetek do rukou občanů vedla k nekontrolovatelnému rozkrádání. Bohatí byli bohatší, chudí chudšími. A tak tržní prostředí dalo vzniknout nové generaci podnikatelů. S novými podnikateli přichází i politici, kteří by si rádi přišli k podobným příjmům. A tak vzniká zkrátka a jednoduše prostředí, kde se korupci daří.
Kupónovka. Dva prezidenti, kteří se dodnes přou, jak moc velkým průšvihem byla. Klaus, který je věčným obhájcem této privatizace. A Zeman, který tvrdí, že zásadní chybou privatizace bylo, že nepřinesla do podniků dodatečný rozvojový kapitál. Podniky se zadlužily a nebyly schopny splácet. Bylo to jako tikající bomba. Bylo jen otázkou času, kdy se podniky dostanou do mínusových hodnot. Klaus by oponoval, že ,,žití na úvěr“ bylo nezbytnou obětí. Zároveň viděl privatizaci jako první krok ke svobodnému podnikání. Musela se omezit moc státu a vložit do rukou občanů. Jakkoliv privatizace začala s dobrými úmysly, skončila nevesele. Chybějící dozor nad kapitálovým trhem a nedostatečná právní úprava způsobily malér. Akcie byly rozděleny mezi obyvatelstvo pomocí kupónů a záhy byl spuštěn trh s nimi. Jenže nad ním neměl nikdo kontrolu. A povaha česká se projevila. Kradlo se. O peníze přícházeli jednak občané a jednak podniky. Firmy se dostaly do konkurzu a zkrachovaly. A zrodil se Viktor Kožený. Člověk, který z privatizace profitoval nejvíc. Kožený totiž věděl, jakých lidí se držet. Už tehdy byl první rukou náměstka ministra financí Dušana Třísky. Lehce potom mohl předpovědět, k čemu se schyluje.
Další kauzou, která se táhne už od devadesátých let a je přímým důsledkem kupónovky, je i případ OKD. Státní podnik Ostravsko-karvinských dolů zaniká po roce 1990. Vzniká tedy akciová společnost, do které spadá i slavný bytový fond. Právě bytový fond je příčinou nevole tamějších horníků. I přestože se stát snažil si udržet ten větší kus společnosti, podivnými transakcemi a machinacemi dochází k prodeji většinového podílu podnikatelům, kteří byli v té době trestně stíháni. Politici a i premiéři podílející se na těchto transakcích mají zajisté podíl viny. A i podíl zisku. Prodej pod cenou, netransparentnost celého procesu, machinace mezi investory a státem, to vše vedlo k vytunelování podniku. A opět nepřipravenost právního prostředí umožnila vychytralým jedincům najít díry v zákonech, a obohatit se na celém procesu privatizace.
Řečeno laicky: Bez privatizace není legrace. Přechod z ryze státního majetku na soukromý mohl být správným krokem. Bohužel nezkušenost a nepřipravenost vlády vedla k rozkrádání a tunelování, za které zaplatíme brzo i my.
Změna režimu se podepsala i na nově vzniklém kapitalistickém trhu. Odstátnění a snaha dát moc a majetek do rukou občanů vedla k nekontrolovatelnému rozkrádání. Bohatí byli bohatší, chudí chudšími. A tak tržní prostředí dalo vzniknout nové generaci podnikatelů. S novými podnikateli přichází i politici, kteří by si rádi přišli k podobným příjmům. A tak vzniká zkrátka a jednoduše prostředí, kde se korupci daří.
Kupónovka. Dva prezidenti, kteří se dodnes přou, jak moc velkým průšvihem byla. Klaus, který je věčným obhájcem této privatizace. A Zeman, který tvrdí, že zásadní chybou privatizace bylo, že nepřinesla do podniků dodatečný rozvojový kapitál. Podniky se zadlužily a nebyly schopny splácet. Bylo to jako tikající bomba. Bylo jen otázkou času, kdy se podniky dostanou do mínusových hodnot. Klaus by oponoval, že ,,žití na úvěr“ bylo nezbytnou obětí. Zároveň viděl privatizaci jako první krok ke svobodnému podnikání. Musela se omezit moc státu a vložit do rukou občanů. Jakkoliv privatizace začala s dobrými úmysly, skončila nevesele. Chybějící dozor nad kapitálovým trhem a nedostatečná právní úprava způsobily malér. Akcie byly rozděleny mezi obyvatelstvo pomocí kupónů a záhy byl spuštěn trh s nimi. Jenže nad ním neměl nikdo kontrolu. A povaha česká se projevila. Kradlo se. O peníze přícházeli jednak občané a jednak podniky. Firmy se dostaly do konkurzu a zkrachovaly. A zrodil se Viktor Kožený. Člověk, který z privatizace profitoval nejvíc. Kožený totiž věděl, jakých lidí se držet. Už tehdy byl první rukou náměstka ministra financí Dušana Třísky. Lehce potom mohl předpovědět, k čemu se schyluje.
Další kauzou, která se táhne už od devadesátých let a je přímým důsledkem kupónovky, je i případ OKD. Státní podnik Ostravsko-karvinských dolů zaniká po roce 1990. Vzniká tedy akciová společnost, do které spadá i slavný bytový fond. Právě bytový fond je příčinou nevole tamějších horníků. I přestože se stát snažil si udržet ten větší kus společnosti, podivnými transakcemi a machinacemi dochází k prodeji většinového podílu podnikatelům, kteří byli v té době trestně stíháni. Politici a i premiéři podílející se na těchto transakcích mají zajisté podíl viny. A i podíl zisku. Prodej pod cenou, netransparentnost celého procesu, machinace mezi investory a státem, to vše vedlo k vytunelování podniku. A opět nepřipravenost právního prostředí umožnila vychytralým jedincům najít díry v zákonech, a obohatit se na celém procesu privatizace.
Řečeno laicky: Bez privatizace není legrace. Přechod z ryze státního majetku na soukromý mohl být správným krokem. Bohužel nezkušenost a nepřipravenost vlády vedla k rozkrádání a tunelování, za které zaplatíme brzo i my.