Ještě než bouchneme novoroční Bohemku a připijeme si v záři petard, mnoho z nás si dá novoroční předsevzetí.

Zhubnout, šetřit, sportovat, studovat, užívat. Nekouřit, nepít, nelhát, nenadávat, nermoutit se. Kolik z nás ale slib sama sobě dodrží? Jak dlouho odoláme, než se zase vrátíme zpátky ke svým zlozvykům? Podobnou otázku by si mohli položit i naši politici.
Babiš by si mohl zakázat v dalším roce krást z evropských dotací. Nebo aspoň krást chytřeji. A nelhat. Seznam očividných lží, které letos premiér pronesl by dosáhl délky řeky Nil. Je ale otázkou, zda už nelže nevědomě. Lež jako obranný reflex. Jeho mozek se přepnul do režimu obrany. Lží. Zároveň by si pan premiér mohl slíbit, že už nebude vinit Kalouska z každé své prohry. Neboť už toho máme všichni dost. A taky by Andrej mohl přestat s kampaní. S kampaní Babiš i antibabiš. Přesto ani nedoufám, že by si člověk Andrejova ražení slíbil v dalším roce pokoru a důstojnost. To by totiž stáhl křídla obalená bankovkami a odešel z české politiky.
Pan prezident Zeman by si mohl odepřít škatulkování, rozdělování a démonizaci občanů. A taky se hlídat, pokud jde o slovník. Bohužel je vrchní představitel státu člověk, který se má moc rád a blahobyt občanů je mu ukradený. Letošní rok byl ve znamení pročínského a proruského vlivu. A kdy dojde na ten pročeský? Doufejme, že brzy na našem území přestane platit pravidlo pana prezidenta: ,,Přátelům všechno, nepřátelům zákon.“
Popřejme si míň korupčních kauz, neb těch se letos urodilo nadměrně mnoho. Popřejme si už žádné vraždy novinářů, neb letošní rok byl skutečně alarmující. A popřejme si ten další rok ve znamení lepších hodnot společnosti.
Přeji vám úspěšnější nový rok 2019. A doufejme, že ten nový bude ve znamení prosperity a štěstí. Nás i našeho státu.